Svoboda slova může provokovat

Proč soudkyně Šindelářová osvobodila členy národního odporu

Respekt - - Fokus Agenda - JaRoSlaV SPuRný

Soudkyně Dana Šindelářová je na pozornost médií už dlouhá léta zvyklá. Rozhodovala v několika známých případech, o nichž se referovalo ve stovkách článků, a její verdikty byly obecně přijímány jako osvícené a odvážné. S jedním ze svých posledních ale narazila. Vzbudilo totiž pohoršení, že osvobodila léta obžalované příznivce ideologie národního socialismu z hnutí Národní odpor, a v rozsudku dokonce srovnala jejich aktivity s politickým angažmá ikony zdejšího protitot alitního boje, komunisty justičně zavražděné političky Milady Horákové. „Soud uvádí, že nelze stavět na roveň nacismus a národní socialismus. To by bylo velmi předpojaté a příkré. Vždyť i JUDr. Milada Horáková byla členkou České strany národně sociální a dovoluje si ji snad někdo z tohoto titulu označit za (neo)nacistku? “zní věta z osvobozujícího rozsudku, ve kterém se soudkyně Šindelářová snaží vysvětlit, že „svoboda projevu platí v demokracii i pro vyznavače tezí, které mohou provokovat a urážet“.

Začalo to razií

Rozsudky Dany Šindelářové, stejně jako jejich zdůvodnění nebývají často úplně běžnými. Když třeba před sedmnácti lety osvobodila novináře Tomáše Smrčka, obviněného za zveřejnění informace z tajných služeb, zdůvodnila to v rozsudku účelovým policejním vyšetřováním, zpochybnila výpovědi šéfů všech tuzemských tajných služeb a dodala, že kdyby „bezpečnostní instituce odvedly svou práci, jak mají, případ by se nikdy nedostal před soud“. Před třemi lety osvobodila aktivisty obviněné za to, že před sněmovnou nastříkali na chodník protestní nápis – dva mladíci byli žalováni za poškozování majetku. Soudkyně nechala mladíky nastříkat stejným sprejem podlahu v soudní místnosti, a když se prokázalo, že se barva dá smýt, byla žaloba za poškození majetku smetena ze stolu.

Případ „Národní odpor“začal v roce 2009, kdy tehdejší policejní Útvar pro odhalování organizovaného zločinu provedl na několika místech Česka razii a zatkl desítky osob. Vedení policie akci označilo za „zásadní úder proti pravicovému extremismu“, nakonec bylo po ročním vyšetřování obžalováno za propagaci hnutí směřující k potlačení práv člověka osm – slovy žaloby – „členů či příznivců národněsociali stického hnutí“. Za to, že vylepovali koncem roku 2008 po Praze samolepky s nápisy jako třeba „Nacionalismus místo globalizace.“Na samolepkách byl také odkaz na webové stránky Národního odporu, na nichž se podle žaloby šířily nacistické myšlenky. Další bod obžaloby obviňoval členy hnutí z uspořádání pochodu v Jihlavě „za oběti druhé světové války, který byl ve skutečnosti zástěrkou tryzny za padlé bojovníky německých jednotek SS“. Soudkyně však ani na samolepkách, ani na webu Národního odporu a ani na pochodu za padlé příslušníky SS nespatřuje nic primárně trestného.

Z jejího usnesení ale vyplývá, že členové někdejšího Národního odporu nebyli osvobozeni, protože nic trestného nespáchali, ale protože podle soudkyně „trvá soud neúměrně dlouho a další jednání by bylo proti lidskosti soudu“. Národní odpor byl rozpuštěn, neexistuje už devět let. Nikdo z obviněných nebyl od té doby registrován na žádné podobné akci, ani ji nepořádal, žádný z obžalovaných (s výjimkou jedné podmínky za pojistný podvod) nebyl od té doby za nic stíhán nebo souzen.

JEJí RoZSudKy BýVaJí PoVaŽoVané Za oSVíCEné a odVáŽné.

Obranyschopnost demokracie

Soudní jednání se opakovalo kompletně už několikrát. Poprvé proto, že se původní soudkyně označila za podjatou, podruhé proto, že soudní znalec na extremismus byl vyškrtnut ze soudněz-

naleckého seznamu a jeho posudek se stal nepoužitelným, potřetí kvůli rezignaci soudního přísedícího, teď by se jednání muselo opakovat kvůli smrti dalšího přísedícího. Opakování procesu se dělo vždy na žádost obžalovaných – což je jejich právo.

Soudkyně Šindelářová v usnesení mnohokrát opakuje, že „soud netvrdí, že by se měla činnost hnutí, jako je Národní odpor, bagatelizovat, a že není pochyb, že se někteří členové hnutí mohli dopustit útlačných, rasistických nebo nacistických výroků“, že „nacismus a holokaust byla zvěrstva a jakoukoli jejich obhajobu je nutné trestat“. „Demokracie ale nemůže být založena na generální represi jakéhokoli názorového směru,“dodává soudkyně v usnesení a pak zazní zmíněný citát o Miladě Horákové a kromě něho další čtyři stránky vysvětlení, že „myšlenkové nálepky je nutné vždy posuzovat v kontextu“.

Podle soudkyně už Evropský soud pro lidská práva popsal precedentní koncept „obranyschopné demokracie“, tedy způsobu, jak se bránit před myšlenkovými směry, které mohou vést k útlaku. „Trestní právo není jedinou obranou proti nedemokratickým myšlenkám a ani jí být nemůže,“píše v usnesení.

Co to konkrétně znamená, popsala soudkyně v usnesení na případu organizace žalovaného jihlavského pochodu z roku 2008 za oběti druhé světové války, ovšem jak vyšlo až při pochodu najevo, těch z wehrmachtu a SS. Magistrát v Jihlavě – v okamžiku, kdy bylo zřejmé, že jde o oslavu zabitých vojáků SS – pochod zastavil a rozpustil. Podle usnesení soudkyně Šindelářové byl „koncept obranyschopnosti demokracie“naplněn zrušením pochodu. Jeho organizace – byť se týkala SS – nebyla trestným činem, pieta s mrtvými vojáky SS je podle ní nemorální, ale nenabádá k nenávistné ideologii a útlaku jiných. Osvobozující rozsudek není pravomocný, státní zástupkyně se odvolala.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.