Fake news z kočárku

Proč je dětská paměť děravá jako cedník

Respekt - - V Hlavě - PETR TŘEŠŇÁK

Vzpomínáte? Natahujete ručičky a tatínkovy mocné tlapy vás chytnou v podpaží a vyzvednou do výše rychlostí výtahu, jaký jezdívá v mrakodrapech. Vaše nožky v modrých dupačkách se třepotají ve vzduchu nad slaměným kočárkem a vy se řehtáte od ucha k uchu. Vzduchem voní jablkové pyré, maminka chystá příkrm.

První vzpomínky člověka vědce zajímají už dlouho a k poznání teď přispěla studie výzkumníků ze tří britských univerzit. Zjistila, že obrazy jako tenhle, které opatrujeme na samém dně naší paměti, možná nemají s realitou moc společného.

bez střižny

Nejstarší vzpomínky bývají většinou obyčejné. Studie z roku 2005 zjistila, že celá čtvrtina z nás má na počátku své dostupné paměti nějakou traumatickou událost. Zbytek nejstarších filmů našich životů sestává z obvyklých dětských prožitků, jako je houpání na dědečkově klíně, narození sourozence, případně intenzivní smyslové vjemy z kuchyně.

Dětská paměť se vyvíjí postupně. Z výzkumů vyplývá, že většina lidí své nejstarší vzpomínky datuje do období kolem třetího roku života, záznamy z předchozího se jim nedochovaly. A až do desátého roku jsou vzpomínky – pro dospělého jedince, který si je zkouší vybavit – méně četné, útržkovité a dějově chatrné.

Termín „infantilní amnézie“, jenž tuto díru v paměti odborně charakterizuje, v psychologii poprvé proslavil Sigmund Freud v roce 1910, na dlouho mu ovšem také vtiskl velmi specifický význam. Podle zakladatele psychoanalýzy si události z dětství nepamatujeme proto, že jsme je potlačili kvůli jejich nepatřičným sexuálním obsahům. Vysvětlení se postupně vynořilo víc, přičemž s rostoucím poznáním fungování mozku se vědci dnes přiklánějí k názoru, že architektura neuronů zkrátka do jistého věku není dostatečně sofistikovaná, aby vzpomínku vybudovala a udržela.Vzpomínky si totiž nepředstavujme coby surový záznam reality v materii nervových spojů. Aby se udržely, musí je mozek určitým způsobem zpracovat, sestříhat z nich film. Schopnost časového zařazení, jazyková výbava, vědomí vlastního já a mnoho dalších mentálních dovedností pak tvoří jakousi střižnu, bez níž se trvanlivé stopy neutvoří. Malé dítě tuhle střižnu ještě nemá patřičně vybavenou.

Voňavá koláž

Expertka na paměť z americké Emory University Patricia Bauer celý proces přirovnává k proplachování rýže v cedníku. Rýži představují prožité zkušenosti, cedník pak paměťová struktura mozku, jež má zážitky zachytit. Do zhruba tří let jsou díry v cedníku příliš velké, takže zrnka nenávratně odplavou.

Britští vědci, kteří na toto téma vyzpovídali téměř sedm tisíc dospělých respondentů a výsledky publikovali letos v létě, ovšem zjistili záhadnou věc.Téměř čtyřicet procent lidí si pamatuje události z doby před svými druhými narozeninami, a čtrnáct procent dokonce dosáhne v paměti i před ty první. Časové zařazení výzkumníci opřeli o analýzu obsahu vzpomínek, v nichž figurovaly kočárky, kolébky, dupačky, dudlíky nebo narození sourozenců.

Takže „cedníky“některých lidí jsou k zachycování vzpomínek hotové dřív? Zdá se, že ne. Výzkumný tým dospěl k názoru, že tyhle rané obrazy ve skutečnosti přímé vzpomínky nejsou. Film vznikl v mozkové střižně pravděpodobně později tak trochu v duchu postmoderní kinematografie, slepený z rodinných vyprávění, starých fotografií nebo novějších smyslových vjemů. Svou první vzpomínku si zkrátka často nepamatujeme z reality, ale vytvoříme ji zpětně jako retro koláž.

Pokud teď cítíte jisté rozladění, že si vaši osobní historii dovolujeme vydávat za svého druhu fake news, nezoufejte. Obsah tohoto sloupku pravděpodobně brzy zapomenete, zato jablkové pyré bude ve vaší paměti vonět už napořád. Je to vaše vzpomínka a žádný neurovědec vám ji nemůže vzít.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.