Šimpanz s kulometem

Seriál volejte Saulovi představuje i v rámci kvalitní televizní tvorby vítaný ostrůvek rebelství

Respekt - - Kultura / Televize - TáŇa ZaBloudilová

Seriálový svět, kde se středoškolský chemikář stane hlavní figurou drogového trhu, zrodil dalšího hrdinu, který se zločincem stává proto, že jej nikdo nebere vážně. Walter White z amerického seriálu Perníkový táta (Breaking Bad) je dnes už proslulým příkladem antihrdiny. Hlava čtyřčlenné rodiny vypadá jako hodný suchar, ale pak si zdánlivě bezdůvodně proklestí cestu na vrchol lokálního narkobyznysu a kompletně při tom zničí kartelovou scénu vládnoucí u hranic s Mexikem. Od Perníkového táty odvozený seriál Volejte Saulovi (Better Call Saul) vypráví příběh klíčového spoluhráče z doby, než začal provázet Walterův vzestup. A tvůrčí tým Vince Gilligana ukazuje, že ani žoviální právník Saul Goodman nebyl vždycky karikaturou bezskrupulózního cynika s kufříkem v barvě saka.

Stejně jako u mírného chemikáře stojí v centru jeden ze základních sporů o lidské povaze, který angličtina shrnuje opozicí „nature or nurture“– přirozenost versus výchova. Jsou naše osobnosti dané, nebo se utváříme podle prostředí? Přiklání se člověk na temnou stranu v momentě, kdy je mu nespravedlivě odepřeno něco, co jiní získat mohli?

Americký sen není pro každého

Vypiplaný spin-off, který svého slavnějšího předchůdce v mnoha ohledech dokonce předčí, si podržel téma proměny dobráka ve zločince i tvrdohlavou touhu dělat věci jinak než ostatní. Dosavadní čtyři sezony extrémně soustředěného a pomalého vyprávění se dají skutečně nazvat televizním románem

– jak jsme si dnes možná až příliš často zvykli quality seriálům říkat.

„K tomu, co děláme, nepotřebujeme experta na trestní právo, ale normálního kriminálníka,“dostane chemikář začínající novou kariéru v drogách doporučení na Saula. A už tehdy se objeví rozpolcenost této postavy: „Moje pravé jméno je Jimmy McGill, ale v byznysu mě znají jako Saula Goodmana,“začíná advokát svůj teatrální projev. V Perníkovém tátovi nicméně zůstává komickou a jednorozměrnou postavou užvaněného křiváka s hláškami typu: „Pokud věříte tomu, co říkáte, každý příběh je věrohodný. Jednou jsem přesvědčil jednu ženskou, že jsem Kevin Costner.“

Volejte Saulovi ho však ukazuje jako citlivku a idealistu, který se snaží stát respektovaným právníkem, ovšem zůstává ve stínu úspěšnějšího bratra. Každou chvíli sklouzává na nesprávnou stranu, otázka však je, kdo za to může. Ve všech zákrutech hračičkovských podvodů i dobře míněných přešlapů jde totiž především o jednu věc – o osobnostní vývoj člověka a životní volby postav okolo něj. Sledujeme každý detail proměny Jimmyho McGilla v cynického Saula Goodmana; každou křižovatku, kdy se mohl dát jinudy, a každé vysvětlení, proč tudy nešel.

Jako když se na začátku právě skončené čtvrté sezony dočasně zbavený právnické licence nudí za pultem v obchodě s telefony, kam nikdo nechodí. Jiný by si četl, pustil televizi nebo dal výpověď. Jimmy už za pár dní prodává předplacené telefony drogovým dealerům na okolních parkovištích: když nejdou lidé za zbožím, musí zboží za nimi. „Je Jimmy/Saul nakládající po svém s právním řádem něco jako šimpanz s kulometem?“ptá se druhý výkonný producent Peter Gould. „Anebo je skutečným důvodem jeho neustálého sklouzávání na šikmou plochu jeho bratr, podivný pavouk, který mu nikdy nepřál?“Jinými slovy: Bylo předem jasné, že se Jimmy stane Saulem?

Studie proměny

Walter White byl pro některé dokonce jakýmsi postmoderním druhem Raskolnikova, pro jehož zločiny hledají ospravedlnění nebo alespoň vysvětlení. Pro jiné dokonale vystihuje tekutost lidské identity. Pod vlivem okolností se neustále stáváme někým jiným a někdy už prostě není cesty zpátky. Jak Walter, tak Jimmy bývali před odchodem mimo zákon pro své úspěšnější okolí fackovacími panáky. Divák tak může jejich volbu chápat jako vynucenou společenským nastavením, které měří lidskou hodnotu úspěchem, tedy schopností si vydělat. Ani jeden z nich roli průměrného člověka hrát nezvládl. „Udělal jsem to pro sebe. Cítil jsem, že žiju,“říká na samém konci Perníkového táty Walter White šokované manželce – a rozptyluje poslední zbytky pochybností, zda celou zločineckou kariéru nevybudoval jen proto, aby zajistil rodinu.

Příběhy o sebedestrukci sympatických charakterů přinášejí druh romantiky, která je pro dnešní pokrizový svět chytlavá. Jak Perníkový táta, tak Volejte Saulovi osobitým způsobem zpochybňují společenskou prostupnost a řadí se k mnoha dalším seriálům, které ukazují, že americký sen není pro každého. Ani jednomu však primárně nejde o společenskou kritiku. Hodnocení charakterů nechávají na divácích. Chtějí být studiemi jejich postupné

Proč tohle celé ukazovat?

proměny – a forma Saula se tomu blíží ještě víc.

V každé epizodě získáváme několik letmých náznaků a vodítek, abychom se celou dobu dohadovali, co se vlastně v hlavách protagonistů odehrává. Snad nikde jinde tolik nezáleží až na závěrečných záběrech – často až ty ozřejmují, o co šlo. „Bylo mi jasné, že se Gilligan snaží o něco, co v televizi ještě nebylo: kompletně proměnit postavu od první do poslední myšlenky. Televize vždycky byla jakousi klidnou sílou přinášející ujištění – postavy, které dobře znáte a můžete se na ně spolehnout. Věděl jsem, že chce s těmihle jistotami otřást,“říká v jednom podcastu představitel Waltera Whitea, herec Bryan Cranston. A Gilligan třást nepřestal ani při promýšlení Volejte Saulovi. Zatímco Perníkový táta přitom těží z nekončícího překvapení, kým se Walter v průběhu let stává, u Saula v podání Boba Odenkirka víme od začátku, jakou identitu si nakonec vybere. Přimět diváky čtyři sezony sledovat vývoj takové postavy je dalším experimentem. Zároveň předem daný konec tvůrcům dává tolik času, kolik chtějí. A chtějí jej hodně – uzlové body proměny jako by předváděli ve zpomalených záběrech. Žádný jiný seriál se o nic podobného nepokouší a nevypadá podobně. „Proč tohle celé ukazovat?“dostal Gilligan otázku od redaktora amerického časopisu The Atlantic na příběhovou linku v jedné epizodě, která se odehrává beze slov. Několik minut například sledujeme jen pohyby bývalého policisty, který v autě hledá štěnici tak důkladně, až jej takřka rozebere na součástky. „Můj způsob, jak docílit toho, aby se lidé dívali, je dělat něco úplně jiného než všichni ostatní. Ve většině pořadů nebo filmů byste nic takového neviděli, rozhodně ne bez dialogu,“odpovídá producent.

Zatímco jiní tvůrci se podřizují algoritmům, které mají zajišťovat, že diváci při sledování seriálu nepřepnou, v Gilliganově týmu se pracuje s tím, co kalkulace neobsáhnou – s pomalostí, tichem a významem detailů. Suverénně odvyprávěný, zrežírovaný i zahraný seriál tak může působit jako protilátka pro všechny, kdo trpí pocitem zahlcení informacemi a vjemy. Do světa lakonických drogových bossů, užvaněných podvodníčků a naivních civilistů narážejících na sebe v pouštní krajině u hranic s Mexikem se člověk musí soustředěně ponořit a dávat pozor až do poslední sekundy, kdy do sebe všechno nekompromisně zapadne.

Svůj tým si Vince Gilligan vytvořil už před více než deseti lety, kdy se začal natáčet Perníkový táta. Aktuální díly seriálu jsou však režírované s přesností, stylem a smyslem pro břitkost, o kterých si tehdy mohli nechat zdát. Přesto je fakt, že Saul žije ve věčném stínu Waltera Whitea. Má solidní fanouškovskou základnu, ale na rozdíl od Perníkového táty nepatří k nejdiváčtějším seriálům – zato je jedním z nejoblíbenějších seriálů amerických kritiků. I v moři quality TV je totiž ostrůvkem staromilského rebelství: neexistuje jiný titul, který by dokázal dodat zdánlivým drobnostem ve vývoji postav tak fatální váhu. V době přemíry možností se Gilliganův tým rozhodl, že diváky znovu naučí se soustředit. Jak podotýká web Vulture: „Na tohle se nemůžete dívat na půl oka a skrolovat při tom na mobilu.“

Seriál působí jako protilátka na zahlcení informacemi.

(volejte Saulovi)

Nepotřebujeme experta na trestní právo, ale normálního kriminálníka.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.