Lež je pohodlná

Respekt - - Civilizace -

Amerika konečně doslavila Halloween. Známá konzervativní moderátorka Megyn Kelly si ten letošní bude navždy spojovat se svým vyhazovem z NBC a černoši i mnozí další zase s tím, že je dost naštvala. Ve své show se rozmluvila o tom, že vlastně nechápe, co pořád někdo má, když se běloši převlékají na Halloween za černochy. Druhý den se zkoušela omluvit, ale provokovat se občas nevyplácí. Je těžko představitelné, že by Megyn Kelly netušila, jak hluboce urážlivé pro černochy „blackface“je. Nabarvováním si obličeje načerno, nebo dokonce zvýrazňováním černošských rysů se většinová společnost nemístně bavila ještě v minulém století. Bílí herci se přestrojovali za nepěknou karikaturu černochů a při představeních pak Afroameričany zesměšňovali a ponižovali. Černoši i jiné menšiny během posledních let stokrát v médiích opakovali: Najděte si prostě jiný kostým, vadí nám to. Etnicita není maškara.

O Americe se někdy říká, že je přehnaně politicky korektní, ale čím déle tu žiju, tím více volání po větší citlivosti chápu. Historie Spojených států je spjata s vyvražděním indiánů a pokračovala otroctvím, lynčováním a rasismem, který se vleče až do současnosti.

Česká historie je jiná a na americká traumata nemíváme citlivost. Přišlo by ale Čechům vhodné, kdyby se někdo na karneval převlékal za Žida do kostýmu připomínajícího meziválečné antisemitské karikatury? Určitě ne. Jdou na mě ovšem mdloby, jen co si představím, že by se v americké televizi objevila Čechy milovaná čokoláda „s mouřenínem“.

A co by ještě zcela odrovnalo mé zdejší sousedy? České hrátky na zabíjení se mezi kovboji a indiány a naše neumělé (a všudypřítomné) zpracování indiánských krojů. V pražských obchodech se mi nedařilo najít jedinou dětskou abecedu, ve které není, doprovázeno jakousi veselou ilustrací, „i“jako indián. Moc původních obyvatel Ameriky v USA na ulici nepotkáte, protože je noví obyvatelé vyhladili. A hračky s tematikou genocidy tu moc nefrčí. Stejně populární by asi byla hra na gulag. S ohledem na českou historii a bohatou kulturu našim výrobcům hraček tedy v dobré víře nabízím: co třeba „i“jako intelektuál?

Vlastně se zdá, že garantovi svého poznání, tedy vědcům, příliš nedůvěřujeme; podvědomě je „lustrujeme“podle toho, zda jejich závěry odpovídají našim hodnotovým postojům. Přijetí „pravdy“o změně klimatu a odmítnutí „pravdy“o geneticky upravených plodinách mají přitom jedno společné: jsou v rozporu se zájmy bohatých a mocných firem. V tom navazujeme na kontrakulturu ze šedesátých let a tušíme zradu. Na protilehlém pólu však stojí lidé, kteří jsou „nastaveni“přesně opačně: cítí silné podezření vůči „pravdě“, jež předpokládá rozklad stávajícího velkopodnikatelského establishmentu. Za vědeckými argumenty cítí nějakou tu revoluční, řekněme „neomarxistickou“čertovinu.

Obě strany se mohou domluvit jen obtížně, i kdyby opravdu chtěly. Jenže do hry vstupuje spousta dalších faktorů. Žijeme například v magické době, kdy ztrácíme pevnou půdu pod nohama i na poli smyslových vjemů. Fotografie není záznamem reality, ale tím, co za ni vydává Photoshop. Jediný zručný muzikant dokáže za pomoci moderní techniky vytvořit ve studiu iluzi symfonického orchestru. Lidé vypadají na reklamních fotografiích nebo spotech jinak než ve skutečnosti. Nově nalezená obliba „autenticity“politiků bez ohledu na to, jak uhozené postoje třeba zastávají, má nejspíš své kořeny ve světě vymazlených marketingových strategií.

Vlastně nějak tušíme, že se náš svět proměňuje v iluzi. Opěrné body zmizely, média zeslábla, politici jsou vykonstruovaní, vědci možná pracují v žoldu velkých firem – nebo židovských liberálů snažících se zničit naši civilizaci, to záleží na úhlu pohledu a síle nastupující paranoie. Ke všemu zmatku přidejme skutečné problémy, jako je masová migrace nebo ekonomické krize. Svět je jako stvořený pro charismatické osobnosti, které se samy prohlašují za nositele pravdy. Zhloupla tady západní civilizace? Třeba autor knihy s neveselým názvem The Death of Expertise. The Campaign Against Established Knowledge and Why It Matters (Smrt odbornosti. Kampaň proti ověřeným poznatkům a proč na ní záleží) Tom Nichols si myslí, že minimálně zlenivěla. Čelíme spoustě náročných věcí, od vlastních kognitivních nedokonalostí, z nichž těží právě ony marketingové kampaně, až po skutečný kvapík v proměnách světa a technologií, ze kterých se točí hlava téměř doslova. Uznávaný politolog a popularizátor vědy Nichols vidí chyby v lidských předsudcích, u vědců, médií i ve školním systému, nakonec ty nejhlubší však nachází v obyčejné lidské pohodlnosti.

Poznání je vždy individuální výkon. Nikdo nedokáže budovat obraz světa od počátku. Zároveň to ale neznamená, že musíme sedět na tržišti „alternativních pravd“nabízených různými populistickými proudy a vybírat si mezi nimi podle toho, která nám nejlépe „chutná“, jako by to byl kečup. Některé pravdy jsou nepohodlné a důsledky jejich přijetí neusnadňují život. To ale ještě neznamená, že řešením je úprk k alternativnímu léčiteli.

„Američané a mnoho dalších lidí na Západě v podstatě zdětinštěli ve svém odmítání dozvídat se dostatek věcí k tomu, aby byli schopni si sami vládnout,“popisuje Nichols svět, kdy vše je jasné po třech kliknutích na internetu a pravda se pozná podle toho, že říká zhruba to, co jsme si předem mysleli.

Nehraje se přitom o návrat ke včerejším jistotám. Vstupujeme zjevně do nějaké nové doby, jejíž struktura se teprve tvoří. Jak přesně bude vypadat, čemu budeme věřit a čím se řídit, je však stále v našich vlastních rukou.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.