Pochválen buď šlofík

Odpolední dřímota nachází stále větší vědecké zastání

Respekt - - V Hlavě - PETR TŘEŠŇÁK / KRESBA PAVEL REISENAUER

Dnes si dopřejeme něco odpočinkového. A to doslova. Nářky nad tím, že příslušníci druhu homo sapiens ve 21. století čím dál méně spí, slýcháme celkem často a vzhledem ke všeobecné přepracovanosti, stresu a světelnému smogu se nedá očekávat nějaké brzké zlepšení. Nedostatek nočního spánku ovšem alespoň částečně kompenzuje jiná kratochvíle, jíž se v poslední době dostává stále většího vědeckého uznání. Odpolední zdřímnutí alias šlofík.

Bystří po obědě

Pro šéfredaktora zavedeného týdeníku to není snadný pohled. Jeden jeho zástupce se povaluje na pohovce, špinavé polobotky trčící přes pelest ke stropu. Druhý ulehl na židli s hlavou zvrácenou dozadu v poloze všeobecně známé jako „zubař“. Kanceláří se nese lehké chrápání a na monitorech počítačů se vlní barevné spirály spořičů obrazovek.Tahle obvyklá scéna z redakčního provozu Respektu, v níž rozhodně nechceme nikoho konkrétně jmenovat, dobře ukazuje, proč odpolední dřímota ještě donedávna nemívala u zaměstnavatelů dobrou pověst. Až příliš totiž připomínala zahálku, zaváněla ušlým ziskem. A stejně tak při slově šlofík bystřili i lékaři – v řadě zdravotních statistik totiž častější denní spánek koreluje s různými chorobami, takže vědci měli tendenci interpretovat jej především coby možný příznak nemoci.

Dnes se ovšem tahle optika otočila, takže šéfredaktor i závodní lékař mohou být s chrápáním zaměstnanců spokojeni. Úctyhodné množství vědeckých studií dokládá, že dát si po obědě dvacet přináší do života i pracovního nasazení spíše blahodárné účinky. Krátký spánek zvyšuje bdělost a výkon, zlepšuje soustředění i motorické schopnosti a podle některých výzkumů činí také člověka méně impulzivním a odolnějším vůči frustraci.

Spánek zlepšuje paměť hned v několika kategoriích, ať už jde o schopnost zapamatovat si slovíčka či nákupní seznam nebo potenciál řešit komplexní úkoly (tzv. pracovní paměť). Kalifornská psycholožka a autorka knihy Take a Nap (Dejte si šlofíka) Sara Mednick například experimentálně zjistila, že dobře známý efekt zlepšení vybavování si naučených informací, k němuž dochází během spánku, dokáže odpolední schrupnutí zajistit stejně dobře jako osmihodinový spánek v noci. Manažeři už proto dřímotu nevnímají coby potenciální ztrátu, ale naopak zisk a firmy jako NASA, Google, Uber nebo Samsung zavedly ve svých komplexech oficiální šlofíkárny.

Půl hodiny a dost

Zdá se ovšem, že denní spánek nepatřil k původní výbavě našich předků. Jde spíše o reakci na únavu z náročného životního stylu. K téhle hypotéze dospěl před pár lety tým výzkumníků, když zkoumal stovku lovců a sběračů z Tanzanie, Namibie a Bolívie, kteří stále žijí paleolitickým způsobem života. Ukázalo se, že žádný z domorodců přes den nespí. Zalézali si sice před poledním sluncem do stínu odpočinout, ale zůstávali při tom bdělí.

Vědci proto doporučují zacházet se šlofíkem opatrně. Jednak nesvědčí každému, takže nemá smysl se do spánku nutit, pokud si o něj tělo samo neříká. Doba odpočinku by neměla přesáhnout půl hodiny, jinak se klimbající člověk propadne do příliš hlubokého spánku a vzbudí se zpomalený a otupělý. A dřímotě by se rozhodně měli vyhýbat lidé, kteří mají problém spát v noci.

Mechanismus blahodárného účinku šlofíků není ještě přesně vysvětlen, novou porci poznání ovšem přinesl čerstvě publikovaný výzkum vědců z Arizonské univerzity. Sérií experimentů zjistili pozoruhodnou věc: zatímco zdravé děti si zdřímnutím upevní znalosti, které se naučily těsně předtím, u dětí s Downovým syndromem tenhle efekt nefunguje. S denním spánkem naopak vštípené poznatky vyšumí do ztracena. Souvisí to zřejmě s odlišností ve spánkových fázích. U lidí s Downovým syndromem bývá méně častá tzv. REM fáze, při níž se nám zdají sny. Dá se tedy vyvodit, že právě ona by mohla být zodpovědná za povzbuzující efekt šlofíků pro lidskou paměť. Závěr: Nebojte se v práci snít, váš šéf na tom jen vydělá.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.