Co se vám líbí a co nelíbí na rekonstrukci Národního muzea?

Respekt - - Anketa -

JaN E. Bárta architekt, místopředseda Klubu Za starou Prahu

Rekonstrukce Národního muzea je provedena mimořádně velkoryse. Problematická je ale podle mého názoru volba stupně čistění a „novicírování“fasád. Budova byla postavena českou vlastenecky smýšlející šlechtou roku 1891 – měla by proto nést stopy svého stáří. Po opravě vyhlíží jako právě dokončená novostavba. Bylo toho dosaženo agresivním čistěním a následným barevným patinováním moderními materiály, které budou stárnout zcela jinak než klasické, použité při stavbě v 19. století. Byl porušen princip užití materiálů, z nichž kdysi vznikl originál. Přehnaná „novost“je patrná zejména při nočním osvětlení fasády.

ZuZaNa MorávKová redaktorka časopisu Era21

Rekonstrukce Národního muzea je jistě chvályhodná záležitost. Co se týče rekonstrukce či spíše pietní obnovy samotné historické budovy, ta byla provedena s příkladnou pečlivostí, bohužel výraznějších vstupů současné architektury zde najdeme pomálu. Je pozitivní, že došlo k navýšení výstavních ploch a k zpřístupnění prostor, které byly návštěvníkům dosud uzavřené. Na celkové hodnocení je však nutné počkat do doby, až budou dokončeny všechny expozice. Teprve ty totiž ukážou, jestli Národní muzeum dokáže v dalších sto letech oslovit nové zájemce, nebo jestli zůstane konzervativní institucí, kde největším lákadlem je kostra velryby.

JaKuB HENdryCH architekt, IPr Praha, jeden ze spoluautorů řešení úprav okolí Národního muzea

Národní muzeum je součástí problematického území magistrály. Rekonstrukce muzea však přináší světlo (nejenom barevností fasády) naděje pro budoucí úpravy této části města. Už nyní je zřejmé, že proměna budovy, její náplň i řešení okolí umí nalákat mnoho lidí (především chodců), kteří by se jinak prostoru mezi dvěma „dálnicemi“asi vyhýbali. To je skvělá zpráva a motivace pro další rozvoj a změny veřejných prostranství okolo magistrály.

Především by tato proměna měla být poučením pro Prahu i další města a veřejné instituce v tom, že veřejná prostranství tvoří s budovami neoddělitelný celek. Je tak důležitá brzká diskuse všech aktérů nad jejich podobou a následná spolupráce při realizaci.

KarolíNa vráNKová novinářka, píše o architektuře a designu

Nemusím vyúčtovat vládě 1,7 miliardy, nemám ostře sledovaný termín, nemusím řešit nepovedenou architektonickou soutěž a můžu si přát cokoli. Takže bych si přála, aby v Národním muzeu nějaký skvělý architekt přidal plnohodnotnou současnou vrstvu a prostorový zážitek. Jako je schodiště od Evy Jiřičné v historickém Somerset House v Londýně, jako je Věž holokaustu v Židovském muzeu v Berlíně, jako jsou intervence ateliéru HŠH v jízdárně v Litomyšli. Vedení Národního muzea však mělo všechny jmenované a řadu dalších limitů, kterým muselo vyhovět. Muzeum je zrekonstruováno na výborné úrovni, propojí se s budovou bývalého Federálního shromáždění, chystá nový vizuální styl a expozice. Není to výsledek snů, ale špatné to není.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.