Angela otevřela „fázi možností“

Začal zápas o směřování Cdu, největší strany poválečného německa

Respekt - - Fokus / Agenda - TomአlindnER

Krátce poté, co Angela Merkel minulé pondělí bez emocí a se spokojeným, pozitivním tónem v hlase oznámila svůj odchod z čela křesťanské demokracie (CDU), do souboje o budoucnost nejdůležitější německé politické strany vstoupila minulost. Konkrétně Friedrich Merz, který se přihlásil o nástupnictví. Je to dávno poražený rival Angely Merkel, která ho v roce 2002 na své cestě vzhůru vytlačila z čela poslanecké frakce CDU a nakonec i z vrcholné politiky.

Merz od té doby pracoval v byznysu a do vládní politiky si jen skrze média občas rýpnul. Zosobňoval jednoznačně pravicovou linii CDU. Společensky konzervativní hodnoty, nízké daně a „více odvahy ke kapitalismu“, jak zní i název jeho bestselleru. O novém šéfovi CDU, který bude též favoritem na post příštího německého kancléře, se bude rozhodovat počátkem prosince na sjezdu v Hamburku a Merz není bez šancí.

Trápení velké koalice

Mnoho členů CDU si do něj projektuje touhu po své staré dobré straně, která se během 18 let trvajícího vedení Angely Merkel proměnila a opustila řadu dříve nedotknutelných stranických principů. Zrušila povinnou vojenskou službu, umožnila parlamentní hlasování o sňatcích homosexuálů (ač sama Angela Merkel hlasovala proti), rozhodla o vystoupení Německa z jaderné energetiky a naopak masivně podpořila přechod na obnovitelné zdroje, prováděla sociálnědemokratickou sociální politiku. A především na podzim 2015 nezavřela hranice, když směrem do Spolkové republiky pochodoval z Blízkého východu zástup více než milionu uprchlíků.

Všechna tato zásadní rozhodnutí proběhla bez velké debaty uvnitř CDU i bez předchozího varování. Merkel není vyhlášenou komunikátorkou, v kampaních nic převratného neslibovala a svá převratná rozhodnutí provedla až pod tlakem krizových mezinárodních či domácích situací. Značná část partaje tuto linii podporovala, ovšem jiná výrazná část ji mlčenlivě přijímala jen proto, že vedla k jednomu volebnímu triumfu za druhým.

Teď nastal opačný trend a série volebních ztrát v posledním roce autoritu kancléřky oslabila. Ztráta síly byla znát již v loňských parlamentních volbách. Ač Merkel opět vyhrála, obě partaje její velké koalice, tedy CDU a sociální demokracie, získaly v součtu o 14 procent méně než v roce 2013. Přesto kancléřka z nedostatku jiných koaličních možností a z neochoty riskovat první menšinovou vládu v dějinách poválečného Německa domluvila pokračování neoblíbené koalice.

Práci nové vlády od jarního vzniku charakterizují hádky mezi předáky, jež jsou na poměry pragmatické německé politiky zcela iracionální a pro voliče nesrozumitelné. Kancléřka minulé pondělí uznala, že dosavadní vládní výkon je neakceptovatelný. Propad preferencí CDU proto v posledních měsících pokračuje a naposledy se projevil předminulou neděli v zemských volbách v Hesensku (viz graf).

„Nespokojenost nepramení ze špatných politických rozhodnutí, ale z toho, jak se politici chovají, jak politiku tvoří,“shrnul v týdeníku The Economist pointu současných problémů berlínský politolog Thorsten Haas. Oproti mnoha předpovědím to tedy nakonec není přímo humanitární uprchlická politika, která končí kariéru nejúspěšnější evropské političky 21. století. Nepřímo však ano: právě neshody v detailech migrační politiky byly nejčastějším důvodem zmíněných vnitrokoaličních hádek, které v občanech živí znechucení z berlínské politické elity.

Hledání tváře

Voliči však od CDU neodcházejí jedním směrem. V Hesensku podle povolebních analýz přešel stejný počet tradičních voličů CDU do tábora nacionalistické Alternativy pro Německo a do tábora kosmopolitních Zelených. Proto neexistuje jasný recept, který by voliče přilákal zpět. Nastávající volba nového předsedy bude principiálním rozhodnutím, zda si křesťanští demokraté zachovají svoji dosavadní středovou, liberální politiku, anebo vykročí zpět směrem doprava.

Angela Merkel se rozhodla, že v souboji o nástupnictví nikoho nepodpoří,

MNOHO ČLENŮ CHCE ZPÁTKY SVOU STAROU DOBROU KŘESŤANSKOU DEMOKRACII.

německá média se však shodují, že její favoritkou je bývalá premiérka spolkové země Sársko Annagret Kramp-Karrenbauer. Obě ženy sdílejí většinu názorů i přesvědčení, že posun napravo úspěch nepřinese a budoucnost strany leží v politickém středu. Kandidatura pro ni přichází dříve, než plánovala: teprve několik měsíců pracuje v pozici jakési hlavní manažerky strany, k jejímž hlavním úkolům patří vypracování nového dlouhodobého programu. To měla být mise, která dosud celostátně málo známou političku připraví na vedoucí roli ve vrcholné politice.

Uvnitř křesťanské demokracie je tato mírná a konsenzuální žena vysoce oblíbená a platí za favoritku. Je zde ale trend, který do výsledků prosincového hlasování delegátů CDU vnáší nejistotu. „Politické strany všude na světě chtějí upozadit pragmatismus, tedy opatrnou politiku obrušování hran a vyrovnávání protikladných cílů, a postavit zase do popředí své programy. Ne proto, že to je záruka lepšího vládnutí, ale proto, že si to voliči žádají,“napsal vloni přední německý sociolog Heinz Bude v eseji, který předpovídal a vysvětloval konec merkelovské éry. „Budoucnost mají političtí lídři, kteří dokážou polarizovat.“

V úvodu zmiňovaný Friedrich Merz to dokáže. Není to populista a je jednoznačně proevropský – podle sobotního vydání týdeníku Der Spiegel se těší značné podpoře konzervativního bývalého ministra financí Wolfganga Schäubleho –, ale nabízí své straně jasné pravicové postoje, brilantní rétoriku, zkratky a emoce. Stejně tak třetí kandidát na příštího šéfa CDU, osmatřicetiletý ministr zdravotnictví a kritik merkelovské uprchlické politiky Jens Spahn, který se prezentuje jako německá verze rakouského kancléře Sebastiana Kurze.

Pokud jeden z těchto dvou mužů se svým programem návratu strany ke konzervativním kořenům vyhraje, zvýší se pravděpodobnost brzkého odchodu Angely Merkel i z postu kancléřky a předčasných voleb, které by kartami německé politiky znovu zamíchaly.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.