Druhořadé děti

Stát už považuje gaye a lesby za způsobilé k rodičovství. Zbývá zrovnoprávnit jejich potomky.

Respekt - - Obsah - Silvie Lauder

Minulou středu měla ve sněmovně vypuknout velká bitva hodnotové války, která se dnes pod prapory tolerance versus tradice vede na mnoha místech světa. Čeští poslanci měli rozhodovat o novele občanského zákoníku otevírající institut manželství také gayům a lesbám a zároveň o návrhu, který naopak žádá dosavadní platnou definici – že manželství je výhradně svazkem muže a ženy – nepřekročitelně zakotvit v ústavě.

Nervy se však nakonec šponovaly na obou stranách klikaté, napříč stranami běžící fronty zbytečně. Kvůli návalu jiné práce nepřišla řada ani na jeden z návrhů a není jasné, kdy se k nim v nabitém programu poslanci opět dostanou. Otázka, zda máme „otevřít manželství pro všechny“, tak dostala čas k další veřejné debatě. To je dobře, protože v ní kromě řady jiných otázek jde také o děti, jejichž blaho by mělo být prioritou každé společnosti.

Víc než teorie

Podle občanského zákoníku je hlavním účelem manželství „založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc“. Zákoník sice zatím definuje manželství jako „trvalý svazek muže a ženy“, skrze definici hlavního účelu svazku si však lze snadno za ženu a muže dosadit páry stejnopohlavní. Norma totiž zároveň nikde nezmiňuje, že tyto děti musí být biologické a musí mít za oba rodiče právě lidi, kteří do manželství vstupují. Takže když dnes mohou rodinu založit bez vlastních biologických dětí heterosexuálové, není důvod, proč by v tom mělo být bráněno homosexuálům.

Jeden z hlavních argumentů pro manželství je také skutečnost, že kromě stability, bezpečí a právní ochrany pro partnery nabízí podobné garance i jejich dětem. Současná úřední forma pro soužití homosexuálních párů, registrované partnerství, stejnou míru ochrany nenabízí: děti žijící v rodině stejnopohlavního páru mají právní vztah pouze k jednomu rodiči, v případě rozpadu vztahu nemají nárok vídat druhého rodiče, nemají nárok na výživné nebo jsou znevýhodněny v otázkách dědictví. Na rozdíl od manželů nemají „registrovaní“možnost osvojit si dítě svého partnera, případně si potomka osvojit společně: adopce je zde zatím dovolena vždy pouze jednomu partnerovi z registrovaného páru.

Tato debata pak dávno není teoretická, ale dotýká se konkrétních rodin a dětí. Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 žilo v rodině homosexuálního páru bezmála tisíc dětí a lze předpokládat, že jich dnes bude podstatně více. Gayové a lesby mají nejen vlastní biologické potomky, ale mimo jiné díky předloňskému rozhodnutí Ústavního soudu mohou děti i adoptovat nebo fungují jako pěstouni.

Jinými slovy: stát homosexuály už nyní považuje za lidi schopné a vhodné k rodičovství. Zároveň ale jejich děti ponechává v druhořadém postavení. To je dlouhodobě neudržitelné a náprava – tedy rozšíření manželské ochrany i na dosud jen „registrované“páry – se jeví jako nezbytnost.

Už jednou to šlo

Nebylo by to nakonec poprvé, kdy by stát zrovnoprávnil postavení dětí ze vztahů, které společnost do té doby považovala za neplnohodnotné. Občany druhé kategorie byli celá staletí lidé, kteří se narodili nesezdaným rodičům. „Bastardi“měli ztíženou pozici při studiu, hledání práce a posléze při uzavírání vlastního manželství. Zákonem o rodině se legální postavení „nemanželských“dětí na konci čtyřicátých let 20. století narovnalo, přestože lidé se na ně dívali skrz prsty ještě dlouhá léta poté.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.