Vláda slibuje prosadit v EU podporu pro velkofarmáře

vláda slibuje, že v Bruselu prosadí na dalších sedm let podporu pro velkofarmáře. česká krajina ale zjevně potřebuje něco jiného.

Respekt - - Obsah - Tomáš Brolík

Česká republika stojí před velkou výzvou. Jejím hybatelem je fakt, že Evropská komise právě teď připravuje nový sedmiletý rozpočet a zároveň musí kvůli odchodu Velké Británie šetřit. To se logicky týká i dosud velmi štědrého balíku, z něhož jsou dotovaní zemědělci v celé Unii (podpora evropských sedláků spolkne plnou třetinu společných peněz). Komisaři přišli s řadou nápadů, jak ušetřit, a jeden z nich nese název „zastropování přímých plateb na plochu“. Tohle nepříliš přitažlivé sousloví může výrazně zahýbat s tuzemským modelem zemědělství, postaveným na velkých podnicích, které hospodaří na ohromných rozlohách. Ty by na novém pravidlu ročně tratily desítky milionů korun, které k nim doposud v podobě automatických dotací z Unie tekly.

Předminulý týden byl na jižní Moravě na návštěvě irský eurokomisař Phil Hogan, zodpovědný za zemědělství, a v rámci své pracovní návštěvy – která se konala právě kvůli jednání o unijním rozpočtu – oznámil, že komise na svém návrhu trvá. Ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD) na oplátku ujistil zdejší zemědělské velkopodnikatele, že se Česko pokusí v Bruselu vyjednat výjimku a jejich zájmy ochrání. To, co sledujeme, rozhodně není jen spor o peníze. Mezi Prahou a Bruselem se právě teď vede bitva o to, jak bude v budoucnu vypadat česká krajina.

Miliony dolů

Zopakujme pro jistotu, jak vypadá současná praxe: každý zemědělec nebo firma získává eurodotaci na každý hektar půdy, na kterém hospodaří. V loňském roce to bylo v přepočtu 3300 českých korun na hektar, a neplatí žádná omezení, co se rozlohy pozemku týče. Kdo má víc půdy, bere víc peněz. Největším českým firmám touto cestou v loňském roce přiteklo do účetnictví přes 30 milionů korun.

Návrh eurokomisařů chce s tímto modelem skoncovat a navrhuje, aby si své současné peníze zachoval jen ten, kdo ročně pobírá nanejvýš jeden a půl milionu korun. Od této částky výš se má dotace na hektar postupně snižovat a především: nikdo nebude moci inkasovat víc než dva a půl milionu korun za rok. Eurokomisař Hogan to zdůvodňuje tak, že k dispozici je méně peněz, a je tedy nutné podporovat především takový model zemědělství, který je v Unii nejrozšířenější a všeobecně vzato dává do budoucna smysl: malá (často rodinná) hospodářství. Na rozdíl od velkých družstev, řízených manažersky a zaměřených především na velkoprodukci a zisk, jsou z logiky věci šetrnější ke krajině a oživují venkov.

V Česku je realita vychýlená právě prvním naznačeným směrem. Zdejší družstva vzniklá za kolektivizace v padesátých letech se po revoluci nerozpadla a návrat k přirozenému zemědělství se nekonal. Podniky, které hospodaří na víc než 300 hektarech – to je podle zkušeností soukromých českých zemědělců rozloha, kterou rodinná farma ještě zvládne obhospodařit –, zabírají podle dat ČSÚ 80 procent půdy, kterou mají navíc z valné části v nájmu a nevlastní ji. Tomu odpovídá i fakt, že průměrná rozloha, na které hospodaří český podnik, je 133 hektarů. To je desetkrát víc než unijní průměr.

Bruselská finanční novinka by proto měla v Česku masivní dopad. Podle propočtů ministerstva by zchudly podniky, ve kterých pracuje víc než polovina všech zaměstnanců v zemědělství nebo které produkují prakticky všechno tuzemské mléko. Výpadek v příjmech odhaduje ministerstvo na 15 procent. „Prosazujeme, aby se každý stát mohl rozhodnout podle svých historických specifik. Zastropování by mělo být

ZA POSLEDNÍ ROKY ZMIZELY Z VENKOVA DESETITISÍCE PRACOVNÍCH MÍST.

dobrovolné,“komentuje vývoj ministr Toman. Ti, kdo v Česku myšlenku omezení dotací spatřují, ale naopak vidí v návrhu jedinečnou šanci, jak se českých „historických specifik“alespoň částečně zbavit – protože v nich vidí spíš historickou zátěž.

„To, jak v současnosti evropské dotace fungují, nejen že cementuje současný stav, ještě mu napomáhá,“říká Radek Holomčík, pirátský místopředseda sněmovního zemědělského výboru. Piráti, stejně jako zbytek opozice, zemědělské zastropování podporují. Vláda, vedená premiérem Andrejem Babišem, jehož koncern Agrofert (toho času ve svěřenském fondu) je největším tuzemským příjemcem zemědělských dotací, je logicky rozhodně proti.

Dotace podle Holomčíka tím, že odměňují velké podniky za jejich velikost, jen zdůrazňují výhodu, kterou oproti menším konkurentům mají. Především v získávání nové půdy. „Velký podnik může logicky nabídnout majiteli lepší nájemní cenu než malý zemědělec. To se změnit nedá, ale pokud je dotační podpora stejná pro velké i malé, jen to motivuje velká družstva se ještě víc rozrůstat,“říká poslanec.

Z čerstvé analýzy Ústavu zemědělské ekonomiky a informací přitom vyplývá, že nedostupnost půdy, na níž by mohli hospodařit, je jedním z hlavních důvodů, který odrazuje mladé lidi od toho, aby začali na venkově podnikat. I když podle dostupných průzkumů mají mladí obyvatelé venkova zájem na něm zůstat a hospodařit, vstup do branže je pro řadu z nich příliš komplikovaný – tím se v důsledku brzdí jeho rozvoj, protože nové generace odcházejí a venkov stárne.

Při svých vyjednáváních v Bruselu české ministerstvo argumentuje tím, že výpadek v příjmech zemědělských podniků by ohrozil zaměstnanost na vesnicích, která je už tak v národním měřítku podprůměrná. Pohled do dostupných statistik však ukazuje, že velkofarmaření je spíš zdrojem tohoto problému. Za uplynulých 15 let zmizelo z venkova 50 tisíc pracovních míst. Jediné číslo, které narůstá, je počet sezonních dělníků. Velký podnik má víc na nákup moderní techniky a přepočteno na hektary zaměstná méně lidí než malá farma. Na 100 obhospodařovaných hektarů připadá v Česku zhruba pět zaměstnanců. Unijní průměr je třikrát vyšší.

„Demografické efekty toho, jak české zemědělství funguje, jsou možná stejně důležité jako ekologické, i když se o nich méně mluví,“říká Holomčík.

Zatím dobré

Ministerstvo a potažmo vláda zastávají v Bruselu pozici, že dopad navrhovaných pravidel by byl příliš drastický, Česko by v úhrnu přišlo po Slovensku o nejvíce peněz a – jak se nechal slyšet ministr Toman – „nemá smysl trestat velké podniky za to, že jsou historicky velké“. Snaží se tedy při jednáních o novém unijním rozpočtu prosadit, aby dotace pro své zemědělce zastropovaly jen ty členské země, které by chtěly – čímž by ale celý návrh ztratil smysl. České ministerstvo je podle slov mluvčího Vojtěcha Bílého ve vyjednávání relativně úspěšné. Nějakým způsobem se za český návrh zatím měla postavit víc než polovina států, včetně Německa a Francie.

„Můj dosavadní dojem z jednání je zatím spíš takový, že k nějakému zastropování dojde. Ale třeba s kompromisem, například že bude postupné,“vysvětluje europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09). Předběžnou podporu ostatních zemí podle něj není možné přeceňovat, protože pro drtivou většinu z nich to není téma – jejich zemědělci hospodaří na menších výměrách a dopad nového pravidla by nebyl tak výrazný jako v případě Česka či Slovenska. „To ale samozřejmě také znamená, že mohou českou výjimku snadno přijmout výměnou za jiný ústupek,“dodává. Zároveň připomíná, že premiér Babiš je ve složité vyjednávací pozici. V Bruselu se aktuálně probírá jeho možný střet zájmů pro čerpání dotací a evropští politici vědí, že při jednání o zemědělských dotacích jde i o zisky koncernu Agrofert.

O tom, jak bude nakonec unijní podpora pro zemědělce vypadat, se bude jednat ještě celou zimu. Evropský parlament by o ní měl hlasovat ještě před květnovými volbami, klíčové hlasování je v plánu na konec března příštího roku.

Rozlehlá historická specifika.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.