Jste milionář, ale neužijete si to
Íránský deník: Místo drobných desetitisíců vám tu občas obchodník „vrátí“nějaký dárek.
Dokonce i natolik rutinní činnost, jako je prosté placení, skýtá v Íránu řadu více či méně zábavných momentů. Od roku 2012, kdy byla země odříznuta od mezinárodního bankovního systému, zde nelze používat zahraniční, neíránskou platební kartu, a je tak třeba si s sebou přivézt dostatek hotovosti na celou dobu pobytu. A právě s hotovostí užije cestovatel nejeden nevšední zážitek.
Oficiální jednotkou místní měny je íránský rijál, tržní kurz se pohybuje kolem 300 000 za euro. Za 100 eur tedy dostanete asi 30 milionů rijálů. S největší, milionovou bankovkou se setkáte výjimečně, nejčastěji budete mít v ruce bankovky půlmilionové. Postupně se vám ovšem nastřádá štos stotisícových, padesátitisícových, menších a ještě menších. Nic s nimi nezaplatíte, ale zaberou hodně místa. Všude tak s sebou budete nosit gumičkou přepásaný balík velikosti česko-perského slovníku.
Aby to nebylo jednoduché, ceny se většinou udávají v paralelní měně túmán, která tzv. „škrtá nuly“. Čtyři, protože nač ty zbytečné tisíce zmiňovat. A tak se vám například z 300 000 stane jenom 30. Některé bankovky už tuto upravenou hodnotu mají na sobě rovnou natištěnou, zdaleka ale ne všechny. Zorientovat se rychle mezi nimi není nejjednodušší a rozhodně tomu nepomáhá stejný portrét bývalého nejvyššího vůdce země, Rúholláha Chomejního, jenž přísně shlíží ze všech bankovek.
Pýcha na jeho pofiderní bohatství turistu přejde již při prvním placení běžného oběda v restauraci. Částka se vyšplhá k milionům a vám nezbyde než provést mentální kotrmelec při bryskním počítání nul a z peněženky vysypat pěkných pár deka papíru. Nakonec prodavači předáte výsledný obnos a buď je spokojen, nebo vám s úsměvem z peněženky začne vytahovat správné bankovky.
Ty, solidně prověřené početným množstvím rukou, jsou ušmudlané, pomačkané, potrhané či počmárané. Nemálo jich je v půli úplně roztržených a zase slepených lepicí páskou. Když se vám poštěstí, uvidíte i obchodníka na bázáru, jak použité chudinky pomocí této lepicí intenzivní péče vrací zpět do víru finančních toků.
Směňování peněz je samo o sobě zábavnou epizodou. Pokřikující „veksláci“na rozích vám totiž za nemalý peníz (platíte samozřejmě nevědomky) předvedou scénu na téma: „Tento muž vám v temné uličce smění peníze nejrychleji na světě, oficiální směnárny ho nenávidí!“Avšak ani v nich se výměna peněz neobejde bez občasných dobrodružství. Může se stát, že třeba zrovna nemají k dispozici hotovost.
My, bláhoví cestovatelé, jsme tak opět pocítili, kde všude zasahuje neviditelná ruka ekonomické krize. Už jsme se tehdy obraceli k odchodu, když se pán za přepážkou otázal, kolik bychom to tedy jako chtěli. Následně nás zkasíroval o nižší stovky eur a vyslal poskoka na neznámou cestu.
Nervózně posedávajíce jsme čekali a přemýšleli, nebudeme-li nuceni prodat orgány, abychom měli na zaplacení zbytku cesty. Po době zdánlivě nekonečné se ovšem poslíček navrátil i s objemným paklem tajnosnubně schovaným pod mikinou. Snad šel sám navštívit pouliční kolegy. My, obohaceni o zážitek i rijály, avšak nepřekvapeni stavem věcí, jsme mohli i se všemi orgány na správném místě pokračovat v cestě.
Není překvapením, že vzhledem k ekonomické situaci jsou bankovky s nižší hodnotou v podstatě bezcenné a mnoho obchodníků je tak ani nemá k dispozici. Někde vám řeknou, že prostě nemají na vrácení celé částky, jinde vám namísto „drobných“dají malý dárek. Od žvýkaček přes malé sladkosti až po „opravdové klenoty“, třeba náplast, kterou mi přihodili k vráceným bankovkám v jedné z teheránských lékáren.
Zatímco v Česku se podivíte, když ještě nějaký obchod nebo restaurace nepřijímá platby kartou, v Íránu berou (místní) karty takřka všude, a to i prodavači pečiva v polorozpadlých, bohem zapomenutých vesničkách v horách. Naopak – na řadě míst vám rovnou řeknou, že hotovost nepřijímají.
Proces placení kartou se od našeho také liší. V Íránu si od vás totiž obchodník kartu vezme a PIN hlásíte jemu nahlas. Na druhou stranu je ovšem každý bankomat vybaven malou stříškou se závěsem, aby měl vybírající řádné soukromí. Všechny tyto malé a pro cestovatele i úsměvné momenty jsou každodenní realitou Íránu. Místní, potýkající se s dlouhodobě špatnou ekonomickou situací včetně inflace v desítkách procent, se již ovšem tolik nezasmějí.
Ceny se většinou udávají v paralelní měně túmán, která tzv. „škrtá nuly“. Čtyři, protože nač ty zbytečné tisíce zmiňovat. A tak se vám například z 300 000 stane jenom 30.