Cherson je zase žluto-modrý
Páteční scény mimořádně silného dojetí a nadšení: Cherson je osvobozen od ruské okupace.
Páteční scény z okolí Chersonu byly surreálné a dojemné zároveň. Ukrajinští civilisté v osvobozených vesnicích vítali své vojáky, zatímco ti ruští pěšky a bez techniky odcházeli po pontonovém mostě přes Dněpr. Obyvatelé Chersonu už dopoledne strhávali ruskou „výzdobu“. A odpoledne přivítali vlastní vojáky: Cherson je osvobozen.
Ta videa jsou jedno jako druhé. Ukrajinští civilisté se objímají s vojáky, kterým dojatě říkají „chlapci“, ukrajinsky „chlopčiky“. Děti si berou od vojáků sladkosti, lidé nosí modro-žluté vlajky. Záběry, kterých jsou plné sociální sítě (jedno z vláken s nimi najdete například zde), dokazují postup ukrajinské armády v posledních hodinách.
O pár hodin později nosí lidé na hlavním chersonském náměstí vojáky na ramenou. Skandují: „ZSU, ZSU!“; zkratku pro Ozbrojené síly Ukrajiny. Pátek v Chersonu patřil modré a žluté.
Uběhlo pár desítek hodin od bizarního vystoupení, v němž ruský ministr obrany Šojgu a generál Surovikin oznámili, že všechno jde výborně, ovšem z Chersonu a okolí se stahují. S kontextem řečeno: stahuje se demoralizovaná okupační armáda země, která Ukrajinu bezdůvodně přepadla, ničí ji a zabíjí její obyvatele a kterou ukrajinští vojáci ze západního břehu Dněpru vystříleli.
Další část Ukrajiny, která žila ve stínu ruské okupace, mohla vyvěsit ukrajinské vlajky. Významná část: Cherson byl největším okupovaným městem, které Rusové museli pod ukrajinským tlakem vyklidit. Městem, o němž Rusové říkali, že v něm budou už navždy.
Ještě 30. září prohlásil Putin: „Lidé žijící v Luhanské, Doněcké, Chersonské a Záporožské oblasti se stávají našimi občany. Navždy.“
Jenže dočasný pobyt vojsk v Chersonu nyní skončil.
V pátek už se čekalo, kdy ukrajinští vojáci vjedou přímo do Chersonu. Obyvatelé se scházeli na náměstích s vlajkami a ničili propagandistické ruské billboardy. A dočkali se.
Ani zdaleka to neznamená klid. Podle dostupných zpráv je město hojně zaminované, možná i včetně přístupových cest. Rusové také budou moci Cherson i nadále ostřelovat zpoza Dněpru. Obyvatelé se ale už nebudou muset bát, že je každým okamžikem odvlečou cizí vojáci, že je budou mučit nebo znásilňovat nebo že jim vezmou děti a pošlou je na „převýchovu“do ruských rodin.
PĚŠKY ZPÁTKY
Otázkou zatím zůstává, kolik ruských vojáků a techniky zůstalo na chersonském, tedy pravém břehu Dněpru a nezvládlo se evakuovat. Sociální sítě během uplynulých hodin oběhla videa ruských vojáků, kterak okupované území vyklízejí pěšky po pontonovém mostu, a pak také jak i pontonový most je zničen.
Ruské ministerstvo obrany, které v pátek oznámilo dokončení stahování, například – jak jinak – podává operaci jako naprostý úspěch. Rusové prý zastavili postup ukrajinských sil „30–40 kilometrů“před místem přepravy ruských jednotek na východní břeh.
To nebylo vyloučené, Rusové se na ústup chystali a zničení mostů v okolí Chersonu mohlo Ukrajince zdržet. Ale nešlo o zprávu, jejíž pravdivost by měla dlouhou životnost.
„V chersonském směru v pět hodin ráno moskevského času skončila přeprava ruských jednotek na levý břeh řeky Dněpr. Ani jediný kus vojenské techniky a výzbroje jsme nenechali na pravém břehu,“cituje ČTK mluvčího ruského ministerstva obrany Igora Konašenkova. „Jednotky zaujaly dříve připravené obranné pozice,“dodal mluvčí.
Ukrajinské zdroje ale mluví o tom, že se někteří ruští vojáci v civilním oblečení v Chersonu ukrývají.
Rusko skutečně pozice na východním břehu Chersonu připravené má, kam přesně ale zamířily evakuované jednotky a co se stalo s technikou, nelze ověřit. Zdá se však nepravděpodobné, že by se uskupení přibližně 20 tisíc vojáků s vybavením dokázalo za necelé dva dny od zahájení evakuace dostat přes řeku tak, aby za ní nic nenechalo.
Stahování těžké ruské techniky totiž nikde nebylo příliš vidět. Není známo, kolik jí Rusové skutečně na západním břehu Dněpru měli a zda ji neodváželi průběžně v předchozích dnech. Odstřelení dvou velkých polí Antonivského mostu každopádně naznačuje, že žádnou další evakuaci v plánu nemají.
Antonivský most byl kritickým bodem celé oblasti. Než sem Dněpr na své přes 2000 kilometrů dlouhé pouti od pramenů doteče, zmohutní do kilometrové šířky – pro srovnání, Vltava v Praze u Karlova mostu je široká přibližně 300 metrů.
A v posledních třech stech kilometrech, než se vlije do moře, existují nebo existovaly přes Dněpr jen tři pevné cesty: hráz Kachovské přehrady, železniční most u Chersonu a kousek za ním právě velký silniční Antonivský most.
U železničního mostu se spekulovalo, že je také poškozený. Obří silniční most už není.
Jako pravděpodobné i logické se ale jeví, že šlo o práci ruských vojáků ve snaze zabránit Ukrajincům, aby je pronásledovali za řeku. Dokud se Rusové drželi v Chersonu, Ukrajinci na most pálili dalekonosnými zbraněmi, například raketomety HIMARS. V červenci a srpnu ho výrazně poškodili, Rusové ho průběžně opravovali. Zničení dvou mostních polí ale snadno opravitelné není.
Pokud se ukáže, že Rusko muselo v Chersonu nechat svou těžkou techniku – a pýchu – a evakuovalo jen vojáky, přibude do paralel se druhou světovou válkou jedna další. Cherson se stane jejich Dunkirkem. Se dvěma rozdíly: Britové si po evakuaci z francouzských pláží přiznali, že války se nevyhrávají evakuacemi. A představovali zemi bojující za svobodný svět.
„Lidé žijící v (...) Chersonské (...) oblasti se stávají našimi občany. Navždy,“prohlásil dramaticky a nesmlouvavě v Kremlu 30. září Putin. Jen šest týdnů nato nosí lidé na hlavním chersonském náměstí vojáky na ramenou. Skandují: „ZSU, ZSU!“, zkratku pro Ozbrojené síly Ukrajiny. Pátek v Chersonu patřil modré a žluté.