Programová pustina kandidátů na prezidenta
Volba hlavy státu u nás spíše připomíná soutěž Miss Pražský hrad než důstojné politické klání.
Také byste rádi věděli, jak si hlavní kandidáti na prezidenta představují své působení v čele státu? Nechte si zajít chuť. Z jejich webových stránek to až na čestné výjimky nezjistíte. Pokud tedy nějaký web vůbec mají.
Senátor Marek Hilšer jej má, a to hezký a barevný. V úvodu se prezentuje sloganem „Kandidát s jasnou tváří“, což zřejmě odkazuje na obličej hlaďounký jak dětská zadnička. O jeho prezidentských plánech se totiž nedozvíme prakticky nic. Hilšer chce stát pro všechny, kde je nepřijatelné uplácení, hodlá ctít pravidla a dobré mravy. Podporuje moderní energetiku, dostupné bydlení, nezávislost státních zástupců. Poslední bod spočívá v eseji na téma, zda prezidenta vůbec potřebujeme (spoiler alert: potřebujeme).
Program, který by s radostí podepsali Schwarzenberg i Okamura, arcibiskup i ateista, Káťa i Škubánek. Chybí jen přání, aby na sebe byli lidé hodní. Snad jediný věcný bod, který souvisí s výkonem prezidentských pravomocí, se týká udělování milostí. Marek Hilšer zdůrazňuje, o jak důležitou pravomoc jde, aby o větu dále ujistil, že ji hodlá využívat pouze v „naprosto mimořádných situacích“. Snad za války nebo před úderem asteroidu, těžko říct.
JEN FRÁZE A PRÁZDNO
O mnoho lépe na tom není Danuše Nerudová aneb „Naděje na lepší časy“, jak se tituluje v kampani. „Proč mě podpořit? Ekonomika je můj obor,“praví začátek její webové prezentace a volič jásá. Nová ministryně financí je tu! Nebo šéfka bankovní rady či snad posila rozpočtového výboru. Aha, paní Nerudová kandiduje na prezidentku? Pak možná ušetří hradní kanceláři výdaje za účetní služby, jinak těžko povědět, co chtěla tím prohlášením říci.
Dalšími důvody k volbě mají být „Lidé na prvním místě“a „Příroda pro další generace“, tedy rétorický výlet do teritoria hilšerovské laskavé mlhy. Následující proklik na „více o programu“vypadá slibně, vede však na osobní profil kandidátky zpestřený několika chaotickými výkřiky typu „nebát se výzev“a přesvědčením, že máme setrvat v Evropské unii i v NATO.
V sekci otázek a odpovědí se pak jediné programové body týkají názoru na Ukrajinu, homosexuální manželství a toho, co bude dělat pro menší inflaci. Chce usměrňovat a vyžadovat, aby vláda plnila sliby. O jmenování rady ČNB ani slovo, přestože jde o jediný způsob, jak prezident reálně ovlivňuje ekonomiku země.
Hezké, ale řečeno s klasikem, není to málo? Nerudová tuší, že ano, a tak na vizuálu ke kampani vytasí trumfové eso: „500 Kč měsíčně k důchodu za každé dítě.“Andrej Babiš pláče vzteky, že to nenapadlo jeho, my ostatní můžeme jen tiše přemýšlet, jakým procesem hodlá nová hlava státu tento slib splnit. Pokud chce Nerudová bojovat proti nařčením o prázdné nádobě, nevzala to za dobrý konec.
Člověk se raději jde uklidnit na web věcného, pragmatického Josefa Středuly. Chyba lávky – žádný neexistuje. Tedy Středula existuje, ale jeho internetové stránky nikoliv. Nalezneme pouze web nazvaný „Středula náš prezident“psaný v er-formě, kde nám nějací lidé oznamují, koho chtějí vidět na Hradě. Možná i proto zde zcela chybí program.
Ale neházejme flintu do žita, záchrana se dozajista najde na Facebooku. Ani zde však není žádný sepsaný souhrn, takže vezmeme zavděk jedním z posledních spotů, nazvaným: „Jaká role také může být prezidenta?“Kdo to proboha formuloval? Nabízí se odpověď, že každá role může být prezidenta, když si ji v papírnictví řádně zakoupí. Pořád lepší, než aby rolí prezidenta bylo mrzačení češtiny.
Nicméně zpět k videu. Kandidát je znepokojen, že na Broumovsku chybí vysoké mzdy, pediatři a zubaři. Řešení je jasné: hlava státu má pracovat a žádat opatření, která lidem pomohou. Program jako řemen. Při sledování Středuly je těžké uvěřit, že jde o stejného člověka, který léta působil jako prvotřídní politický talent.
Program nemá ani Andrej Babiš. Po vzoru Petra Cibulky, jenž dlouho celou svou agendu prezentoval hned v názvu strany, si expremiér nechal vše podstatné napsat do kampaňových vizuálů. Ale zatímco Cibulka popsal svými tezemi celou stránku, Babiš si vystačí s několika výkřiky. Pomáhá lidem… akční… krizový manažer…
Čistě produktová reklama, s konkrétními kroky v prezidentské funkci nemá mnoho společného. Nevadí, volič ANO nepotřebuje program, Babiš sám je program. Krizovým manažerem si však s rozběhem nabíhá na vidle, pokud mu je někdo z protikandidátů bude ochoten nastavit.
Krizový manažer je označení člověka, který krize řeší, nikoliv toho, kdo krize způsobuje. A Babišovo zmatené blábolení a čirý chaos během „krizového řízení“pandemie má národ stále v živé paměti. Opravdu věří v kolektivní amnézii, díky níž mávnutím kouzelného proutku zmizí doba, kdy jej svorně nenáviděli antivaxeři i tečkaři? Pokud Babišovi slogan o krizovém manažerovi projde, pak jen proto, že mu to soupeři dovolí.
OBSTÁLI POUZE FISCHER A PAVEL
Smysluplný, nebo alespoň nějaký program nabízejí z favoritů jen dva. Muž jménem Generál prezentuje střízlivé teze více či méně související s možnostmi prezidentského úřadu. Povedená je zejména pasáž nazvaná „aktivní zahraniční politika“či důležité, byť nijak objevné téma závislosti na ruských surovinách. Stejně jako konkurenti se ani Pavel nevyhne obecnému plácání („přispívat k vyšší kvalitě vysokého školství“) a v bodě „Budu prosazovat rozvoj malých modulárních reaktorů“už zní spíš jako Bořek stavitel. Celkově však jeho plány budí dobrý dojem – až na jednu podstatnou výjimku.
O sloganu „Vraťme Česku řád a klid“se již napsalo mnohé. Člověk nemusí být mistrem politického marketingu, aby pochopil, že jde o poněkud lacinou návnadu pro voliče SPD a podobných sil. Přesto je namístě ptát se, jak si Pavel takové vracení klidu a řádu představuje. V čem konkrétně u nás nepanuje řád? Jsme snad anarchie či zhroucený stát à la Somálsko? A máloco působí tak zneklidňujícím dojmem jako nabídka klidu (na práci?) od profesionálního vojáka. Doufejme, že jde jen o prázdné předvolební blábolení.
Nejlepší sebeprezentací disponuje Pavel Fischer. Do boje vyrazil s banálním heslem „Svoboda, demokracie, budoucnost“, nicméně jeho web představuje také podrobný soupis vizí, které pro hlavu státu vesměs dávají smysl. Výjimky se najdou, namátkou třeba „prosadím zvýšení dostupnosti zdravotnické péče v sociálně slabých regionech“. Ne, neprosadí. Ve srovnání s tristní myšlenkovou pustinou většiny ostatních kandidátů však Fischerova prezentace vypadá jako zelená oáza s rohem hojnosti uprostřed.
Ne že by mu to kdovíjak pomohlo. Netřeba si dělat iluze o množství voličů, kteří poctivě studují volební programy. Větší vliv má několikavteřinový soundbite na začátku večerních zpráv. Není však na škodu vědět, kdo z kandidátů nemá voliče za hlupáky.
Cesta na Hrad Přinášíme další ze série textů, v nichž publicista a marketingový profesionál Josef Bouška glosuje předvolební kampaň prezidentských kandidátů.