Čtyřka z testu dělí rodiče i učitele
Mají učitelé zkoušet děti z přísloví formou testu? A pokud ano, jak? Fotografie testu neznámého žáka české školy odstartovala diskusi.
Nechval dne beze mě. Host do domu, papír do krbu. Po bitvě je spousta mrtvých. Neznámý žák české školy osobitě doplnil chybějící části přísloví a byl za to „oceněn“čtyřkou.
Test, který se bez jakýchkoli podrobností objevil na Twitteru, odstartoval docela vážnou diskusi. Jak moc jsou česká přísloví pro běžný život užitečná? Máme chtít po dětech, aby se tato rčení v dnešní době učily nazpaměť? A pokud ano, jak? Je potlačování kreativity, pokud učitel chce, aby dítě splnilo určité zadání?
„Neznáme kontext, ve kterém takový test vznikl. Na druhou stranu je to ukázka toho, co jako učitelé někdy děláme s kreativitou dětí. Místo toho, aby pedagog ocenil, že dítě hledá jiné cesty, jak přísloví dokončit, a ještě přidá něco vlastního, bere jeho výsledek jako chybu. Tento test zkoumá, jestli je dítě schopné se něco navrčet, nikoliv to, jestli o zadání přemýšlí,“komentuje zveřejněnou prověrku učitel Daniel Pražák z organizace Otevřeno.
Podobný názor vyjádřili v diskusi pod příspěvkem i mnozí rodiče. Tedy že kreativita dětí je důležitější než memorovaná přísloví: škola by měla naopak ocenit, že si žák uměl poradit a vytvořil nová rčení.
Jenže zadání testu znělo jasně – dopsat druhou půlku českých přísloví. Učitel pak známkoval podle toho, jak děti tuto část doplnily.
„Z příspěvku nelze říct, jestli učitel umí, nebo neumí ocenit kreativitu. Na základě obrázku testu to opravdu nepoznáme. Víme, že učitel ohodnotil míru naplnění zadání na čtyřku. Davy lidí teď tvrdí, že škola potlačuje vlastní invenci. Zajímalo by mě, zda by ocenili kreativitu, kdyby v kavárně dostali kávu místo v hrnku na talíři,“poznamenává bývalá učitelka Andrea Dudaško, která se nyní věnuje výuce osobního koučinku.
K ČEMU PŘÍSLOVÍ
„Přísloví jsou součástí naší národní kultury a jako taková by se měla ve škole objevit. Ale určitě ne jako předmět učení nazpaměť a zkoušení. Děti by se měly přísloví učit raději až ve vyšších ročnících, kde s nimi lze pracovat například v dějepise nebo v etice. Učitel by měl s příslovími aktivně pracovat a diskutovat o nich,“říká Sofia Hladíková, učitelka nižších ročníků základní školy.
Ona sama by děti z přísloví nezkoušela. Děti by ale mohlo bavit, kdyby s nimi učitelé rozebírali i některá sporná přísloví.
„Například ‚Mluviti stříbro, mlčeti zlato‘, ‚Koho chleba jíš, toho píseň zpívej‘ nebo ‚Nehas, co tě nepálí‘, což může nahrávat školní šikaně. Některá přísloví jsou prostě diskutabilní, je potřeba je uchopit jinak,“dodává Hladíková.
„V hodinách s dětmi probíráme přísloví, ale na konkrétních příkladech v textu, hrajeme je například pantomimou a podobně. Vysvětlíme si, co znamenají, pokud na ně v textu narazí. Přísloví mají přesah i do výuky dějepisu. Například takové ‚Oko za oko, zub za zub‘ odkazuje na Chammurapiho zákoník ve starověké Babylonii,“říká Magdalena Málková, která učí na škole Nový PORG.
Z přísloví by ale děti nezkoušela, a už vůbec ne tak, že by je nechala doplňovat druhou část bez znalosti kontextu, a ještě s hodnocením známkou.
„Určitě by ale děti měly znát česká přísloví, protože patří k naší základní kultuře. Ustálená rčení nás jako rodilé mluvčí dostávají na vyšší úroveň porozumění jazyka, jsou jeho nadstavbou, přes kterou lépe chápeme svět kolem nás. Je také na škole, aby nabízela dětem takovou literaturu, v níž se s nimi mohou potkat,“dodává Málková.
Učitel angličtiny Martin Macháček má přísloví rád, v jeho výuce se vyskytují často. „Přes přísloví poznáte i kulturu daného jazyka. Navíc díky nim můžete studentům ukázat jiné formy jazyka. U angličtiny je to ještě umocněné tím, že se jedná o velmi idiomatický jazyk. Bez znalosti přísloví byste rozhodně v běžné konverzaci pokulhávali,“říká.
Memorovat přísloví není podle něj dobrý nápad, taková metoda bude mezi dětmi nutně vyvolávat odpor. „Ale co si třeba se studenty zahrát scénky, kdy dva z nich budou hrát dané přísloví a třída bude hádat? Nebo zadat týmovou práci, kde jeden tým popisuje přísloví bez použití slov z toho daného přísloví a druhý tým se snaží přijít na to, o které jde?“navrhuje Macháček.
Nebrání se ani tomu, zařadit je do písemného testu. „Ale i test se dá navrhnout trošku zajímavěji než jenom jako suché doplňování. Učitel by si zároveň měl vážit i nesprávné odpovědi. Jsou to hlavní diagnostická data, která jako učitel máte. Když o nich přemýšlíte, často odhalujete, že strategie odpovídání studenta byla správná, ale v určitou chvíli narazil na nějaký nedostatek, který pak můžete společně napravit,“domnívá se učitel.
VZDĚLANĚJŠÍ RODINY JSOU VE VÝHODĚ
Podle Elišky Doležalové z Katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy česká přísloví do výuky jazyka jednoznačně patří. Už proto, že s nimi počítá takzvaný Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV).
„Pokud je učivo stanoveno pro výuku jako závazné, učitel musí ověřovat, jestli si ho žáci osvojili. Nejde pouze o přísloví, ale i různá rčení, pořekadla, přirovnání a další frazémy. Jejich znalost je důležitá pro rozvoj slovní zásoby a schopnosti komunikace, pro rozvoj čtení s porozuměním a samozřejmě celkově pro rozvoj myšlení,“upozorňuje Doležalová, která zároveň vyučuje i na základní škole. „Jde nám především o to, aby žák dokázal vysvětlit význam některých základních českých frazémů a byl schopný je sám smysluplně a funkčně použít ve svém vlastním mluveném i psaném projevu.“
Frazémy se podle Doležalové dají velmi dobře učit hrou. „Dobrou pomůckou jsou například některé ilustrované knihy, například Rozumí koza petrželi? nebo slovník Kdo se směje naposled či Kdo jinému jámu kopá…, oba od autorů Anny Novotné a Jiřího Votruby. V knížkách najdou děti stručné vysvětlení toho, co přísloví a jiná rčení znamenají, s doslovnou humornou ilustrací.“
Znalosti přísloví každý rok ověřují také přijímací zkoušky na gymnázia. Učitelé v této souvislosti upozorňují na to, že ve větší výhodě jsou v tomto ohledu děti ze vzdělanějších rodin.
„Je fakt, že úloha zaměřená na znalost přísloví zkoumá přidanou hodnotu, kterou dítěti dává nebo nedává jeho rodina. Děti, které rodiče nevedou ke čtení, nebo z rodin, jež nemají velkou slovní zásobu, budou mít s touto úlohou větší problém,“domnívá se Daniel Pražák.
Ustálená rčení nás jako rodilé mluvčí dostávají na vyšší úroveň porozumění jazyka, jsou jeho nadstavbou, přes kterou lépe chápeme svět kolem nás. Je také na škole, aby nabízela dětem takovou literaturu, v níž se s nimi mohou potkat.
Magdalena Málková učitelka, Nový PORG