Každou minutu nás je o130 víc
Počet obyvatel Země včera překročil osm miliard. Lidstvo nikdy nebylo – a nebude – tak mladé.
Počitadlo světové populace tiká o dost rychleji než hodinky. Každou minutu na světě přibude sto třicet lidí. Dvě stě šedesát se narodí, sto třicet zemře. Tikot se ale brzy začne zpomalovat a začátkem příštího století nás poprvé po mnoha tisíciletích začne významně ubývat.
Podle odhadů OSN překročil právě v úterý 15. 11. dopoledne našeho času počet obyvatel naší planety osmimiliardovou hranici a prozatím dál roste. V roce 2037 nás bude devět miliard. Přes deset miliard se ale lidstvo přehoupne až koncem století. Pak nás začne ubývat.
Dnes jsou mezi námi stále ještě pamětníci časů, kdy na světě žily jen dvě miliardy lidí. Bylo to v roce 1928. Tří miliard dosáhlo lidstvo v roce 1960, čtyř v roce 1975, pěti v roce 1987. Vypadá to, že nás přibývá stále rychleji, ale to už není pravda. Největší přírůstek obyvatel zaznamenali demografové v letech 1962 a 1963. Tehdy nás každoročně přibyla 2,2 %. Nynější tempo růstu je už pod jedním procentem a stále klesá, až se nakonec dostane pod nulu.
Nejde o předzvěst žádné globální katastrofy. Ta není v těchto trendech započtena, demografové vycházejí z předpokladu, že svět bude fungovat zhruba podobně jako dosud. Zpomalení růstu je dáno skutečností, že se rodí stále méně dětí.
Tři nejlidnatější země světa jsou nyní Čína, Indie a USA. Počet obyvatel Číny začne brzy klesat, v USA by k tomu už došlo, nebýt přistěhovalectví. Indie má svého vrcholu dosáhnout kolem roku 2050.
Demografie je jedna z mála věd, jejíž dlouhodobé předpovědi bývají velmi přesné: když víte, kolik dětí se narodilo loni, předloni a tak dále, můžete poměrně přesně odhadnout, kolik dětí budou ony samy časem mít.
Přinejmenším od konce osmnáctého století se někteří lidé obávají přelidnění. Thomas Malthus roku 1798 předpověděl, že hladomory jsou nevyhnutelné, protože lidí na světě přibývá exponenciálně, kdežto naše schopnost produkovat potraviny roste jen lineárně. Mýlil se v obou ohledech, ale jeho názory dosáhly značného vlivu a leckdo jim věří dodnes, například v té modifikované podobě, že důsledkem přelidnění je nevyhnutelná zkáza životního prostředí.
Ani to ale není pravda. Konzumní životní styl bohatých zemí je pro planetu daleko větší zátěží než způsob života v Africe a v dalších chudých částech světa. A právě tam, kde vzniká nejvíce skleníkových plynů a další ekologické zátěže, dnes již obyvatelstva ubývá.
Průměrná světová porodnost je dnes 2,3 dítěte na ženu. (Ještě v roce 1990 to bylo 3,3 dítěte.) Ani v jedné z vysokopříjmových zemí nepřekračuje hranici 2,1 dítěte, při níž se populace udržuje na stálé úrovni. Nejblíž k tomu má Nový Zéland s hodnotou 1,99. Česko má momentálně třetí nejvyšší porodnost v EU (po Francii a Rumunsku), na jednu ženu u nás připadá 1,71 dítěte.
Rapidního přírůstku obyvatel Země během dvacátého století se nedosáhlo zvýšením porodnosti, ale prodloužením lidského života a značným snížením dětské úmrtnosti díky lepší lékařské péči, lepší výživě, očkování proti infekčním nemocem a všeobecně vzato díky ekonomickému, technickému a sociálnímu pokroku.
S rostoucím blahobytem společnosti porodnost klesá, což je dnes jasně patrný trend i mimo Evropu. V Číně byla politika jednoho dítěte (a později dvou dětí) zavedena násilně, ani po jejím zrušení se ale nedaří porodnost zvednout. Nejlidnatější země světa tak brzy ztratí svůj primát a bude se muset stejně jako Evropa a USA potýkat se stárnutím společnosti.
Někteří vlivní lidé už hlásají Malthusovu tezi vzhůru nohama: nebezpečí vidí v tom, že nás bude příliš málo. Časopis Economist cituje Elona Muska, podle kterého je „kolaps populace v důsledku malé porodnosti pro civilizaci mnohem větším rizikem než globální oteplování“.
Ubývat nás ale bude pomalu. Například Německo mělo v roce 1950 sedmdesát milionů obyvatel (tehdejší NSR a NDR dohromady). Dnes má 83 milionů. Odhaduje se, že kolem roku 2100 bude zpět na počtu z roku 1950. Problém je samozřejmě ve věkovém složení obyvatelstva bohatých zemí, v němž bude vysoký podíl seniorů. Částečně to řeší stále vyšší produktivita práce a postupující automatizace.
Do roku 2050 přibude na světě přes miliardu lidí. Asi polovina tohoto růstu proběhne v pouhých osmi zemích. Pět z nich je v Africe (Demokratická republika Kongo, Egypt, Etiopie, Nigérie a Tanzanie), tři v Asii (Filipíny, Indie a Pákistán). V Africe dnes žije 1,4 miliardy lidí, zhruba tolik co v Číně. V roce 2050 to bude 2,5 miliardy.
Kromě překročení osmimiliardové hranice dosahuje lidstvo v současnosti ještě jednoho rekordu. Nikdy v minulosti nebylo v průměru tak mladé – a pokud se demografové nepletou, už nikdy ani nebude. Na světě je dnes více dětí, než bylo kdy dříve a než bude v budoucnu. Dál je to na nich.
Do roku 2050 přibude na světě přes miliardu lidí. Asi polovina tohoto růstu proběhne v pouhých osmi zemích. Pět z nich je v Africe, tři v Asii.