17. listopadu 17.45 Nová scéna Národního divadla

Milý budoucí prezidente nebo prezidentko. Ne ty, který vzejdeš z voleb v lednu 2023, ale ty, který teď někde v České republice zrovna studuješ, začínáš pracovat nebo v kočárku vozíš děti a ještě netušíš, že tě čeká budoucnost první hlavy státu narozené po roce 1989. Možná právě teď kráčíš Národní třídou, bavíš se s přáteli nebo trávíš čas s rodinou.

Ať jsi kdekoliv, prosím, zapamatuj si tuhle chvíli. Svůj věk, to, o čem mluvíš s blízkými, i tuhle kampaň. Je to důležité – pro tebe i pro nás všechny. Jako hymnus se v ní totiž opakuje „chci být prezidentem všech“.

Je to logické, nikdo si nechce podrazit nohy přiznáním, že je zástupcem pouze části lidí. A často je to možná i upřímným přáním kandidujících. V realitě ale pokulhává. Schválně, jak často promlouvají kandidáti k tomu, co tě trápí teď? Ať už je to větší tolerance ve společnosti, změna klimatu, nebo otázky bydlení a práce.

Řada z nich se bude bránit s tím, že jejich programy přece zmínku o tom či onom obsahují. Přesto z průzkumů i volební účasti víme, že spousta mladých se necítí politiky vyslyšená a zastoupená. Ani zde logika neselže – starší generace chodí volit častěji, spolehlivěji a jejich problémy se dají shrnout možná snadněji než problémy dvacátníků v rozmanitých životních situacích.

Sám nebo sama budeš za nějakých 15–20 let sedět s týmem chytrých lidí vybavených chytrými průzkumy. Budou vědět velice přesně, co říkat, komu to říkat a proč to říkat. Zcela logicky budou cílit na ty, kteří se voleb účastní nejvíce, budou vybírat dostatečně vágní věty na to, aby nikoho neurazily, vymýšlet předvídatelné odpovědi na předvídatelné otázky. A budou v tom dobří.

Tehdy si zkus vzpomenout na to, kým jsi dnes. Na to, co tě trápí, o čem mluvíš se svým okolím, na rozhořčení, které cítíš, když vidíš nepravost, na svou touhu po toleranci a lepší budoucnosti, na odvahu říct to bez obav, že u někoho ztratíš body.

Věk v mnoha směrech obrousí hrany, to není špatné. Schopnost postavit se za své hluboké přesvědčení, za jiné a za cestu, která není vyšlapaná, ale souvisí s věkem jen málo.

Když Zuzana Čaputová po útoku na queer lidi na Slovensku vyvěsila duhovou vlajku a jela obejmout přeživší, nešlo o věk. Když se Alexander Van der Bellen v Rakousku opakovaně postavil za pomoc uprchlíkům, nešlo o věk. Obojí bylo gesto lidskosti, která neslibovala přinést politické body. Naopak, hrozilo jejich ztrátou.

Až jednou budeš prezident (nebo kdokoliv jiný), zachovej v sobě ideály a odvahu postavit se za ně navzdory všem opačným hlasům. A do doby, než nadejde tvá chvíle, hledej a vol ty, kteří takovou odvahu mají. Jinak uvolníš prostor pro volbu přesně vypočtených frází, které sice neurazí, ale ani nic nezmění. ■

Jaký by měl být podle mladé generace nový prezident nebo prezidentka? Jaké role má zastávat a která témata prioritizovat? Přijďte na natáčení speciálu podcastu Studio N s novinářem Filipem Titlbachem.