Bohatí zaplatí za klimatické škody
Klimatická konference COP27: fond bude pokrývat škody způsobené klimatickými katastrofami.
Shodu ministrů ohrožuje spor o strop cen plynu
Dohoda na dalším krizovém energetickém balíku Evropské unie je dva dny před mimořádným zasedáním unijních ministrů energetiky nadále nejistá. Novinářům to řekl dobře informovaný činitel EU, podle něhož bude schválení společných nákupů či solidárních dodávek plynu záležet na konkrétních parametrech očekávaného mechanismu k omezení extrémních výkyvů cen plynu. Ty má komise představit dnes. EU se již od jara snaží vyrovnat s dopady vysokých cen energií souvisejících s válkou na Ukrajině a omezováním dodávek ruského plynu, kvůli nimž státy investují vysoké částky do podpory domácností a firem. Více než polovina zemí evropského bloku včetně Francie, Itálie či Polska tlačí na celounijní zastropování ceny plynu, který zdražuje výrobu elektřiny. Několik států v čele s Německem a Nizozemskem však tento návrh odmítá s poukazem na výrazné narušení trhu a možné ohrožení dodávek zkapalněného plynu LNG, který by přeplatily mimounijní státy. Česko se jako předsednická země snaží dovést obě strany k dohodě. (ČTK)
Kolem toho, jak bude nový fond fungovat a kdo do něj kolik přispěje, zůstávají nejasnosti. Státy si daly rok na dotažení detailů. Konference v Egyptě nepřinesla společný závazek zastavit používání fosilních paliv.
Dohody z konference jsou pro zúčastněné země právně závazné.
Ještě v sobotu podvečer se zdálo, že se v egyptském Šarm aš-Šajchu rodí historický neúspěch a klimatická konference poprvé skončí bez přijetí závěrečné deklarace.
Egyptské předsednictví ale donutilo delegace jednat do brzkého nedělního rána, během kterého se nakonec historický neúspěch změnil na historickou dohodu. Výsledkem je, že téměř 200 zemí otevřelo cestu k založení fondu, z něhož by měly být kryty „hospodářské i nehospodářské škody“způsobené klimatickou krizí v nejpostiženějších zemích.
Některé západní země jsou z výsledku konference zklamané, neboť neobsahuje výzvu k ráznějšímu snižování emisí v zemích, jako jsou dva ze tří největších světových znečišťovatelů Čína a Indie.
PODÍL BOHATÝCH ZEMÍ
Jestli a kolik budeme přispívat do fondu na krytí škod, bude jasnější až po příští konferenci COP28 ve Spojených arabských emirátech. Nejvíce by do fondu měly přispívat bohaté země, které jsou zodpovědné za většinu historických emisí. Historicky největším producentem CO₂ jsou USA, které od poloviny 18. století do roku 2020 vypustily do atmosféry čtvrtinu všech emisí.
Jejich účast ve fondu na krytí škod ale může narazit na nesouhlas části politiků. „Posílat peníze amerických daňových poplatníků do zeleného fondu sponzorovaného OSN je naprosto scestné,“řekl podle New York Times například republikánský senátor John Barrasso z Wyomingu.
Druhým největším producentem od průmyslové revoluce je soubor zemí sdružených v EU (17 procent).
Otevřená je i možnost, že do fondu budou přispívat i země, které ještě nejsou klasifikovány jako „rozvinuté“, nýbrž „rozvojové“, ale v množství vypouštěných emisí nejbohatší země rychle dohánějí. Čína je v historickém žebříčku dosud vypuštěných emisí třetí, přestože v emisích na hlavu je stále daleko za USA.
Česká republika produkuje ročně asi 0,7 % světových emisí, ale v přepočtu na osobu je blízko průměru EU, nedaleko za Čínou. O tom, zda bude do fondu přispívat i ČR a kolik, závisí na klíči, který má navrhnout pracovní skupina složená z 10 rozvinutých a 10 rozvojových zemí.
Se vznikem fondu ještě loni na konferenci v Glasgow nesouhlasily USA ani EU. Měly obavy, že by jím otevřely cestu k vymáhání kompenzací, jejichž výše se nedá odhadnout.
Klimakrize způsobuje ročně škody za miliardy. Letní záplavy v Pákistánu, podle vědců ničivější kvůli klimatické krizi, způsobily škody za 30 miliard dolarů a smrt 1500 lidí.
Podle zprávy Mezinárodní meteorologické organizace vypouští lidstvo tolik emisí, že do konce století ohřeje planetu o 2,1 až 2,9 stupně Celsia proti předindustriální éře. To je za „bezpečnou“hranicí 1,5 °C, přičemž dosud se teplota zvýšila o 1,1 °C.
„1,5 není číslo, které si někdo jen tak vymyslel,“řekl v pátek na konferenci norský ministr pro klima a životní prostředí Espen Barth Eide. „Závažnost, rozsah a četnost ztrát a škod se budou zvyšovat s každým dalším zvýšením byť jen o zlomek stupně,“přiznává mezinárodní společenství ve finálním balíku dohod, které v Šarm aš-Šajchu odsouhlasilo.
„Celé země jednoduše zmizí z povrchu planety. Většina ledu na světě roztaje,“varoval norský ministr. „Města, která máme rádi a ve kterých žijeme, zmizí. Máme před sebou takové drama, že se prostě musíme držet toho, co se dohodlo v Glasgow,“odkázal na doporučení vědců na loňské konferenci.
Ti ve svých zprávách opakovaně upozorňují, že ohřívání planety se nepodaří zastavit bez ukončení spalování fosilních paliv, ledaže by skleníkové plyny byly zachycovány.
EU proto podmiňovala zřízení fondu tím, že text ze Šarm aš-Šajchu bude obsahovat i závazky zastavit růst globálních emisí v roce 2025 a ukončit využívání fosilních paliv bez technologií pro záchyt uhlíku. Nakonec ustoupila a ani jedno se v dokumentech nezmiňuje.
KLUB „OCHOTNÝCH“?
Nakonec ze strany EU přišel výrazný ústupek v zájmu kompromisu. Unie ale „neskrývá zklamání ze značné neochoty mnoha zemí naplňovat své už formulované závazky snižování emisí skleníkových plynů“.
„V tomto měla tato klimatická konference skoro nulový přínos,“konstatuje vedoucí slovenských vyjednavačů Michal Kiča. „Dokonce se debatovalo, zda nezaložit jinou platformu mezi státy, které jsou ochotny lépe spolupracovat než se podílet na něčem, co vyhovuje jen velkým znečišťovatelům, jako je Čína.“
Jedním z pozitivních závěrů klimatické konference je nastartování reformy ve Světové bance a v Mezinárodním měnovém fondu. Obě instituce, které financují strategické rozvojové projekty, by měly svá pravidla půjčování peněz upravit tak, aby byla v souladu s cílem dosáhnout klimatické neutrality.
Finální „implementační plán“z egyptského Šarm aš-Šajchu zmiňuje, že transformace na nízkouhlíkové hospodářství si vyžádá investice ve výši nejméně čtyř až šesti bilionů dolarů ročně.
Některé západní země jsou z výsledku konference zklamané, neboť neobsahuje výzvu k ráznějšímu snižování emisí v zemích, jako jsou dva ze tří největších světových znečišťovatelů Čína a Indie.