Jiný digitální svět, kde se lidé cítí dobře. Aspoň zatím
Zájem o platformu Mastodon v posledních dnech raketově narostl. Nabízí možnost úplně jiné sociální komunikace na internetu, než jsme zvyklí. Zda ji lidé budou chtít a umět využít, to se teprve uvidí.
Zda je sociální platforma Twitter opravdu na pokraji zániku, jak někteří soudí, to není ani zdaleka jisté. Zmatek a nejistota, které přinesl její nový majitel Elon Musk, však mohou být příležitostí uvědomit si, že Twitter nefunguje ideálně, že často přináší víc frustrace než užitku a radosti. To je dobrý důvod zkusit něco jiného – a alternativou, o které se v těchto dnech hovoří nejvíc, je Mastodon.
Kdo zná Twitter a poprvé pohlédne na Mastodon, bude se cítit jako doma. Uvidí proud krátkých příspěvků, hlavně textových, ale vložit se dá i fotka, GIF nebo video. Ikonky pod každým z nich naznačují, že i tady se dá odpovídat, přeposílat a lajkovat.
Jenže zdání klame. Pod povrchem připomínajícím Twitter se skrývá něco docela jiného, odlišný digitální svět, s jakým většina dnešních běžných uživatelů internetu nemá žádnou zkušenost.
Přechod z Twitteru na Mastodon přináší jednak drobné technické potíže – prostředí není tak uživatelsky přívětivé jako u komerčních platforem typu Twitter či Facebook, a to částečně naschvál –, jednak zásadní kulturní rozdíl. Tady nejste v Hyde Parku, kde se překřikují různí řečníci, ale spíš na návštěvě u někoho, kdo má sice rád větší společnost, ovšem očekává od ní, že se umí chovat. Jak? Inu, tady to začíná být složité. Mastodon je totiž na rozdíl od Twitteru decentralizovaný a každý hostitel si může stanovit vlastní pravidla.
FEDERACE KOMUNIKUJÍCÍCH SVĚTŮ
Abychom se v tom neztratili, je nutné udělat si pořádek v terminologii. Sám pojem „sociální síť“, kterým běžně označujeme Twitter, Facebook, Instagram a tak dále, je nepřesný. Rozumnější je používat pro ně název sociální platforma (když chceme zdůraznit technickou, organizační a obchodní stránku věci) nebo sociální médium (když mluvíme především o obsahu – o souhrnu toho, co tam lidé zveřejňují). Pojem sociální síť zavedli sociologové dávno před vznikem internetu pro popis vztahů a vazeb ve skupinách lidí a mezi skupinami navzájem.
Mastodon tedy není sociální síť. Na rozdíl od Twitteru a Facebooku však není ani platformou. Mastodon je serverový software, který napsal německý vývojář ruského původu Eugen Rochko, a to roku 2016 jako student univerzity v Jeně.
Software, díky kterému funguje internet, se dělí na dva druhy: na serverové a klientské programy. Všechno, co máme na svých počítačích a telefonech my běžní uživatelé, je klientský software, v řeči vývojářů stručně jen „klient“. Nejběžnějším klientem je webový prohlížeč – Chrome, Firefox, Edge, Safari a tak dále.
Provozovatelé rozmanitých internetových služeb, k nimž patří třeba mail, vyhledávač, sociální platformy, ale především každá webová stránka, používají serverový software. Slovo server může označovat jak konkrétní program (mailový, webový či třeba databázový server), tak počítač, na kterém tento program běží. Je to trochu nepřehledné, ale odborníci snadno poznají z kontextu, o čem je řeč, a nás laiky to většinou nemusí zajímat. Ledaže se objeví nějaký důležitý nový fenomén, jako je právě Mastodon.
Mastodon je serverový program postavený na protokolu ActivityPub. Pojem protokol znamená v IT skoro totéž co v diplomacii – sadu pravidel, která umožňují komunikaci a brání nedorozumění. Protokol ActivityPub je výsledkem dlouhého a spletitého vývoje, na kterém se podílelo mnoho členů komunity svobodného a otevřeného softwaru (FOSS) usilujících o sociální platformu, která by byla nejen nekomerční, ale také decentralizovaná. Hnutí FOSS v sobě vždy spojovalo technické a politické motivy. Snažilo a snaží se vytvářet protiváhu velkému byznysu, jeho nejviditelnějším, mimořádně úspěšným výsledkem je operační systém Linux.
Decentralizace znamená vyřadit ze hry autoritu, ředitelství, majitele, prostě všemocného pána situace. Pro některé digitální služby se decentralizace hodí výborně, pro jiné méně. Sociální platformy spadají do druhé skupiny. Proto je za protokolem ActivityPub velmi mnoho práce. Musí totiž zajistit, aby jednotlivé ostrůvky tvořící decentralizovanou síť komunikovaly mezi sebou a aby to dělaly bez chyb a rychle. (Celá potíž je v těch posledních čtyřech slovech předchozí věty.)
Rochko patřil k prvním, kteří si uvědomili, jak silným nástrojem ActivityPub je. Začal ho používat ještě dřív, než protokol získal oficiální status doporučení W3C (World Wide Web Consortium, organizace, která se stará o technickou standardizaci internetu). A díky tomu napsal Mastodon, program, který se z pohledu uživatele podobá Twitteru, ale plně podporuje decentralizaci.
To znamená, že každý s potřebným technickým vybavením a znalostmi si může vytvořit „mastodontí“server – jakoby svůj vlastní maličký Twitter, který může, ale nemusí komunikovat s ostatními mastodontími servery jiných provozovatelů. A nejen s mastodontími, protože ActivityPub je univerzálnější. Umožňuje provozovat také servery s převládajícím obrázkovým obsahem (jako Instagram) či videoobsahem (jako YouTube), což všechno pak spolu může komunikovat. Celku takto propojených platforem se říká fediverse (vzniklo spojením slov federated a universe, tedy federovaný svět nebo federace světů).
Rochko sám zřídil a provozuje dva velké mastodontí servery (dál jim už budeme říkat instance, protože to je ve světě protokolu ActivityPub ten správný termín), mastodon.social a mastodon.online. První z nich je vůbec největším svého druhu, momentálně má 880 000 uživatelů, ale až se zítra či pozítří podíváte do tabulky, z níž to dnes čtu, bude to určitě o dost více. To proto, že zájem o Mastodon v těchto dnech ohromně vzrostl. Kdo za to může? Inu, Elon Musk, samozřejmě.
JAK UDĚLAT PRVNÍ KROKY
Začít používat Mastodon je poměrně snadné, ale přece jen to není tak přímočarý proces jako u Facebooku či Twitteru. Nejdřív ze všeho si musíte vybrat „domov“– konkrétní instanci, kde se zaregistrujete.
Je to důležitá volba, protože decentralizace se v mastodontím světě bere vážně. Namísto Elona Muska, chaoticky vládnoucího Twitteru, je zde několik tisíc správců jednotlivých instancí: každá má nějaká pravidla a zvyklosti. Hlásit byste se měli tam, kde vám vyhovují, což nemusí být snadné zjistit předem. Některé instance jsou například velmi tolerantní k drsnému humoru a pojem politická korektnost je tam vítán jen jako oblíbený předmět výsměchu. Jiné hlídají obsah tak úzkostlivě, že tam jsou zakázány všechny jazyky kromě angličtiny – abyste v řeči, které správce nerozumí, nemohli napsat něco nevhodného. Některé instance jsou profesně zaměřené a budou po vás chtít, abyste prokázali odbornost, než vás přijmou. Některé jsou vysloveně pro konkrétní komunitu – svou instanci má například česká Pirátská strana. Jiné jsou teď uzavřené úplně a nové členy neberou, protože příval „uprchlíků z Twitteru“je přetížil.
Zvážit musíte také životaschopnost té které instance. Neexistuje totiž žádná centrální záloha (protože tady neexistuje nic centrálního). Když instance zanikne, což se může stát prostě jen proto, že to jejího správce přestane bavit, přijdete o všechno, co jste tam měli: o své příspěvky, o příspěvky všech ostatních „tamních obyvatel“i o svou mastodontí identitu. Budete muset začít někde jinde od nuly.
Přestěhovat se z jedné instance na jinou lze, ale má to zásadní háček: s sebou si můžete vzít své sledované a sledující (neztratíte se tedy z očí), ale ne své příspěvky. Ty vždy zůstanou na původní instanci.
Jediné, čím se při volbě instance řídit nemusíte, je otázka, kdo z vašich přátel a známých má účet právě tam. Není to podstatné, protože instance mezi sebou (až na výjimky, na které ale asi nenarazíte) komunikují, tvoří společně fediverse. Sledovat se navzájem budete moci s uživateli z kterékoli jiné instance. (Za předpo
Sledujte jiné lidi, všímejte si, o čem si povídají a co je zajímá, zapojujte se do konverzací, přispívejte zajímavým obsahem a netlačte na pilu.
kladu, že ji provozovatel vaší instance neblokuje. Stává se to výjimečně, ale stává.)
Pro většinu začínajících českých uživatelů bude dobrou volbou některá z nově zřízených domácích instancí, například mastodonczech.cz provozovaný vydavatelstvím Internet Info (tam má účet autor tohoto článku, řada jeho kolegů a také celý Deník N) nebo witter.cz, za kterým stojí aktivisté z kolektivu NoLog.cz. Výbornou sadu návodů pro mastodontí začátečníky sepsal Daniel Dočekal, začít můžete podrobnějšími doporučeními k tomu, kde si založit účet (a také kde rozhodně ne, což je snad ještě důležitější rada), a pokračovat lze podrobným návodem, jak ten účet založit.
Mastodon můžete používat buď přímo z webového prohlížeče, anebo si můžete opatřit některou z mnoha aplikací. To má smysl hlavně na mobilu. V prostředí Androidu je nejčastější volbou Tusky, pro iOS to je Metatext, existuje ale i mnoho dalších.
Vzhled a ovládání se aplikace od aplikace liší. Vždy ale dostanete přístup ke třem seznamům příspěvků neboli časovým osám („tajmlajnám“). První z nich se jmenuje domácí a najdete v ní příspěvky lidí, které sledujete (ať jsou doma ve stejné instanci jako vy, nebo v jiné). Druhá časová osa je místní a obsahuje všechny příspěvky, které vaše instance vytváří. Třetí se jmenuje federovaná a obsahuje všechny příspěvky z celého „fediverza“, které vaše instance přijímá.
HŘIŠTĚ FORMUJE HRÁČE
Příspěvku se v prostředí Mastodonu neříká tweet, ale toot (neboli tůtů, či dokonce tydýt, což zní trochu dětinsky – nemusíte se toho držet, klidně říkejte příspěvek nebo status).
Cizí příspěvek můžete označit jako oblíbený (favorite) nebo ho boostnout (prozatím se to česky říká takhle). Boost je totéž co na Twitteru retweet neboli přeposlání bez komentáře. Přeposlání s komentářem (citace příspěvku) není na Mastodonu možné, a to záměrně, protože podle názoru Eugena Rochka je to jeden z prvků, které posilují agresivitu a aroganci prostředí. (Představte si tweet znění „Největší blbost, jakou jsem kdy slyšel“s připojenou kompletní citací jiného tweetu. Že si ho nemusíte představovat? Že takových vidíte několik denně? No právě. Říká se tomu dunking a ohromně to zvyšuje čtenost – a jedovatost – Twitteru.)
Označení příspěvku za oblíbený také není přesně totéž jako „lajkování“na Twitteru. Rozdíl je v tom, že v časové ose Mastodonu nevidíte, kolik lidí mu tu pochvalnou hvězdičku dalo. Zobrazí se to až po jeho rozkliknutí a velmi nenápadně.
I v tom je záměr. Hřiště určuje povahu hry. Mastodon nenutí k civilizovanému chování nijak direktivně, namísto toho nenápadně podstrkává nástroje, které ho usnadňují, případně znesnadňují jeho opak. Jedním z nich je délka příspěvku. Obvyklá je 500 znaků, tedy zhruba dvojnásobek tweetu, některé instance dovolují ještě více. To je už prostor, kde lze formulovat složitější, méně jednoznačné myšlenky, kde se dá vést polemika včetně zdůvodnění názoru, kde není třeba osekávat zdvořilosti.
V okénku pro psaní nového „tootu“nechybí tlačítko CW neboli content warning – varování před problematickým obsahem. Můžete ho použít, abyste upozornili, že váš příspěvek obsahuje třeba drastickou fotku, nekonvenční humor a podobně. Kdo se chce podívat, rozklikne, nikomu se ale takový obsah nevnucuje.
Zajímavou maličkostí je doporučení přidávat k obrázkům jejich textový popis určený těm, kdo mají zrakové potíže. Mastodon vás na to může upozorňovat, když si ho tak nastavíte. Třeba si řeknete, že vy osobně to nepotřebujete a ani neznáte nikoho, komu se to hodí, proč se tedy namáhat? Například proto, že si tím pokaždé připomenete, že existují i lidé, kteří mají problémy a omezení, jež se vás netýkají. Když se naučíte myslet na jednu takovou menšinu, budou se vám snáze vybavovat i jiné. Zde už pravidla hry a podoba hřiště promlouvají přímo k vašemu podvědomí.
Jestli teď chcete říci něco o manipulaci, uvědomte si, jak s námi prostřednictvím počítání lajků manipuluje Twitter (již léta, dávno před Muskem). Jasně viditelná čísla apelují na soutěživost. Chtějí po nás, abychom získali co nejvíce pochval, co nejvíce sledujících, protože takový obsah dobře slouží komerčnímu účelu platformy. Pravidla hry a podoba hřiště promlouvají přímo k podvědomí hráče – to platí pro Mastodon i Twitter.
Takové jemné signály se nemusejí prosadit vždy. Když se na tenisovém kurtu sejde příliš mnoho fotbalistů, kteří o tenisu nikdy neslyšeli a nemají trpělivost učit se vzít do ruky raketu, je klidně možné, že se na něm bude nakonec hrát fotbal. Tenisákem. Podle pravidel, jak si je vysvětluje nejsilnější kluk z party. Síť se strhne, aby nepřekážela.
Někteří mastodontí starousedlíci otevřeně hovoří o svém strachu z migrační vlny přicházející z Twitteru, ze srážky kultur, o znechucení vpádem „opilých turistů“. Jak to dopadne, to teprve uvidíme, nynější situace je, pokud jde o množství lidí přecházejících na novou platformu, zcela bezprecedentní.
Po deseti dnech, které jsem strávil v novém prostředí, nelze dělat žádné závěry – tím spíš, že prostředí samo se rychle rozvíjí a proměňuje. Atmosféra na Mastodonu je rozhodně vlídnější a méně agresivní než na Twitteru, což je dáno mimo jiné tím, že část příspěvků nemá jiný obsah než radostné konstatování, jak pěkná ta atmosféra je. Celkem vzato se na českém Mastodonu teď mluví hlavně o tom, jaké to je být na Mastodonu. To jistě časem pomine.
ŠANCE TU JE
„Nebe nad přístavem mělo barvu televize přepnuté na prázdný kanál.“To napsal do svého prvního příspěvku na Mastodonu Pavel Šuchmann, softwarový vývojář a jeden z nejpozoruhodnějších lidí, o nichž jste nikdy neslyšeli.
Ti, kdo bez hledání poznají úvodní větu Gibsonova Neuromancera, snadno také pochopí, proč si ji Šuchmann vybral. Neuromancer je generačně významná kniha, kterou kdysi cosi začalo: internet a kybernetický prostor se staly kulturním a společenským fenoménem, místem příběhů, snů a očekávání. Sci-fi se proťala s realitou a vedlo to k zajímavým výsledkům. Evokovat tohle zakladatelské období znamená naznačit, že by se to možná mohlo stát znovu.
Možná Musk přišel právě včas, aby nám připomněl otázku, kterou jsme si dávno přestali klást: proč ty sociální platformy vůbec používáme? Na začátku určitě byla zvědavost, ale snad i vyšší očekávání. Mnozí jsme možná očekávali prostor pro virtuální setkávání s blízkými i vzdálenějšími přáteli, pro příjemné konverzace, pro inspirativní věcné polemiky. Prostor, kde se člověk cítí dobře.
Dnes je stále těžší si ho na Twitteru či Facebooku zřídit a udržet. Algoritmy nám vnucují věci, které vidět nechceme, a především motivují všechny účastníky k aroganci a předvádění. V sociálních médiích často říkáme a děláme věci, za které bychom se v reálném světě styděli, a už se tomu ani nedivíme.
Mastodon za nás tuhle tendenci nevyřeší, ale nabízí názornou ukázku, že to jde jinak, dokud a pokud to zase nepokazíme. Decentralizace je obrovskou výhodou. Některé instance mohou být pozitivním příkladem pro jiné, kultura se může šířit jako postupná vlna.
Zkuste to, může být zajímavé u toho být. Nepřeneste si návyky z komerčních platforem. Tady se nehraje na počty lajků a followerů. Chovejte se tak, jak se zdvořilí lidé mezi zdvořilými lidmi chovají odjakživa – vstřícně, laskavě, empaticky. Sledujte jiné lidi, všímejte si, o čem si povídají a co je zajímá, zapojujte se do konverzací, přispívejte zajímavým obsahem a netlačte na pilu. Nemusíte s každým souhlasit. Trénujte umění neosobní korektní polemiky, stojí to za to. Hodně štěstí.