Mnoho tváří bratislavského Měsíce fotografie
Bowie, albíni, mileniálové a další tváře bratislavské fotografické přehlídky: pohlédněte do nich v naší galerii. Nebo se vypravte do Bratislavy, většina výstav tu je stále k vidění.
Mezinárodní festival Měsíc fotografie v Bratislavě představuje téměř 30 výstav v centru metropole. Od slavných portrétů Davida Bowieho, kterého v New Yorku fotografoval Antonín Kratochvíl, přes dokumentární sérii o albínech v Africe až po život mileniálů v Bulharsku. Tvář na tisíc způsobů. Jako pomyslná skrýš i jako důležité svědectví.
Když organizátoři bratislavského festivalu vloni sestavovali program, nemohli tušit, jak aktuální bude výběr slovenského fotografa Juraje Mravce, který se od roku 2014 věnuje dokumentování života na Ukrajině. Jeho výstava v Univerzitní knihovně v Bratislavě je jedním z několika souborů, které nevědomky předběhly události v čase. Před pár týdny také nikdo nemohl tušit, jak moc bude aktuální téma jinakosti v nejrůznějších podobách. Po tragédii u klubu Tepláreň se na Slovensku mluví o zvýšené potřebě ochrany menšin. Hlavním vizuálem letošního 32. ročníku festivalu je portrét Davida Bowieho. Málokdo vyjadřuje poctu jinakosti jako právě tento zpěvák, který se proslavil tím, že nikdy nezapadal do prvoplánových škatulek. Na aktuální výstavě Z očí do očí v prostorách Středoevropského domu fotografie se dokonale rozehrává vizuální dialog mezi fotografem Antonínem Kratochvílem a Davidem Bowiem. Dialog mezi vyřčeným a zamlčeným.
BEZ PATOSU
Téma jinakosti se prolíná také dalšími výstavami letošního festivalu, kde je jedním z výrazných motivů zobrazení tváře. Pro někoho slouží jako pomyslná skrýš, pro jiného jako svědectví příběhu, který sice není úplně zřetelný, přesto divák z náznaků chápe jeho vyznění.
Série Albíni od polského fotografa Michała Szalasta by mohla nabídnout plakátový příběh o albínech v Africe, kteří čelí příkoří. Společnost je všemožně stigmatizuje a leckdy je zavrhne i vlastní rodina. Podle autora série, která je vystavena v Polském institutu, se ale v Tanzanii nic takového neděje. Michała Szalasta zaujalo, že tam jsou albíni nejen akceptováni, ale mnohdy i obdivováni jako symboly výjimečnosti. Musí sice žít většinu času v přítmí, aby unik
Série Albíni by mohla nabídnout plakátový příběh o albínech v Africe, kteří čelí příkoří.
li palčivému slunci, ale mají rodinu i přátele. Působivé černobílé snímky nikdy nesklouznou k patosu. Dávají nahlédnout do křehkého světa, který je sice velmi specifický, ale nezůstává odtržen od všeho ostatního.
Výstava Tváří v tvář v Pistoriho paláci představuje výběr z tvorby studentů a studentek Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Jako první upoutá velkoformátový snímek Anny Veroniky Křížové. Dva mladíci těsně vedle sebe. Jejich tváře se téměř dotýkají. Stačil by jeden pohyb. A právě ta absence dotyku vyjadřuje jejich vzájemnou blízkost.
Specifické pouto je také v sérii Brož od Iwony Germanekové. Ta vypráví příběh svých prarodičů a rodičů v rodině, kde se dozvuky rodinné tragédie předávají napříč generacemi jako rodinný šperk. Na snímcích nejsou vidět tváře předků, pouze výřez svatební fotografie nebo detail klečícího. Autorka ponechává prostor pro divákovu fantazii, aby si sám představil, jak asi vypadají hlavní hrdinové tohoto příběhu.
Podobně funguje série Leszka Górskiho nazvaná Ročník 1929. Stručný doprovodný text vypráví o autorově matce, která je po dvou těžkých operacích a nikdy neopouští byt. „Hodně čte a poslouchá rádio. Ví, co se děje ve světě, a bojí se jen jedné věci: že ji jednoho dne Rusové odvezou zpět na Sibiř.“Také Górski se rozhodl, že nechá na divákovi, aby si domyslel, jak vypadá tvář hlavní hrdinky. Vidíme pouze detaily jejího bytu, který ji dennodenně obklopuje.
HISTORICKÁ HÁDANKA
Prostor pro fantazii ponechává také další studentská výstava Šťastný stesk v Open Gallery, kde se představují práce z Ateliéru reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Originální historickou hádanku nabízí Nikola Tláskalová v kolekci En face, kterou sestavila z portrétních fotografií pachatelů trestných činů z archivu Muzea Policie České republiky. Pět tváří, ale u nich žádné informace. A je jen na nás, co si o portrétovaných domyslíme. Kdo komu ublížil? Jak závažný to byl zločin? A jsou skutečně všichni vinni? Tajemství nevyřčeného je i na fotografiích Kateřiny Měšťánkové v kolekci Nocturne, která se volně inspirovala obrazy Jakuba Schikanedera či Edwarda Hoppera. Setmělé interiéry i exteriéry, kde vidíme zamyšlené postavy. Možná se právě rozhodly, že skoncují se životem. Možná je to jen nenadálý záchvěv melancholie.
Bulharský fotograf Denislav Stoychev prezentuje pravý opak tajemství a jinotajů. Předkládá naprosto přímočarý pohled na každodenní realitu mladých lidí. Stoychev zobrazuje intimitu svých přátel a známých z generace mileniálů. Barevné snímky v sále Bulharského kulturního institutu jsou jako jeden večírek, kde se může stát cokoliv a nikdo neřeší, co bude zítra. Rozbité lahve, křik, machrování, hovory na balkoně, běh nočním městem a pak spánek kdesi na gauči u kamarádů.
Výstava finského fotografa Jouka Lehtoly, jež probíhá ve Středoevropském domě fotografie, by mohla být volným pokračováním – nebo spíš časovým předskokanem Stoycheva. Portréty z 90. let jsou originální sondou do života mladých lidí, kteří se různým způsobem stylizují podle svých idolů. Od černočerného make-upu a oblečení dívek, které milují kapelu The Cure, až po éterický přízrak v bílém s odkazem na kultovní film Pátý element.
ŘEV V KRAJINĚ
Celospolečenská témata řeší britský fotograf Nick Brandt v Domě umění. Autor se dlouhodobě zabývá vlivem člověka na životní prostředí. Na velkoformátových portrétech propojil obyvatele konkrétního místa se zvířaty v přírodních rezervacích a záchranných stanicích. Tato zvířata nebudou nikdy vypuštěna zpět do volné přírody, protože si příliš zvykla na lidskou přítomnost. Na fotografiích vidíme tichý apel – díváme se zpříma do tváří mužů a žen uprostřed setmělé krajiny, kde zvířata ustupují do pozadí. V reálu i symbolicky.
Tisíce kilometrů daleko prozkoumává islandský fotograf Ragnar Axelsson zcela jiné spojení s přírodou. Jeho snímky jsou k vidění v rámci kolektivní výstavy NA SEVER! v prostorách Zoya Gallery. Axelsson již třicet let fotografuje přírodní variace rodného Islandu.
Naprostá pokora a podvolení se krajině, kde je člověk jen pouhou zanedbatelnou částicí uprostřed bílé pláně. Všudypřítomné ticho, které občas naruší zvířecí řev. Můžeme se procházet zklidněnou severskou dálavou, ale pak se navrátit do každodenní reality na Slovensku, kde je letos víc než kdy jindy potřeba ukázat, že jinakost jakéhokoliv typu je důležitá.
Ač může být pro někoho těžko pochopitelná, zaslouží si, aby se o ní vědělo.
Můžeme se procházet zklidněnou severskou dálavou, ale pak se navrátit do každodenní reality na Slovensku, kde je letos víc než kdy jindy potřeba ukázat, že jinakost jakéhokoliv typu je důležitá.