Putování leklé ryby by nemělo zapadnout
Plodí dnešní doba lidi bez vlastností? Putování leklé ryby odpovídá s pomocí Kundery i Ouředníka.
Absurdní zápletka, iro nický humor a trocha generačně zabarvené společenské kritiky to jsou hlavní ingredience poměrně odvážné knižní prvotiny scenáristky a začínající spisovatelky Lucie Vaňkové. Její třísetstránko vý román zaujme už svým názvem Putování leklé ryby a podobně neob vyklé je i rybí jméno hlavního hrdi ny Ištván Jeseter.
Ačkoliv je kniha vydaná v naklada telství Argo autorčiným prozaickým debutem, jednatřicetiletá Lucie Vaň ková rozená Palkosková má s psa ním již bohaté zkušenosti. Nejen že vystudovala žurnalistiku na FSV UK a následně scenáristiku a dra maturgii na FAMU, ale vyzkoušela si i práci v reklamní agentuře nebo psaní knižních recenzí. Těžiště její dosavadní tvůrčí dráhy představuje ovšem scenáristika jak se dočteme v jejím medailonku, podílela se na přípravě „nekomerčních filmů a ko merčních seriálů“.
Z literárního hlediska je bezespo ru zajímavější první ze zmíněných kategorií, do které spadá kupříkla du její adaptace románu Jaroslava Rudiše Konec punku v Helsinkách oceněná v roce na FAMUfes tu jako nejlepší nerealizovaný scé nář, spolupráce na scénáři aktuálně natáčeného filmu Citlivý člověk po dle stejnojmenného románu Jáchy ma Topola nebo adaptace románu Jana Němce Dějiny světla. Už z toho výčtu je patrné, že autorčiny vlast ní spisovatelské ambice mají dosti hluboké kořeny, což jen potvrzuje množství literárních odkazů v jejím románu.
DOSPĚLÝ NEPOPSANÝ LIST
Protagonistou příběhu je sice již zmíněný Ištván Jeseter, ale v díle prodchnutém duchem postmoderny sehrávají důležitou roli kupříkladu Milan Kundera nebo Patrik Ouřed ník. Když se totiž zhruba pětadvace tiletý hrdina jednoho dne zničeho nic zbůhdarma zjeví na tomto svě tě, nejde o něm říct nic určitého a on sám o sobě dokáže prohlásit pou ze to, že „můj otec je nepokrytá lež a moje matka je mizerná novinářská práce“. A poté, co se alespoň trochu adaptuje v pro něj neznámém a čas to nepochopitelném světě, chytne se prvního slibného vodítka, na kte ré narazí a tím je zmínka o Agnes, postavě zrozené z gesta v Kunderově románu Nesmrtelnost.
Společnost hrdinovi posléze dě lají hlavně Metoděj, životem hlad ce proplouvající gay a Ištvánův „du chovní otec“ to kvůli němu se hlav ní hrdina jednoho dne zhmotnil v pražské tramvaji, a dívka Julie, kte rá se na rozdíl od ostatních žen do káže smířit s Ištvánovou podivnos tí, v níž zpočátku spatřuje sympatic kou potrhlost. Je přitom nabíledni, že integrace podobného „muže bez vlastností“s sebou přináší řadu více i méně překvapivých konfliktů a ne dorozumění. Ištván tak musí čelit nejen pochopitelným pochybnostem svého okolí, ale též demagogii české byrokracie nebo pokrytectví uvnitř reklamní agentury.
Příznačné je, že hrdinův speci fický charakter absence vlastního názoru a přejímání postojů lidí ko lem , který mu vynáší pověst mi mořádně asertivního a empatické ho jedince, se ukazuje být v dnešní době spíše výhodou. V knize se na víc stává příhodným nástrojem au torčina bytostného sklonu k ironii a sarkasmu, jemuž dává volný prů chod i na Twitteru, kde ji může te najít pod nickem @nevtipna. Je jí Ištván tak měl zpočátku například „tendenci chovat se k ženám jako průměrný uživatel internetu čili psát s chybami a občas poslat nevy žádaný penis“.
Hlavního hrdinu však trápí, že ne dokáže být sám sebou, a tak se jed noho dne ocitne ve Švýcarsku coby účastník tajného nevládního progra mu, který mu má dopomoci „k té měř plnohodnotnému lidství“. Tím ovšem odstartuje sled událostí, kte ré postupně nabývají na dramatič nosti, ale i absurditě, byť řádně pro myšlené.
Důkazem toho je, že autorka ten to fantaskní motiv propojila s tak ak tuálním tématem, jako je klimatická krize. Zvolila pro to vcelku jednodu chý, leč funkční oslí můstek „vzhle dem k oteplování planety dochází k výbojům, kdy se modernita občas vysráží i na nečekaných místech“. Touto cestou vznikají tzv. výpot ci, reprezentující „lidství bez člově ka“, k nimž se řadí i hlavní hrdina románu. Téma environmentalismu se nakonec protne s vrozeným sar kasmem Lucie Vaňkové v dystopic kém závěru celého vyprávění, jež končí větou, pod kterou by se mo hl klidně podepsat i autor Destruk ce Stanislav Biler: „Budeme dál třídit odpad a doufat, že to stačí.“
Odvážně a s humorem sobě vlast ním autorka nakládá i se zakompono vanými kulturními aluzemi, jimž vé vodí dvojice významných postav dějin českého umění . století již zesnu lý avantgardní fotograf a člen Devět silu Jaroslav Rössler ¤ ¤¤ a ve Francii žijící spisovatel a pře kladatel Patrik Ouředník * ¤¦§. Zatímco první z nich začne okupo vat protagonistovo vyprázdněné ni tro, druhý se stane jedním z Ištvá nových rádců poté, co je dohromady svede osobnost Milana Kundery románový Ouředník totiž svého pří tele stranícího se společnosti při růz ných příležitostech zastupuje, ba do konce s úspěchem imituje!
Přesto nelze říci, že by Putování leklé ryby bylo románem humoris tickým. A je to vlastně škoda, proto že absurdní, ironické a místy až pa rodické scény či pasáže patří v pří tomné knize nejen k nejvděčnějším, ale i nejzdařilejším. Třeba scéna, kde hlavní hrdina na chvíli kamsi odlo ží ocenění určené pro Milana Kun deru: „V tu chvíli už po plaketě lačně pokukovali dva zestárlí držitelé Ce ny Jiřího Ortena.“Nebo když se hrdi na dozví, že si jeho milá našla jiného: „Je to bílý cis heterosexuální muž?“
Těžko říci, jestli taková cesta byla pro autorku příliš málo ambiciózní, zkrátka se rozhodla veskrze absurd ní zápletku pojmout vážněji a učinit ze svého groteskního hrdiny kritické zrcadlo dnešní společnosti. Což sice do jisté míry funguje, ale současně to vyprávění tíhnoucí spíše k odleh čenému tónu příliš zatěžuje a svazu je. To se projevuje především v první třetině knihy, kde se trochu zdlou havě líčí Ištvánovo postupné formo vání v platného člena lidské společ nosti, a později v autorčině snaze detailně osvětlit genezi a charakter výpotků i symbolickou rovinu jejich existence.
V tomto ohledu se nabízí srovná ní třeba s prózou Terezy Semotamo vé a Jakuba Vítka Počong aneb O pi noživosti lidské existence , oplývající neméně originálním pro tagonistou jednalo se o dvojpohlav ního člověka před polednem ženu, poté muže, která měla ambice stát se generační výpovědí, ale v níž na opak přemíra imaginace a nonsen su tyto ambice nakonec zadusila. Spojit a vyvážit v literárním díle ony dvě složky je zkrátka obtížné a že se to ani v případě Putování leklé ry by tak docela nepodařilo, nemění nic na tom, že román Lucie Vaňkové by mezi letošními prozaickými debuty rozhodně neměl zapadnout.
Debut Lucie Vaňkové Putování leklé ryby vydalo Argo.