Proč už zase skáču přes kaluže
Britský deník: Jihovýchodní Anglie včetně Londýna trpí nedostatkem vody. Důvodů je několik.
Postěžoval si mi nedávno nový kolega z jedné evropské televize, že nemít v patře pronajatého rodinného domku výkonné vodní čerpadlo, asi by se od příjezdu do Londýna ještě neosprchoval. Tlak ve vodovodním řadu z dob královny Viktorie je tak mizerný, že ve vyšších patrech teče voda čůrkem. Nebo vůbec.
„Vítejte v klubu,“odvětil jsem s nenuceným pochopením. A odvyprávěl jsem mu, jak pod povrchem sousedské přívětivosti a laskavých pozdravů v třípodlažním domku, ve kterém s dalšími třemi nájemníky bydlíme, doutná tichá bitva o vodu.
První salvy padly, když si soused v prvním patře, jenž je členem operního sboru, přestal prozpěvovat, kdykoliv jsem pod ním otočil vodovodním kohoutkem. V ten moment přišel nejen o vodu, ale ztratil i náladu prozpěvovat si po ránu svou oblíbenou árii z Lazebníka sevillského. Než si pořídil sprchu s čerpadlem. Když teď oba ve stejnou chvíli otočíme kohoutkem, přestává být do zpěvu mně.
„Vodovodní rozvody ve starší londýnské bytové zástavbě mají trubky menšího poloměru. Dokážou zajistit dostatek vody sotva pro jeden kohoutek,“vysvětluje na svých internetových stránkách cech londýnských instalatérů a pokračuje: „Je-li pak na stejnou trubku napojeno vícero kohoutků nebo přístrojů, tlak poklesne. Dojde-li k tomu, první instance většinu vody spotřebuje a ty další pak pravděpodobně mohou trpět.“
Po letošním rekordním letním suchu trpěl Londýn a celý jihovýchod Anglie všeobecným nedostatkem vody. A to natolik, že i uprostřed vytrvalých podzimních dešťů a nadměrných srážek tu donedávna platil zákaz používání zahradních hadic.
Podle správců povodí řeky Temže fungovala vrchní vrstva půdy dlouhé týdny a měsíce jako „nenasytná houba“. Bránila podzimní vláze, aby pronikla dostatečně hluboko. V říjnu sice v Londýně a okolí napršelo sto milimetrů srážek, ale jen šest se jich dostalo do podzemních zásobníků vody.
Británie se přitom pyšní 133 deštivými dny v roce a srážkovým průměrem až 1400 milimetrů (třikrát více než Česká republika). Potíž je v tom, že často nemá tu správnou vodu na správném místě. Když se navíc během letních veder v rozsáhlé oblasti severozápadního Londýna pohnulo jílové podloží, praskaly vodovodní řady v sousedství, jako by byly z perníku.
Zatímco v Londýně a jeho širším okolí si vodohospodáři stěžují na vyschlou a nenasytnou půdu, jiné starosti mají správci vodovodních řadů na pět set kilometrů západně vzdáleném pobřeží v Cornwallu.
Tamní ochránci přírody a surfaři zaznamenali na začátku listopadu masivní únik odpadu z kanalizace do jedné z nejhezčích zátok na pobřeží Atlantiku u městečka St. Agnes. Obvykle tyrkysové mořské pobřeží se tu na několik dní zbarvilo do odporné, nevábně páchnoucí nahnědlé břečky konzistence podobné jímce s fekáliemi.
Úřady promptně vydaly zákaz koupání i surfování. K samotnému úniku se ovšem nikdo nehlásil. Černý Petr nakonec zůstal v ruce místní vodárenské společnosti. „Vedlejší důsledek klimatických změn,“nechal se slyšet její mluvčí. Letní vedra prý ponechala horní vrstvu půdy v tak žalostném stavu, že při vytrvalých srážkách nestačí vodu vstřebávat. Hektolitry vody, které nezachytí zemský povrch, tak proudí do kanalizace.
Když dorazí k branám poddimenzovaných čisticích stanic, nezbývá než – tušíte správně – upustit přetlak nouzovými kanály rovnou do moře.
Útěchou prý může být, vzkazovaly tamější vodárny a kanalizace zděšeným obyvatelům, že za případné znečištění moře Británii nehrozí finanční pokuta z Bruselu, jak to bývalo kdysi.
Cornwallské potíže se splašky tak poněkud poopravily perspektivu, s jakou teď při každém vydatném dešti shlížím na obří louže pod našimi okny, které někdy dosahují rozměrů malých okrasných jezírek.
Zhruba od covidové pandemie naší ulicí neprojel čistící vůz, natož metař s kárkou a koštětem, už vůbec ne úklidová četa. S pobrexitovým odchodem Středoevropanů a Východoevropanů se v Británii některá povolání stávají vyhynulým druhem – podobně jako třeba nosorožec bílý v Africe.
Dešťová voda unáší opadané listy (společně s odpadky poházenými kolem popelnic sousedů) k jediné kanálové vpusti v okolí. Ucpaný kanál vytváří na ulici a na chodníku potopu. Současně však funguje jako filtr proti přetížení kanalizační sítě a vyplavení londýnských suterénů a stanic metra.
A tak na zápraží bez reptání skáčeme přes kaluže. Když je teď na podzim sluníčko nevysuší, trpělivě čekáme, až tlející listí propustí dešťovou vodu tam, kam patří: do kanalizace.
Zatímco v Londýně a jeho širším okolí si vodohospodáři stěžují na vyschlou a nenasytnou půdu, jiné starosti mají správci vodovodních řadů na pět set kilometrů západně vzdáleném pobřeží v Cornwallu.