Využili jsme přesilovku a dáváme gól za gólem
Vyslanec Jaroslav Zajíček se svou zástupkyní Lucií Šestákovou popisují, jakou strategii volí, jak vlastně jednání probíhají a proč je důležitý humor.
Zastoupení Česka při EU má natolik široký záběr, že na něm působí rovnou tři velvyslanci. Tím druhým v pořadí po Editě Hrdé je Jaroslav Zajíček, který se svou zástupkyní Lucií Šestákovou teď řeší mimo jiné klíčová témata energetiky a klimatu včetně velké části balíčku Fit for 55. Před válkou na Ukrajině to bylo unijní téma číslo jedna, nyní sice poněkud ustoupilo do pozadí, stále je ale jednou ze zásadních náplní českého předsednictví.
Předcházejícímu francouzskému předsednictví se podařilo dojednat společnou pozici členských států pro nejsledovanější části balíčků, Zajíček se Šestákovou a svými kolegy se proto nyní pokouší najít kompromisy při jednání s europoslanci a zástupci Evropské komise v tzv. trialogu, což je vlastně poslední velký krok před přijetím legislativy.
Předsedající země přitom nemá s vedením trialogu zkušenost, protože ostatní státy se k němu (kromě pár týdnů před předsednictvím na zaučenou) nikdy nedostanou. Najednou tak zastupujete 26 dalších členských států na jednání s mnohdy ostrými europoslanci, které jste dosud znali jen z vyprávění.
Česku se povedl první velký zářez v rámci trialogu už v říjnu – dohoda o konci prodeje aut se spalovacími motory od roku 2035.
„To byl první návrh z Fit for 55, byl to jakýsi test toho, čeho jsme jako předsednická země schopni. Členské země netušily, co od nás mají čekat, zda to vůbec dokážeme dotáhnout do nějakého zdárného konce. A podařilo se to,“vzpomíná Zajíček.
Následovaly dvě další dohody, z nichž jedna byla dost citlivá, týkala se nařízení o emisích a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy a lesnictví. „Když jsme to finálně dojednávali, začali jsme v 7.45 brífinkem s generálním sekretariátem Rady, samotné jednání pak odstartovalo v půl deváté. Jeli jsme asi dvě hodiny, pak se situace trochu vyhrotila, kolegyně šla draftovat nový text a jednat s europarlamentem, my jsme přerušili jednání a Jarda (Zajíček, pozn. red.) si odskočil na pětihodinový trialog k emisním povolenkám…,“vzpomíná Šestáková.
„Ty jsi mezitím všechny obvolávala, pak jsme se vrátili v šest večer na brífink před trialogem, ten od sedmi pokračoval. V jednu hodinu ráno jsme měli dohodu, v půl druhé jsme byli doma, kde jsme ještě pokračovali s přípravou na další den. Já jsem skončil tak v půl třetí a už v půl deváté ráno začalo dvanáctihodinové jednání velvyslanců, kde byla energetika a spousta dalších věcí,“doplňuje harmonogram Zajíček.
MUSÍM VĚDĚT, CO SI ZA TO ŘEKNU
Dohoda je až vyvrcholením všech jednání, a to jak na technické, tak na politické úrovni. Důležitá je pak strategie, kterou předsedající země na jednání s europoslanci zvolí.
„Vždy je dobré mít jasno, kam až můžeme zajít, jak by měla vypadat finální podoba kompromisu. S tím do toho jdu. Je jasné, že někde vyjdu europoslancům vstříc, ale zároveň musím vědět, co si za to řeknu. Pokud by mělo být něco výrazně jinak, nemohu s tím souhlasit, nemám k tomu mandát od členských zemí,“popisuje strategii Zajíček. Zásadní je podle něj samozřejmě komunikace.
„Se zpravodaji (každý legislativní návrh má za EP na starosti zpravodaj, který má na jednání tzv. shadows, stíny, kteří zastupují další parlamentní politické skupiny, pozn. red.) jsme se snažili mít schůzky i dopředu, před jednáním, abychom věděli, co čekat,“dodává diplomat.
Velvyslancův tým v čele se Šestákovou si mezitím musí sednout s právníky a týmem hlavního zpravodaje. Na technické úrovni se pak předpřipraví, na čem se lze domluvit, a s čím bude naopak problém.
„Je dobré dopředu vědět, nebo aspoň tušit, kam by se to mohlo vyvinout, abych případně mohl obvolávat velvyslance vybraných zemí s tím, zda je to pro ně ještě akceptovatelné. Naše nevýhoda navíc je, že zatímco parlamentní zpravodaj tam má i svoje shadows – a mohou se tak domlouvat na místě –, moji kolegové z členských zemí tam nejsou, a proto někdy nastávají situace, že v jednu hodinu ráno voláme a budíme velvyslance nebo Lucka budí jeho zástupce,“popisuje Zajíček vyjednávání.
„Zároveň k tomu ale vždy musíme mít doma projednaný mandát. To znamená, že neustále komunikujeme buď s Úřadem vlády, nebo s příslušným ministerstvem, a to jak s experty, tak třeba i s náměstky – nebo když je třeba, tak přímo s ministry. A také to neustále musíme mít projednáno tady na zastoupení. A do toho je tu ještě komunikace s členskými zeměmi. Ta práce v podstatě obnáší neskutečné množství SMS a whatsappových zpráv, e-mailů a telefonátů. Je to taková neustálá komunikační smršť,“doplňuje Šestáková.
Podle ní musí být celé předsednictví v jakési permanentní symbióze. „Je to taková nervová soustava, v níž je opravdu zásadní komunikace. Ta samotná jednání, respektive předsedání těm jednáním jsou taková nadstavba. A to jsem ještě nezmínila komunikaci s Komisí, protože cokoliv uděláme, musí to zkontrolovat experti z Komise. Celé to rozhodně není lehké, protože my máme nějaký jasný názor, Parlament má jasný názor a členské státy mají jasný názor. A my to musíme nějakým způsobem utřídit a dát dohromady. Někdy si připadáme jako takový centrální mozek lidstva,“směje se diplomatka.
„Je to vlastně strašně složitý stroj, který je skrz humor a vztahy, které mezi sebou máme, dobře promazaný, jinak by to nešlo. Když pak něco domluvíme a uzavřeme, všichni se obejmeme a prožíváme to spolu, je to teď v průběhu předsednictví strašně intenzivní,“dodává Zajíček, který je oblíbený i mezi novináři kvůli občasným vtípkům okořeňujícím třeba i složitá energetická témata.
Oba diplomati se nicméně shodují, že kdyby předsednictví mělo trvat déle, asi by tak plni optimismu nebyli. Teď už přece jen vidí lednové světlo na konci tunelu, Česku se navíc zatím agenda daří.
UMĚLECKÝ DOJEM
„Mám takový hokejový příměr. Důležitý je vždycky nástup do utkání. První přesilovku jsme využili, udělali jsme první trialog, byť do půl třetí do rána, kdy jsme se hádali o jedno slovíčko. Zjistili jsme, že se ten zápas dá dobře hrát. Ostatní to taky zaregistrovali a teď už tam dáváme góly jeden za druhým. I hráči se uvolnili,“pomáhá si metaforou Zajíček.
„Už jsme ve třetí třetině a vedeme docela hodně. Teď máme dvě možnosti. Buď začneme hrát tzv. zanďoura na údržbu a výhru už máme jistou, nebo tomu ještě naložíme až do konce, ať si to fakt všichni zapamatují. Jsme teď opravdu rozjetí, ale musíme trochu brzdit, všechno opravdu stihnout nemůžeme. Nicméně chceme, aby ten umělecký dojem byl velký. Nastupovali jsme po Francouzích a před Švédy, takže jsme rozhodně nebyli favority zápasu, ale ukazuje se, že jsme to sehráli dobře,“dodává diplomat a připomíná, že podařené předsednictví může Česku přinést řadu výhod.
„Do budoucna můžeme profitovat i z toho, že jsme hráli fér. Věřím, že když pak budeme něco potřebovat, můžeme jít za Švédy nebo za Španěly, kteří budou předsedat po nich a kterým jsme vycházeli vstříc, a oni pak zase pomůžou nám,“uzavírá.
Vždy je dobré mít jasno, kam až můžeme zajít.
Jaroslav Zajíček velvyslanec při EU