„Někteří zubaři to přehánějí. Berou si pacienty jako rukojmí“

Přibývá zubařů, kteří od cházejí od zdravotních pojišťoven, aby si moh li sami určovat ceny za ošetření. Situaci komen tuje Milan Řezáč z vedení České stomatologické komory.

Ordinujete v Žatci, který patří k regionům s velmi špatnou do stupností zubařů. Kolik pacientů máte v kartotéce?

Situace je naprosto tristní. Ofi ciálně je nás tady ¢v okrese Louny, pozn. red.£ dohromady asi patnáct, z toho zhruba jen tři zubaři fungu jí na plný úvazek. Ostatní stomato logové mají důchodový věk, někte ří z nich jsou po operacích páte ře, očí, mají karpální tunely  jsou zkrátka po letech práce docela opo třebovaní.

Před lety platil limit ‡ až ¤ pacientů na jednoho zubního lékaře. Já jich dnes ale reálně mám deset tisíc. A to jsou pacienti, kte ří chodí do ordinace opravdu pra videlně. Pro pojišťovny je ale ofi ciálně v regionu patnáct zubařů, takže situaci neřeší.

Stále více zubařů dobrovol ně ruší smlouvy s pojišťovnami. Proč to podle vás dělají?

Je pravda, že pojišťovny platí za některé výkony opravdu málo. Te dy méně, než jaké jsou skutečné náklady. Jenže někteří kolegové to s těmi platbami přehánějí. Zneuží vají stávající situace, kdy je volných lékařů nedostatek.

Jak konkrétně?

bez pojišťovny účtuje za stejný vý kon § korun. To je přijatelný roz díl, který kompenzuje podfinanco vání daného výkonu. Ale to, že chce po pacientovi například desetiná sobek, podle mě už v pořádku není.

Soukromí lékaři jsou opravdu v nevýhodě v tom, že se o sebe mu sí postarat. Nemají krytá záda jako lékař ze státní nemocnice. A roz hodnout se ordinovat úplně bez pojišťovny je o to větší riziko. Ta kový lékař musí dobře vědět, že se opravdu uživí.

Vadí mi ale extrém, když někte ří kolegové zneužívají nedostat ku zubních lékařů. Vyvěšují si bill boardy, že přijímají nové pacienty. Už ale neřeknou, že tito lidé si bu dou muset všechno platit ze své ho. Někteří zubaři chtějí za ošetře ní jednoho zubního kanálku ©©, přičemž v některých zubech je ta kových kanálků až pět. Pacient mů že zaplatit například skoro ¥ tisíc.

Zubaři také často argumentu jí tím, že mají milionové náklady na zřízení ordinace, které se jim musí nějak vrátit.

Ano, to je pravda. Já sám jsem před dvěma lety koupil frézova cí centrum za , milionu, kde vy rábíme protetické náhrady. Vím, že každý měsíc musím splatit asi § tisíc korun za leasing, a tak prostě musím takových korunek udělat dost, abych vyšel.

Ale na druhou stranu i v zubní ordinaci je nejdražší položkou lid ská práce. Hodně zubařů svým pa cientům říká, že dostávají nejkva litnější materiál, že na ně použí vají nejšpičkovější vybavení, při tom největší část platby za daný vý kon tvoří odměna stomatologické mu týmu.

Kdo podle vás může současný trend zabrzdit?

Ze zákona jedině stát. Ten je po vinen zřizovat a regulovat síť po skytovatelů zdravotní péče. Stá vající stav je úplné selhání státní správy, která je vinna tím, co se tu děje. Doktoři pak této laxnosti zne užívají.

Vy jste se jako člen vedení sto matologické komory situaci sna žil řešit?

Mnohokrát. Opakovaně jsem například jednal s bývalým minis trem Adamem Vojtěchem, který se o téma zubařů v regionech docela zajímal. Navrhoval jsem, aby noví zubní lékaři dostali registraci pou ze do míst, kde chybí.

Vidíte nějakou snahu součas ného vedení ministerstva si tuaci řešit?

Absolutně žádnou. Nechci se ni koho dotknout, ale současný pan ministr se o tyto problémy vůbec nezajímá. On se nejde podívat do regionů, jak to tady vypadá. Když ho poslouchám, jak vykládá, že kva litu péče se stále daří držet na stej ně dobré úrovni, opravdu žasnu.