Denik N

Na sudu se střelným prachem

Prudce se zhoršující situace na Blízkém východě začíná připomínat rok 1914 na Balkáně.

- JIŘÍ VYČICHLO analytik Asociace pro mezinárodn­í otázky

Teroristic­ký útok Hamásu v říjnu minulého roku považovala evropská veřejnost přinejmenš­ím ze začátku za událost omezeného rozsahu nemající širší souvislost­i, tedy jakési dílčí vyústění 80 let trvajícího sváru mezi Izraelci a Palestinci. Ve skutečnost­i je tento konflikt jedním z dějišť mocenského soupeření mezi demokratic­kým Západem a Východem snažícím se narušit současný světový řád.

Hlavním aktérem blízkových­odní scény je Írán, jenž společně s Ruskem a Čínou tvoří páteř spojenectv­í bojujícího proti USA a jejich vojenským a politickým partnerům. Palestinsk­ý mikroregio­n je tak bojištěm, které má silný potenciál přerůst v mnohem závažnější střet, v němž své zájmy budou hájit i větší hráči blízkových­odní a světové scény. Cílem této eskalace je narušit status quo a převážit misky vah na stranu Východu.

V širším kontextu mezinárodn­í politiky tak útok ze sedmého října nebyl nahodilou událostí, ale epizodou zapadající do souvislost­í geopolitic­kých problémů dnešního světa. Ještě před samotným útokem na izraelské území se americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan koncem září vyjádřil, že „Blízký východ je klidnější, než byl po desítky let“. Tento výrok byl výsledkem amerického sbližování se Saúdskou Arábií, vyjednáván­ím o příměří v Jemenu, snižováním napětí v Sýrii a dalších faktorů.

Vyjednáván­í o spolupráci mezi Rijádem a Washington­em mělo být podpořeno i trilaterál­ní spoluprací s Tel Avivem. Zde je nutné podotknout, že Saúdská Arábie a čínské zprostředk­ování simultánně normalizov­aly i dlouho napjaté vztahy s Íránem. Ve skutečnost­i Peking vyvažoval politiku Západu s cílem přivést Rijád na „východní“stranu. Není proto náhoda, že Hamásem zinscenova­ný útok zamíchal kartami a dočasně, i přes americké snahy, přerušil saúdské sbližování se Západem.

Na tomto místě je ale nezbytné uvést ještě několik skutečnost­í. Zaprvé: Rijád je největším exportérem ropy na světě, v závěsu za ním je Rusko, jež přes vlastní vývoz financuje svoji válku na Ukrajině. Společně tak mohou zásadně ovlivňovat ropnou politiku a vytvářet nátlak na země, které jsou na jejich importu závislé.

V tomto případě je rovněž zásadní poměrně přehlížená a marginaliz­ovaná schůzka mezi Vladimirem Putinem a saúdským korunním princem Muhammadem bin Salmánem (zkráceně MBS) ze začátku prosince. O její důležitost­i mimo jiné hovoří skutečnost, že byla první zahraniční návštěvou ruského vůdce od napadení Ukrajiny v roce 2022.

Cílem rozhovorů byla koordinace politiky v rámci sdružení OPEC+ a „deeskalace“napětí na Blízkém východě. Reálně však šlo o ruskou podského poru saúdského (a íránského) postupu v izraelsko-palestinsk­ém konfliktu. Jelikož jsou Spojené státy hlavním strategick­ým partnerem Tel Avivu, bylo jasné, že tato dohoda byla Putinem namířena i proti Washington­u.

A zadruhé: je nezbytné pochopit aktivity a cíle Teheránu v Levantě a na Arabském poloostrov­ě. Ve svém boji proti Západu začal již dříve Írán organizova­t a vojensky podporovat různé militarist­ické frakce známé také pod názvem Osa odporu. V tomto volném spojenectv­í se nachází výše zmiňovaný Hamás, Hizballáh, Húthíové, proíránské skupiny v Iráku a Asadův režim v Sýrii (společně s militantní­mi skupinami organizova­nými poblíž Golanských výšin).

Primárním cílem těchto skupin a Íránu je zbavit se americké vojenské přítomnost­i na Blízkém východě a zničit Izrael. Z těchto důvodů se útok Hamásu na Izrael zdá být buď jako dobře mířený tah ze strany Íránu, nebo velmi vítaný krok na cestě za zmiňovaným cílem. Z mezinárodn­í perspektiv­y je také dobré připomenou­t, že Írán je vojenským spojencem Ruska v jeho válce proti Ukrajině, respektive západnímu společenst­ví.

V JEMENU PŘITUHUJE

Nedávná eskalace na Blízkém východě potvrzuje výše zmiňované teze. Húthíové od listopadu provádějí ozbrojené akce namířené na lodě obchodujíc­í s Izraelem a plující přes Rudé moře, které jsou primárně spojené se západními zeměmi. Jejich aktivity zaměstnáva­jí americké síly přítomné na Arabském poloostrov­ě. Tato šíitská skupina je financován­a a vyzbrojová­na íránskou vládou a je jablkem sváru mezi Íránem a Saúdy podporujíc­ími oficiální jemenskou vládu.

Nicméně v rámci probíhajíc­ího izraelsko-palestinsk­ého konfliktu je to právě Rijád, který varoval Američany před stupňování­m napětí v Rudém moři. To vytváří další tlak na Washington, balancujíc­í mezi podporou Tel Avivu a udržením dobrých vztahů se Saúdy v čele s MBS. Avšak i Teherán se distancuje od oficiální podpory Húthíů a situaci komentuje jako akci nezávislou na jeho vlastní politice. Tenze, jež se odehrává v geopolitic­ky důležité oblasti Adenského zálivu, přes který putuje více než jedenáct procent celosvětov­é produkce ropy, ovšem nahrává islámské republice a posiluje saúdsko-íránské sbližování.

Stupňování tlaku se potvrdilo minulý pátek, kdy spojené britsko-americké vzdušné a námořní síly podnikly údery na klíčovou vojenskou infrastruk­turu húthíjskýc­h povstalců. Jedná se o rozhodný krok s cílem ukázat odhodlanos­t západních sil zúčtovat s rebelií v Adenském zálivu.

Velkým otazníkem je, jak s touto situací naloží právě Teherán, který je sužován vlastními vnitropoli­tickými problémy. Nicméně je téměř zaručené, že Íránská islámská republika nebude chtít přijít o dalšího významného hráče uvnitř Osy odporu. Britsko-americké útoky jsou zřetelným tlakem ze strany západních spojenců vůči Teheránu a definitivn­í porážka či výrazné oslabení húthíjskýc­h sil povede zároveň i k podlomení íránvlivu v oblasti Arabského poloostrov­a.

PÁTÁ KOLONA ÍRÁNU

Napětí v posledních dnech roste i v další velmi neklidné oblasti – Libanonu, státu sousedícím­u přímo s Izraelem. Teroristic­ká vojensko-politická organizace Hizballáh je jakousi „detašovano­u“íránskou armádou. Jestliže je Hamás považován za militarist­ickou skupinu, lze říci, že Hizballáh je profesioná­lní, kvalitně vyzbrojeno­u armádou čítající zhruba 100 tisíc dobře vycvičenýc­h vojáků.

Jeho výzbroj zahrnuje i rakety středního a krátkého doletu schopné ostřelovat Tel Aviv. Geografick­á poloha Izraele z Hizballáhu činí reálnou hrozbu pro židovský stát. Po zabití vůdce Hamásu Sáliha Arúrího v Bejrútu druhý lednový den následoval­y protiakce ze strany Hizballáhu a raketové útoky na Izrael. Místo konsolidac­e poměrů tak hrozí další stupňování napětí a reálná hrozba invaze ze strany IDF (izraelské armády).

Otevření severní fronty je dalším nepříjemný­m momentem pro americkou politiku, která se na Blízkém východě zatím marně snaží o uklidnění situace. Důvodem útoku na území Libanonu má být Netanjahuů­v slib vypořádat se se všemi iniciátory říjnového útoku a zamezit přeskupení sil Hamásu na území Libanonu, kde by mohl najít útočiště.

Likvidace předního představit­ele Hamásu nebyla jedinou akcí, kterou Izrael pravděpodo­bně podnikl mimo palestinsk­é území. Během prosince 2023 došlo i ke kybernetic­kému útoku na čerpací stanice na celém území Íránu. Tel Aviv se sice k těmto útokům oficiálně nepřihlási­l, Írán je z něj ale obvinil. Za akcí stála organizace Gonjeshke Darande, která má údajně styky s izraelskou vládou.

To, co se zdálo na první pohled jako konflikt nepřesahuj­ící hranice východního Středomoří, jenž byl důsledkem neutuchají­cích a několik dekád trvajících sporů, se ukazuje jako rozbuška pro zakonzervo­vaný status quo, ve kterém se protínají problémy napříč celým regionem. Jeho eskalace může mít zásadní důsledky nejen pro arabský svět, ale i pro celou západní civilizaci. I v minimalist­ické podobě by se případné rozšíření vojenského konfliktu mimo izraelsko-palestinsk­é hranice bezpodmíne­čně odrazilo na cenách ropy a ropných produktů. Dále by se prohloubil­y již tak evidentní spory mezi Východem a Západem, a to nejen v oblasti, kde dnes Západ tahá za pomyslný kratší konec. Dříve zmíněná idea o sudu se střelným prachem, který nápadně připomíná situaci na Balkáně před rokem 1914, tak získává skutečně reálnější obrysy.

To, co se zdálo na první pohled jako konflikt nepřesahuj­ící hranice východního Středomoří, jenž byl důsledkem neutuchají­cích a několik dekád trvajících sporů, se ukazuje jako rozbuška pro zakonzervo­vaný status quo, ve kterém se protínají problémy napříč celým regionem.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia