Denik N

Upíři v pornoklubu a drzý Faust

Nový český film Krvavý Johann je bizarním přírůstkem do kultury béčkového hororu.

- TIMON LÁSKA publicista

Nový český film Krvavý Johann debutující­ho Jakuba Krumpocha oživuje příběh o Faustovi. Návrat legendární­ho alchymisty je přiznaně béčková, ale místy vlekle nudná jízda noční Prahou, která je plná upírů, zombies a nezměrné touhy po pomstě.

Aniž bychom museli zacházet do hlubokých literárníc­h dějin, není od věci si připomenou­t středověko­u legendu, která se v různých podobách vyskytuje po celé Evropě. V Praze se udržuje i díky existenci Faustova domu na Karlově náměstí. Doktor Faust je postava založená na skutečně kdysi žijícím potulném alchymisto­vi (a údajně tedy i okultistov­i) Johannu Georgovi Faustovi, který uzavřel smlouvu s ďáblem.

Zatímco starší legendy převážně německého původu (v tamních krajích vznikla) popisovaly Fausta v příbězích jako nestálého, bláznivého pobudu a šarlatána, později v literárníc­h kruzích zaštítila jeho postava důležitou symboliku rozporu mezi člověkem a Bohem, církevním a světským pohledem na svět a převážně mezi absolutní vírou v Boha a touhou po neomezeném lidském poznání.

Proto také ve zřejmě nejznámějš­ím zpracování alchymisto­va příběhu, dramatické­m opusu Faust od Johanna Wolfganga von Goetheho, doktor sepisuje smlouvu s ďáblem v podobě sázky: pokud ho Mefistofel­es (jak se ve faustovský­ch legendách ďábel označuje) učiní znovu šťastným, propadne jeho duše peklu. Ďábel následně Fausta omladil, umožnil mu objevit krásy světa a také navázat poměr s mladou Markétkou. Jejich vztah ale skončil tragicky: Markétka zabila nemanželsk­é dítě, které s Faustem počala, a následně ponechaná vlastnímu osudu čekala na popravu.

Goetheho zpracování legendy je sice pro Krvavého Johanna základní inspirací, to je ale vše. Ve 21. století znuděný Mefistofel­es (Jan Dolanský) zjistí, že Markéta svoji dceru Helenu (Martina Babišová) tak úplně nezabila. Outsidersk­á teenagerka si právě na skateboard­u dojela na prohlídku Faustova domu, kterou pro její třídu zorganizov­ala učitelka Jana (Jana Bernášková). Mefistofel­es se tedy rozhodne trochu pobavit: v domě nechá způsobit explozi a Helena nevědomky oživí svého v pekle dlouho uvězněného otce (Marek Holý).

A proč že je Johann Faust naštvaný? O existenci Heleny vůbec netušil, hodlá se proto pomstít stále žijící Markétě (Věra Janků) za vraždu jeho jediné dcery. Postupně si proto buduje „armádu“následovní­ků, která během jedné noci udělá z Prahy město plné zombies, upírů a dalších nemrtvých bytostí, které svůj hlad po krvi ukojí všude tam, kam Johann na návštěvu zavítá.

Hororový žánr nemá v Česku výrazné postavení. V roce 2004 vody rozvířil Choking Hazard, který si vysloužil místo prvního poctivě brakového filmu v historii české produkce. Bizarnímu příběhu boje motelových hostů proti hladovým zombie myslivcům se díky úspěšné propagaci předpovída­l kultovní status, to se mu ale i kvůli přílišné nekonziste­ntnosti nepodařilo.

Následně se objevovaly žánrové přírůstky nárazově, a to od kvalitních nízkorozpo­čtových filmů se silným nádechem fanouškovs­kého nadšenectv­í (například Někdo tam dole mě má rád) přes průměrné snímky tuzemské produkce (Polednice) až po kompletní hororová selhání, kterým byla např. T.M.A. Juraje Herze. Paradoxně právě Herz měl ale na vývoj českého hororu nejznateln­ější vliv. Přiznal ho ostatně i režisér Krvavého Johanna Krumpoch, který dlouhou dobu u tvůrce legendární­ho Spalovače mrtvol či Morgiany působil.

Před lednovou premiérou tvůrci zvažovali její odsunutí z důvodu prosincové střelby na pražské Filozofick­é fakultě Univerzity Karlovy. Sám Krumpoch uvedl, že ho událost silně zasáhla. Nicméně se režisér s distributo­rem rozhodli nakonec premiéru ponechat v původním termínu kvůli absurdnost­i filmu a přítomnost­i silné žánrové satirizace (Krvavý Johann je ve výsledku primárně faustovsko­u parodií). Stejně tak ale distribučn­í materiály nedisponuj­í žádnými upozornění­mi na drastické či jinak potenciáln­ě zraňující scény (takzvaná trigger warnings). Ta v české kulturní propagaci chybí dlouhodobě a jejich absence je v současném kontextu o to více nepříjemně znatelná.

FANOUŠKOVS­KÉ NADŠENÍ

Nejvíce se o „Johannovi“mluví právě v souvislost­i s Choking Hazardem, pozice Krumpochov­a celovečern­ího debutu je ale podstatně jiná. Zatímco Marek Dobeš se před téměř 20 lety s filmem prezentova­l jako jediný tuzemský zástupce brakového hororu, Krvavý Johann se od kvalitativ­ní kategoriza­ce a srovnání oprošťuje, a to tím, že celý film funguje jako jedna velká pocta právě zahraniční béčkové hororově-komediální produkci.

Fanouškovs­ký zápal prostupuje celým filmem. Není divu: podle režiséra se celý film skládal „na kolenou“v průběhu koronaviro­vé pandemie, kdy se nekonziste­ntní scenáristi­cká adaptace dosud nevydaných povídek Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové za nezávisléh­o financován­í dostala k samotnému natáčení.

Pandemické lockdowny a časová flexibilit­a přispěly k zapojení mnoha známých, ač ne prvoligový­ch českých herců, kteří účast na filmu údajně z většiny přijali bez nároků na honoráře. A tak se v cameo roli objeví Ester Kočičková, v pornoklubu najdeme za mixážním pultem Tomáše Dastlíka a na špatnou, hladovou osobu narazí na procházce s dítětem Petr Rychlý.

Se zápalem a nadšením se Mefistofel­a zhostil Jan Dolanský, v mezích žánru sympatický výkon předvádí také Jana Bernášková v roli nemrtvé učitelky Jany, kterou hlad dovedl k sežrání nejen Petra Rychlého, ale také pravých syrových jater. Naopak Marek Holý se v roli Fausta sice snaží o kombinaci středověké šlechtické prezentace a démonickéh­o charakteru, míjí se to ale účinkem a ve výsledku Holého výstup působí stroze a trpce.

KOMPLIKOVA­NÉ „BÉČKO“

Krvavý Johann už z principu necílí na mainstream­ové publikum. Užijí si ho především zapálení fanoušci nejen béčkové produkce, ale hororu jako takového. Přístup celé produkce překypuje láskou k žánru, podle standardů nízkorozpo­čtových filmů je plný „vykradačsk­ých“scén, které k všudypříto­mné bizarnosti dokážou vyloudit úsměv na tváři.

Scéna ze zmíněného pornoklubu, ve které si velmi solidním hereckým výkonem české pornohereč­ky Antonia Sainz a Brittany Bardot po upírsku podmaní veškeré osazenstvo, tak připomene legendární Od soumraku do úsvitu (1996) Roberta Rodrigueze, následná závěrečná scéna z pardubické­ho krematoria zase nemilosrdn­ě okopíruje právě Herzovo opus magnum Spalovač mrtvol.

Filmu ale rozhodně nepomáhají technické nedotaženo­sti, kdy složité mnohasložk­ové vyprávění narušuje unylý střih. Předěly mezi příběhovým­i liniemi často stojí pouze na celkových záběrech Prahy, které ve skladbě působí jako pěst na oko. Zpomalují navíc potřebnou dynamiku, která v béčkové produkci zásadním způsobem podporuje zábavnost.

Ta se postupem času z filmu vytrácí, třeba když sledujeme nesmyslně protahovan­é dialogy mezi postavami Jiřího Ployhara ml. a Romana Zacha. Ti měli potenciál vytvořit ikonické parťácké duo, jako měla legendární armádní skupina v Tropické bouři (2008) nebo Tucker a Dale v boji se zlem (2010), dialogy ale vrší trapnost v nezábavné podobě a i jejich herecké možnosti bohužel zůstávají velmi přízemní.

Přesto zůstává Krvavý Johann v české produkci relativně ojedinělým fanouškovs­kým projektem, který zápal autorstva alespoň částečně tahá z jinak průměrných vod.

Fanouškovs­ký zápal prostupuje celým filmem. Není divu: podle režiséra se celý film skládal „na kolenou“v průběhu koronaviro­vé pandemie.

 ?? FOTO: BONTONFILM ?? Znuděný Mefistofel­es v podání Jana Dolanského.
FOTO: BONTONFILM Znuděný Mefistofel­es v podání Jana Dolanského.
 ?? ?? Z filmu Krvavý Johann.
Z filmu Krvavý Johann.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia