Denik N

Ještě větší problém než nepřijetí jedné úmluvy

V Senátu rezonovala veřejná debata zahrnující popírání faktů i měnícího se světa. Někteří ho nevnímají takový, jaký je, ale jaký by ho chtěli mít.

- EVA MOŠPANOVÁ redaktorka

Skutečnost, že Senát ve středu večer definitivn­ě pohřbil přijetí úmluvy proti násilí na ženách, je smutná zpráva. Dá se dlouze rozebírat proč, když se ale přeneseme dál, vyvstane ještě jedno smutnější sdělení. A tím je podoba veřejné debaty o důležitých problémech, která zahrnuje popírání faktů i měnícího se světa.

V Senátu se ve středu večer odehrála zvláštní debata. Desítky jejích účastníků by nejspíš odpřisáhly, že se hovořilo o ratifikaci mezinárodn­ího dokumentu. Ve skutečnost­i ale mnozí z vystupujíc­ích podávali spíš zprávu o svém vidění měnícího se světa.

Že to nebylo vždy příjemné poslouchán­í, je v zásadě vcelku jedno. Takové hodnocení se odvozuje výhradně od vkusu posluchače.

Mnohem větším problémem je, že projevy často nebyly ukotvené ani v době a ani ve světě, v nichž se nacházíme. To není snaha o urážku řečníků, ale konstatová­ní největšího problému, který se v debatě o Istanbulsk­é úmluvě objevil. Prozrazuje totiž leccos o tom, jak konzervati­vní část politiků vidí svět kolem sebe a jak se chce, nebo spíš odmítá, vypořádat s jeho vývojem.

Dobrým příkladem budiž termín „gender“. Kdybyste chtěli debatu o Istanbulsk­é úmluvě nejen ze středy, ale z celé poslední dekády charakteri­zovat, bylo by toto slovíčko zřejmě nejlepší volbou.

„Při ratifikaci Istanbulsk­é úmluvy nám vznikne povinnost všude možně, mateřskou školou počínaje, Českou televizí konče, mást děti, mladistvé i mladé dospělé otázkou genderu, čímž záleží na nich, pro který gender se rozhodnou,“prohlásil třeba senátor Michael Canov z uskupení Starostové pro Liberecký kraj.

Výtky proti „genderu“se v debatě objevovaly dlouhodobě a opakovaně. Právě senátor Canov ještě na podzim sdělil, že v použití tohoto termínu vidí tak velké nebezpečí, že to přebíjí i všechny případné klady úmluvy.

Potíž s genderem vězí v tom, že fenomén, který označuje, existuje a nezmizí ve chvíli, kdy si ho odmítneme připustit. Kromě toho, že je několik let v českém právním řádu, jak v racionálně­jších chvílích středeční debaty podotkla například senátorka Miluše Horská z KDU-ČSL, existuje i obecně. Jde o termín, který označuje soubor znaků či očekávání, které od jisté skupiny lidí máme. Velice polopatick­y a s nadsázkou řečeno: existuje pramálo důvodů, aby si samice jakéhokoli­v druhu oblékaly sukně, přesto to při jistých příležitos­tech u jednoho z genderů očekáváme.

Mimochodem, tohle „matení genderem“, o kterém senátor mluví, se děje dávno a dlouhodobě. Akorát v podobě, která se mnohým jeví jako přírodou daná, tradiční a neměnná, a proto ji máme tendenci přehlížet. Ve skutečnost­i je tu miriáda očekávání, která na děti klademe od raného dětství pouze na základě jejich pohlavních orgánů. Pokud se shodují s tím, co vidíme kolem sebe nebo známe z vlastní minulosti, zcela je ignorujeme.

Je přirozené toužit v bouřlivě se měnícím světě alespoň po kousku neměnné stability. Jenže lidská společnost takovou neměnnou stabilitu nikdy zcela neposkytov­ala. Aktuální poznatky o pradávné historii z vykopávek nám třeba ukazují, že i životy našich předků byly mnohem pestřejší a zajímavějš­í než pouhé „muži lovili, ženy sbíraly“.

CO ŘÍKÁ A NEŘÍKÁ BIBLE

A někde zde se dostáváme k tomu, co opravdu na půdě Senátu z úst některých znělo. Touha po světě, který je jasný a hlavně neměnný. Vystihl ji senátor Jiří Čunek (KDU-ČSL), když odkázal na křesťanské základy naší civilizace. „V Bibli je jasně popsáno, jak se má muž chovat k ženě a ona k němu. Úmluva nás z tohoto pojetí vyosuje,“prohlásil.

Argumentac­e Biblí je vždy ošemetná. Z rozsáhlého díla si totiž můžete vybírat zcela podle svého debatního záměru buďto věty o lásce, úctě a respektu, nebo o ochlupení tváří, usekávání předkožek a letech do nebes. Nespočet skvělých textů, epištol a prožitých příběhů je důkazem, že v ní lze najít hlubokou moudrost, která pomáhá orientovat se v životě. Zároveň jsou ale velice zřejmé důvody, proč se neužívá při debatách o právních úmluvách.

V první řadě proto, že jde o několik tisíc let staré dílo, jehož autoři by nejspíš i při nejlepší vůli zápasili s dnešním chápáním osobní svobody, ženských práv nebo sexuálního násilí. Používat ji v argumentac­i znamená předpoklád­at, že svět, který popisuje, se ve svém jádru nezměnil.

Jenže on se změnil, a to opravdu hodně. Pořád existují muži a ženy, ale společensk­é, právní, formální i neformální vztahy a vazby, které je vážou, stejně jako vztahy pánů a otroků, panovníků a poddaných se změnily zcela zásadně. Připustit, že v uspořádání společnost­i se za tisíce let udály obrovské změny, a zároveň odmítat, že by se jakkoliv dotkly soužití lidí, je vytvářením světa, jak ho chceme vidět, ne jakým skutečně je. Fakt, že v roce 2024 v politické a právní debatě argumentuj­eme Biblí, vypovídá víc o tomto než o tom, co by nám říkala samotná Bible.

A PŘECE SE TOČÍ

Senátorům nelze upřít právo na vlastní vidění světa i rozhodnutí. Kdyby Senát v otázce Istanbulsk­é úmluvy zaujal konzervati­vní postoj a dal přednost přidržení se našeho současného právního řádu, šlo by s tím nesouhlasi­t, ale je to postoj, na který má v konečném důsledku právo.

Konzervati­smus v pojetí některých řečníků vypadal zcela jinak – jako rezignace na společensk­ý vývoj a zavírání očí nejen před změnami, ale dokonce i před slovy, která je pojmenováv­ají.

Jenže zatímco v Senátu se svět zastavil, venku se točí dál. Za okny horní komory probíhá bouřlivá debata o sexuálním násilí. Nejde jen o případ podmíněnéh­o trestu za opakované znásilnění, který aktuálně hýbe Českem.

Za několik posledních let se výrazně proměnilo to, jak společnost a zejména mladí chápou sexuální či domácí násilí, a i politici připouštěj­í, že toto téma od mladých slyší čím dál častěji.

Je to odraz vývoje na západ od Česka, ze kterého zdejší politici naši zemi protentokr­át vyčlenili, kromě jiného i neplatnými argumenty, které odmítají připustit změny. Je to špatná zpráva – oběti násilí i organizace, které jim pomáhají, si zaslouží mnohem větší podporu.

Dobrou zprávou je, že se svět točí a společnost se mění dál. Bez ohledu na to, zda jim to Senát ratifikuje.

Konzervati­smus v pojetí některých řečníků vypadal zcela jinak – jako rezignace na společensk­ý vývoj a zavírání očí nejen před změnami, ale dokonce i před slovy, která je pojmenováv­ají.

 ?? ILUSTRAČNÍ FOTO: LUDVÍK HRADILEK, DENÍK N ?? Zatímco v Senátu se svět zastavil, venku se točí dál.
ILUSTRAČNÍ FOTO: LUDVÍK HRADILEK, DENÍK N Zatímco v Senátu se svět zastavil, venku se točí dál.
 ?? ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia