Proč Zelenskyj vybral Syrského
Olexandr Syrskyj vystřídal v čele ukrajinské armády oblíbeného Valerije Zalužného. Splní velká očekávání a rozpohybuje frontu? A proč právě on?
Volodymyr Zelenskyj je den den odvolal z funk ce velitele ukrajinské armády generála Vale rije Zalužného a další den ho vyznamenal medailí Hrdina Ukrajiny. Chce oblíbeného velite le udržet ve svém týmu. Ale hlavní zodpovědnost za vývoj konfliktu už leží na jiných bedrech devěta padesátiletého generála Olexandra Syrského.
Ten před několika dny poprvé zveřejnil, co má jako nejvyšší vojen ský velitel Ukrajiny v úmyslu.
Především plánovat. Chce lépe rozdělovat zbraně přicházející ze Zá padu a žádá jednotlivé štáby, aby ak tivněji spolupracovaly. Za budou cí „vektor vítězství“označil nikoliv dělostřelectvo a zákopy, ale drony a prostředky radioelektronického boje. A úspěch ve válce s Ruskem vi dí Syrskyj v propojení moderních technologií a spolehlivého týlu.
Svou představu o úkolech, které ukrajinskou armádu a jejího nové ho velitele čekají, vyslovil i prezident Zelenskyj. Je se Syrským logicky zatím v absolutní shodě.
Jenže první úkol, který čerstvého náčelníka armády čeká, nezmínil na hlas nikdo: musí přesvědčit vojáky od velitelů až po pěšáky v zákopech, že jim bude stejně dobrým velitelem a ochráncem jako jeho předchůdce Valerij Zalužnyj.
A to lehké nebude. Zalužného po věst provází mimořádná oddanost mužstva motivovaná především tím, že generál vždy dával najevo, že je se svými vojáky na jednom tanku.
I proto Syrskyj na Telegramu na psal: „Hlavní hodnotou pro ozbroje né síly jsou životy a zdraví vojáků.“
Doposud ho ale provázela pověst poněkud jiná.
ÚKOL VÍC NEŽ ŽIVOT
Syrskyj má úplně jinou image než Zalužnyj působí přísně, odváž ně a poněkud nesrdečně. Jako ve litel, který na rozdíl od Zalužného bez reptání plní úkoly vrchního ve litele ozbrojených sil: prezidenta re publiky.
Hlavně mezi vojáky teď panuje napětí, neboť jejich nový šéf má re putaci velitele, pro kterého je splnění zadaného úkolu důležitější než počet životů, které při něm vyhasnou.
I to byl ovšem důvod, proč byl ve chvíli pro ukrajinskou armádu ne příznivou postaven do jejího čela. Je totiž známý jako zastánce rázných velkých ofenziv. Miluje rychlé a ope rativně se měnící manévry. To se mu vyplatilo v září , kdy velel osvo bozování Charkovské oblasti a jeho vojáky vítali jako osvoboditele oby vatelé Balakleji, Kupjansku i Izjumu.
Podle vojenských analytiků včet ně hlavy ukrajinského Centra vojensko právních výzkumů Olexan dra Musijenka je Syrského jmenová ní známkou, že Ukrajina se nehodlá smířit s představou dlouhé, vyčerpá vající poziční války. A že frontu chce dát do pohybu už letos.
Kyjev nechce dál dopustit stag naci, která nastala vloni a těž ce zasáhla ukrajinské sebevědomí. U velké části obyvatelstva vyvolala pochyby o možnosti osvobodit oku povaná území. Zelenskyj to tak ne mohl nechat.
„Musíme najít nové, funkční a technologicky vysoce vyspělé pro středky, které nám pomohou udr žet a také rozvinout iniciativu,“řekl kulantně poradce šéfa prezidentské kanceláře Mychajlo Podoljak.
Znamená to jediné: Syrskyj mu sí frontu rozpohybovat a vnutit Ru sům svou režii.
LOAJALITA
„Prezident se do poslední chvíle sna žil vidět ve veliteli ozbrojených sil Zalužném, pozn. red. část své ver tikály, jež zajistí takový výsledek vál ky, který bude možné konvertovat v politický rating,“napsala Ukrajin ská pravda.
A zdůraznila, že Syrskyj si přede vším bude muset uvědomit, že byl jmenován hlavně proto, aby plnil, co mu prezident Zelenskyj řekne. A ne že si ho jako Zalužnyj trpělivě vy slechne a pak si „udělá, co chce“.
Zdá se tedy, že právě loajalita a poslušnost jsou vedle zkušeností a odvahy zaútočit důvody, proč Ze lenského volba padla na dosavadní ho velitele pozemních vojsk a rodáka z Ruska Syrského.
Není to muž s politickými ambi cemi, nebo se tak aspoň nikdy ne projevoval. Není ani tak oblíbený ja ko Zalužnyj, ani tak známý, ani ni jak zvlášť obdivovaný v odborných kruzích.
Naopak: někdy je mu přezdíváno „řezník z Debalceve“kvůli prohrané bitvě o toto město.
Podle Kyjevského mezinárodní ho institutu sociologie důvěřuje Syr skému ¡¡ % ukrajinských občanů Zalužnému ¥ %, nedůvěřuje ¦§ % Zalužnému § %, ale hlavně ho ¨© % obyvatel Ukrajiny vůbec nezná. Zato Zalužného znají až na ¡ % všichni.
Otázka je, jak moc má být armád ní velitel populární a známý a zda Zalužnému nenapomohlo k odvolá ní jeho aktivně se rozvíjející PR.
Ukrajinská média se snaží od hadnout, jaké změny přinese výmě na Syrského za Zalužného na frontě, v armádních i politických kruzích. Zprvu nejspíš žádné viditelné. Patr ně půjde o omlazení velících kádrů a větší přítomnost vysokých velitelů v prvních liniích.
Nicméně především na Syrského bedra musí dolehnout zodpovědnost za mohutnou armádu, kterou dnes ukrajinská armáda je skoro milion vojáků je v aktivní službě a dalších několik milionů představuje vojen ské rezervy. Na tom, jak moc budou lidé důvěřovat armádnímu vele
Důvody, proč Zelenskyj zvolil Syrského: zkušenosti, poslušnost a odvaha zaútočit.
ní, bude záležet i jejich odhodlanost a motivace bojovat.
BITVA O DEBALCEVE
V této souvislosti se především na sociálních sítích objevily stovky „hodnocení“nového velitele. A mno zí připomínají nejen to, co se mu povedlo jako obrana Kyjeva a osvo bození části Charkovské oblasti, ale i temnější stránky jeho bojové ho umění. Patří sem zmíněná bitva o Debalceve v zimě roku . Měs to je dodnes v rukách Rusů.
Někteří vojenští analytici kladou početné ztráty na ukrajinské straně a neúspěch za vinu právě velitelům operace. Včetně Syrského.
Britský vojenský expert Glen Grant, který byl několik let konzul tantem ukrajinského ministerstva obrany, doslova tvrdí, že za pád De balceve mohlo „špatné velení“.
Ukrajinský vojenský publicista Mychajlo Žyrokhov konstatuje, že šlo o největší bitvu dělostřelectva bě hem tehdejší války s proruskými se paratisty vydatně podporovanými ruskou armádou, která v Debalceve prokazatelně byla přítomna.
Přesto měli Ukrajinci podle vojen ských odborníků všechny předpokla dy železniční uzel udržet. Velení ale systematicky chybovalo, příkazy byly chaotické a přicházely k jednotkám z různých štábů; problémy sužovaly i plánování a logistiku.
Město padlo a ukrajinští noviná ři dnes konstatují, že „snad se Syr skyj od té doby poučil i mnohému naučil“.
On sám navíc k Debalceve tvr dí: „Byl to organizovaný ústup. Pěš ky nebo v autech, ale vždy organi zovaně.“
Přestože se Ukrajincům u Debal ceve nevedlo, dostal Syrskyj po té to bitvě Řád Bohdana Chmelnické ho i hodnost generálporučíka. V roce byl jmenován do funkce veli tele Operačního štábu ukrajinských ozbrojených sil.
A po nástupu Zelenského do če la státu bylo Syrskému svěřeno ce lé pozemní vojsko. Právě v této ve litelské funkci se do výzbroje svých mužů snažil dostat co nejmoderněj ší západní zbraně a zavést standardy NATO. Byl v tom nadmíru úspěšný.
Ani pak se mu ale nedařilo všech no tak, jak si nejspíš představoval. Například zkoušel co nejdéle ubrá nit Bachmut. I tato bitva vejde do vo jenských dějin a patrně nebude po kládána za velký úspěch ukrajinské ho velení.
Bachmut byl loni po těžkých bo jích a masivních ztrátách na obou stranách obsazen Rusy. I když Syr skyj podle vojenských analytiků provedl jisté geniální kroky a přijí mal dobrá rozhodnutí, ruské přesile vzdorovat nedokázal a ustoupil poz ději, než měl.
Údajně pak dostal za úkol dobýt Bachmut zpět, ale ani tam se mu ne podařilo výrazněji postoupit. V pro sinci pokusy o protiútok ze strany Ukrajiny ustaly a z války se staly zá kopové, poziční boje.
Ruská média Syrského příběh okamžitě rozehrála po svém. V jejich verzi není hlavním hrdinou Syrskyj, nýbrž jeho příbuzní.
Jeho rodiče a bratr Oleg dodnes žijí v ruském Vladimiru. Ruská stát ní agentura TASS dokonce s Olegem, který pracuje v jedné z místních ochranek, mluvila, ale získala pouze nepříliš senzační přiznání, že bratři se léta nestýkají a jsou zřejmě i dost jiných politických názorů.
„Já ani nevím, kde je,“tvrdil Oleg. „Hodně dávno odjel tam,“§ na my sli měl Ukrajinu. „Má tam i rodi nu,“dodal.
Syrského otec Stanislav je plukov ník ruské armády ve výslužbě. Takže vlastně v tuto chvíli nepřítel vlastní ho syna, byť neaktivní.
Poškodí rodinná anamnéza Syr ského pověst na Ukrajině? Těžko od hadnout. Velitelé ze západní části ze mě ale vždy s nedůvěrou vnímají pří kazy a kariérní postupy „sovětských důstojníků“, tedy mužů, kteří vystu dovali sovětské školy, narodili se na ruském území a dodnes je s Ruskem pojí rodinné vztahy i kontakty se sta rými známými a spolužáky.
NA FRONTU, DO ZBRANĚ
Vzhledem ke všemu, co je o Syrském známo, nebude mít jeho jmenová ní do čela ukrajinské armády ani tak okamžité vojenské důsledky, jako spíš politické.
Určitá nejistota, zda Zelenskyj ví, co dělá, a zda koná s rozmyslem a správně, se v ukrajinských politic kých kruzích objevila, stejně jako je to téma v občanských diskuzích.
Revoluční změny ale teď hned ne čeká patrně nikdo. Vždyť Syrskyj byl součástí Zalužného týmu a nepro sazoval zásadně odlišné metody ani způsob boje.
Podle komentátora a teď i vojá ka Pavla Karazina z webu Vot Tak se výměna Zalužného za Syrského na frontě v příštích týdnech nepro jeví nijak. Snad jen ve větším tlaku na vojáky a velitele bránící Avdijivku a kupjanský úsek fronty, aby neustu povali za žádnou cenu.
Syrskyj také bude muset splnit Zelenským vyslovené přání, aby ge nerálové méně seděli ve štábech a ví ce jezdili za vojáky do zákopů. A aby armádní byrokracie zeštíhlela; v kan celářích se válka vyhrát nedá.
Postupně by se ale válečná dyna mika měla z ukrajinské strany změ nit. Syrskyj se osvědčí, jen když uve de frontu zase do pohybu.
A to do konce roku. Syrskyj se do čela vojska staví ve chvíli, kdy armá da není v nejlepší kondici a na větši ně fronty ustupuje. Má velké ztráty a málo munice.
Potřebuje pár vyhraných bitev, aby si získal důvěru a věhlas, kte ré provázely jeho předchůdce. Jenže kroky, které musí učinit nejdřív, ne budou populární. Včetně mobiliza ce statisíc ukrajinských mužů, kte rým se na frontu vůbec nechce. Teď je musí přesvědčit, že je tím, komu mají svěřit své životy.
Začal takto: „Jen díky společnému, zkoordinovanému postupu, železné vůli, výdrži a nezlomnosti ducha zví tězíme!“