Češi fandí Izraeli. Bezvýhradně a ke škodě jeho budoucnosti
Bagatelizace utrpení Palestinců, podpora všemu, co Tel Aviv nechává své vojáky dělat v Gaze. Český veřejný prostor z velké části nekriticky přijímá izraelský narativ.
Více než čtyři měsíce uplynuly od masakru ze . října minulého roku. Během nich jsme svědky snah o bagatelizaci tero ristického útoku Hamásu, růstu an tisemitské nenávisti a bezprecedent ní destrukce Gazy. Česká debata ale zůstává citlivá pouze k izraelskému narativu a z větší části ignoruje pales tinské utrpení. Tento postoj je nejen morálně neudržitelný, ale nakonec nepřispívá ani k bezpečnosti, ani a k jakémukoliv uspokojivému řešení tragické situace na Blízkém východě v budoucnu.
Okamžitě po útoku Hamásu byly jeho akce některými levicovými sku pinami i veřejnými osobnostmi osla vovány jakožto legitimní odpor pro ti izraelské nadvládě a kontrole nad Palestinci. U některých tento postoj přetrvává i čtyři měsíce po útoku, kdy jsou izraelské civilistky a civilis té označováni za legitimní cíl, neboť se prý aktivně podíleli na izraelském útlaku palestinského obyvatelstva prostřednictvím účasti ve volbách, povinné vojenské služby či svou pou hou přítomností na území historické Palestiny.
Paralelně pak docházelo a stále do chází k popírání rozsahu brutality a násilí, kterého se členové Hamásu loni v říjnu dopustili. Přitom máme nevyvratitelné důkazy nejen o rozsa hu zabíjení, ale i o masovém znásil ňování Izraelek a případech mučení. Dvanáct set obětí z útoku Hamásu představuje nejhorší masovou vraž du osob židovského původu od kon ce druhé světové války. Desítky ru kojmích jsou stále drženy v Gaze za podmínek, které jsou jen těžko před stavitelné.
Ať při oslavě teroristického úto ku, nebo naopak při popírání událos tí jsme pak svědky masivního nárůs tu antisemitismu v globálním mě řítku. Ve Spojených státech, domově největší židovské komunity mimo Izrael, zaznamenali zvýšení počtu protižidovských incidentů podle ně kterých údajů až o čtyři sta procent oproti minulému roku za stejné ob dobí. Nárůst protižidovských nálad a násilných útoků je hlášen v takřka všech západních zemích a řada obča nů a občanek židovského původu se obává o svoji bezpečnost.
Ale zatímco hrůzy . října, izrael ské utrpení i nárůst antisemitismu jsou v české debatě přítomné ne ustále, o tom, co zažívají Palestinci a Palestinky, se český konzument mé dií dozvídá spíše poskrovnu. A nejjas něji je to vidět na tom, jak většina mé dií pokrývá dění v Gaze.
TOTÁLNÍ NIČENÍ GAZY
V českém veřejném prostoru je z vel ké části nekriticky reprodukován iz raelský narativ, že válka vedená Iz raelem po říjnovém útoku probíhá v souladu s mezinárodním právem a že za vysoký počet obětí je zodpo vědný výlučně Hamás, který využívá civilisty jako „živé štíty“. Ačkoliv tero risté skutečně využívají k vojenským účelům civilní objekty což je pouze jeden z jejich mnoha válečných zlo činů a Izrael má právo i povinnost bránit své občany, rozsah destruk ce a zabíjení palestinského obyvatel stva v Gaze nelze tímto vysvětlit ani ospravedlnit.
Podle mezinárodního práva je možné zasahovat i civilní cíle, ale mu sí být dodržován princip proporčnos ti, kdy vojenská výhoda získaná zasa žením daného objektu musí být vyšší než škody na majetku a životech ne vinných. Navzdory apologetikám iz raelského jednání mnohými českými komentátory a experty přitom existu je celá řada důkazů, že izraelská ope race je vedena za použití excesivního násilí.
Za čtyři měsíce bylo zabito zhruba dvacet osm tisíc Palestinců ano, jed ná se o zprávy z palestinských zdrojů, nicméně čísla byla dříve potvrzena řa dou mezinárodních organizací a je na nich v mezinárodní komunitě shoda, což spolu s více než šedesáti pěti tisí ci zraněných znamená, že zhruba je den z pětadvaceti obyvatel Gazy byl zabit nebo je zraněný. Mezi oběťmi je přitom mezi šedesáti a sedmdesá ti procenty civilistů. Máme k dispozi ci analýzy a investigativní reportáže, které ukazují, že izraelská armáda po čítá s desítkami až stovkami civilních obětí i v případě jediného úderu a že zásadním způsobem uvolnila omeze ní, co se týče zásahů proti objektům obývaným běžnými Palestinci.
Ve světle těchto informací ne ní překvapení, že podle odhadů bylo v Gaze zabito přes jedenáct tisíc dě tí, přičemž již v prvních třech týd nech po teroristickém útoku jich při izraelských úderech zemřelo více než ve všech ostatních konfliktech na svě tě v minulém roce dohromady. V sou časné době ztratí v Gaze každý den v průměru deset dětí jednu nebo více končetin. A podle údajů nezávislé or ganizace Komise pro ochranu novi nářů tam za šestnáct týdnů bylo za bito více novinářů a spolupracovníků médií než za celý rok během jakého koliv jiného konfliktu od roku .
Masivní civilní ztráty jsou pak do provázeny dehumanizujícím jazy kem, kdy se volání po zabíjení Pales tinců stalo běžnou součástí izraelské politické debaty. Rozsah nenávist ných projevů dokládá i to, že skupi na izraelských veřejných osobnos tí napsala otevřený dopis tamní stát ní zastupitelce, v níž kritizuje soudní systém za to, že neřeší „rozsáhlé a ne skrývané“volání po genocidě a etnic kých čistkách z řad politických a spo lečenských elit.
Dalším ukazatelem toho, že izrael ské vedení války disproporčně zasa huje civilní cíle, je masivní rozsah fy zické destrukce. Jenom během prv ních šesti dnů bylo na Gazu, oblast velikostí srovnatelnou s Prahou, sho zeno přes šest tisíc pum a raket, což je více, než kolik v průměru odpálila americká armáda za rok v Iráku nebo Afghánistánu během tamních invazí.
Izraelská armáda běžně používá devítisetkilogramové bomby, které jsou obecně považovány za příliš ni čivé pro zasahování cílů v hustě oby dleném prostoru, stejně jako takzva né „hloupé“, nenaváděné pumy, které mohou snadnou minout cíl. Výsled kem je, že je nyní přes polovinu všech budov v Gaze buď zničeno, nebo po škozeno. Vyšetřování ukazuje, že
Podle mezi národního práva je možné zasahovat i civilní cíle, ale musí být dodržován princip proporčnosti, kdy vojenská výhoda získaná zasažením daného objektu musí být vyšší než škody na majetku a životech nevinných.
tempo destrukce Gazy je mnohem rychlejší, než bylo nechvalně proslu lé zničení Aleppa syrským režimem během občanské války nebo Ukrajiny v důsledku ruské invaze.
Další analýza již v listopadu uká zala, že podobnou míru zničení jsme neviděli od války ve Vietnamu, ne bo možná dokonce od bombardová ní německých měst Spojenci za dru hé světové války. Existují i zprávy, že izraelské jednotky záměrně zničily stovky obytných budov, mešit a škol poté, co již získaly kontrolu nad da nou oblastí.
HUMANITÁRNÍ KOLAPS
Česká debata také z větší části zůstává imunní vůči humanitární katastrofě, ke které v důsledku izraelského bom bardování a pozemní operace dochá zí. V Pásmu Gazy má běžný Pales tinec přístup pouze ke třem litrům vody denně, přičemž minimální me zinárodní standard je patnáct litrů. Podle další zprávy OSN z konce pro since přes devadesát procent obyvatel Gazy trpí hladem a téměř pětina, te dy bezmála čtyři sta tisíc, je pak klasi fikována jako oběti „katastrofického“
Dominantní český postoj není pouze neempatický vůči milionům Palestinců. Mnoho místních komentátorů ignoruje skutečnost, že bezbřehá podpora kroků vlády v Tel Avivu nakonec nepřispěje ani k větší bezpečnosti izraelského obyvatelstva.
nedostatku potravin což je třikrát více než všude na světě mimo Gazu dohromady.
Dále rostou obavy z masivních úmrtí v důsledku infekčních nemo cí, na něž nyní umírají i izraelští vo jáci nasazení v Gaze, což svědčí o roz šíření infekcí v této pobřežní enklá vě. A v celém Pásmu funguje kvůli izraelským úderům a blokádě dodá vek nutného materiálu již jen třetina nemocnic.
V českých médiích často zaznívá izraelský argument, že na vině za tu to situaci je OSN a mezinárodní spo lečenství. Přitom nejen samotné hu manitární organizace, ale i nezávislí pozorovatelé a pozorovatelky pouka zují na to, že Izrael významně zdr žuje inspekce dodávek humanitární pomoci, nahodile a bez opodstatně ní odmítá vpuštění vozů se zásoba mi jídla a léků a otevírá pouze vybra né hraniční přechody na velmi ome zenou dobu.
Nemluvě o tom, že první dva týd ny po . říjnu zcela odřízl Gazu od po moci, jídla, vody i elektřiny a že Ne tanjahu veřejně před několika má lo týdny přiznal, že Izrael dovoluje pouze „minimální množství“huma nitárních dodávek do Gazy tedy že o jejich vstupu do pobřežní enklávy aktivně rozhoduje. Účinné distribu ci pomoci pak zabraňuje probíhající masivní bombardování, které zdevas tovalo infrastrukturu v naprosté vět šině Gazy a ohrožuje i ty, kteří ji ma jí zajistit: v žádném ozbrojeném kon fliktu od konce druhé světové války nezemřelo tolik humanitárních pra covníků a pracovnic OSN.
Všechny tyto skutečnosti ved ly k obžalobě Izraele z genocidy, což Mezinárodní trestní soud shledal ja ko „možné“. I když s touto interpre tací třeba nesouhlasíme, i jen z vý še uvedeného je zřejmé, že izraelské odvetné kroky vedly k bezprecedent ní humanitární katastrofě, masové mu a zbytečnému zabíjení civilistů a nepředstavitelnému utrpení oby vatel Gazy. Takřka všude v zahraničí pravidelně zaznívají expertní hlasy, že izraelská kampaň ve velké míře za sahuje civilisty a je vojensky neobha jitelná. Po jejím zastavení volají nejen humanitární organizace, ale i členky a členové židovské diaspory, a to včet ně rabínek a rabínů.
FANDÍCÍ ČESKO
Česká vláda a nemalá část veřejnos ti navzdory všemu výše uvedenému neochvějně stojí za Izraelem a bez ja kýchkoliv výhrad podporují jeho vo jenskou kampaň. Rozsah utrpení Ga zanů je v české debatě bagatelizován, případně je zodpovědnost za něj oka mžitě převedena výhradně na Ha más. Projevy sympatií k Palestincům jsou označovány za protižidovské, ač koliv celá řada předních představite lů židovské komunity v diaspoře říká, že nařčení z antisemitismu jsou nyní velmi často účelově využívána k uml čení kritiky izraelských kroků.
Rozsah proizraelské zaujatosti tu zemské debaty a absence empatie vů či Palestincům se dobře ukazují v de batě o hesle „from the river to the sea, Palestine will be free“. To je automa ticky pokládáno za výzvu k vyhnání nebo genocidě izraelského obyvatel stva a volá se po jeho kriminalizaci. Problémem tohoto postoje není pou ze to, že heslo je ve skutečnosti větši nou Palestinců a jejich spojenců myš leno jako volání po rovnoprávnosti na všech územích, která Izrael v různé formě kontroluje.
Ještě zásadnější je to, že když ten to slogan inverzně používají Izrael ci jak to nedávno učinil Netanjahu, když řekl, že Izrael si zachová kont rolu území „od řeky k moři“, je to bráno jako nevinná poznámka. V Čes ku tak budí obavy několik stovek pro palestinských protestujících, zatím co výzvy po etnických čistkách Pales tinců a explicitní odmítnutí budoucí existence palestinského státu ze stra ny izraelských politiků kteří mají na rozdíl od demonstrujících na Václav ském náměstí reálnou moc dění na Blízkém východě ovlivnit¡ se dočkají jen pokrčení ramen.
A toto je pouze jeden z příkladů. Na západ od nás lze někdy skutečně pozorovat popírání zločinů Hamásu, oslavu zabíjení Izraelců a antisemit ské útoky, problém české debaty je ale zcela jinde. V České republice známý člen vládní strany přirovnal Palestin ce k opicím, za což se mu dostalo po tlesku a sdílení jeho postu ministryní obrany; palestinské hlasy jsou vytěs ňovány z médií; novinářka, která da la prostor palestinské perspektivě, byla na hodinu propuštěna; a česká vláda nejen naprosto nekriticky pod poruje izraelskou operaci v Gaze, ale obstruuje i přijetí kroků proti židov ským radikálům, kteří terorizují a za bíjejí palestinské vesničany na okupo vaném Západním břehu.
Není moc těžké si představit, jak odlišná reakce by nastala, kdyby ke zvířatům byli přirovnáni Izraelci to ale nebrání některým veřejným čini telům, novinářům a dalším opakova ně ignorovat rasismus, když směřuje proti osobám arabského původu. Za tímco jsou v Česku správně odmítána tvrzení, že izraelské oběti říjnového útoku nebyly nevinné, podpora Ha másu ze strany některých palestin ských civilistů je často uváděna jako oprávněný důvod jejich zabíjení při izraelských úderech.
Stejně tak jsou neustále připomí nány a odsuzovány výroky palestin ských předáků odmítajících existenci Izraele, ale veřejné vyzývání ke srov nání Gazy se zemí izraelskými politi ky je v lepším případě bráno jako ko lorit, v horším je schvalováno.
PRÁVO PRO VŠECHNY
Dominantní český postoj není pou ze neempatický vůči milionům Pales tinců a Palestinek. Mnoho místních komentátorů ignoruje skutečnost, že bezbřehá podpora kroků současné vlády v Tel Avivu nakonec nepřispě je ani k větší bezpečnosti izraelského obyvatelstva. Jak již krátce po zahá jení izraelské operace prohlásila iz raelská analytička Mairav Zonszein, člověk nemusí být vojenský expert ani politolog, aby pochopil, že zabíje ní tisíců povede k ještě více nenávis ti a násilí. Nyní celá řada odborníků poukazuje nejen na nemožnost zničit Hamás a dosáhnout politických cílů vojenskými prostředky, ale právě i na nárůst radikalismu a odporu vůči Iz raeli v reakci na devastaci Gazy.
Bylo by proto dobré přestat vní mat naše postoje vůči Izraeli a Pa lestině jako hru s nulovým součtem, kdy je uznání utrpení a ztrát jedné straně chápáno jako ubírání legitimi ty požadavků strany druhé. V české debatě je správně často tematizován význam Izraele jakožto bezpečného útočiště pro historicky perzekvovaný židovský národ. Na bezpečí a politic ká a základní lidská práva mají ovšem nárok nejen Izraelci, ale i Palestinci a v současné době jsou to ti druzí, kdo jimi disponují v nesrovnatelně men ší míře.
Samozřejmě nemám návod na ře šení sedmdesát let trvajícího konflik tu. Ale vím, že masakr . října je na prosto neobhajitelný i ve světle deká dy trvající izraelské okupace a násilí proti Palestincům, stejně jako bruta lita Hamásu neospravedlňuje zniče ní Gazy. A že hrůzy . října a napros tá devastace Gazy jasně ukazují, že se musí změnit to, jak k situaci v Iz raeli a Palestině přistupujeme kvů li všem lidem, kteří žijí a mají nárok na život mezi Středozemním mořem a řekou Jordán.