Zapněte si pásy, bude to jízda po hrbolaté cestě
Labouristická vláda Keira Starmera oznámila, že chce nastartovat ekonomiku rozsáhlými intervencemi. O neblahých následcích brexitu mlčí.
Britská Dolní sněmovna ve zcela pozměněných politických barvách vyslechla po čtrnácti letech první vládní program Labouristické strany, tentokrát pod vedením premiéra Keira Starmera. Počítá s nebývalými intervencemi státu, podporou společných veřejných a soukromých investic a také se stavbou jednoho a půl milionu bytů. Sází na přechod energetiky na obnovitelné zdroje, vyčištění řek a pobřeží od odpadních vod, a bude-li třeba, znárodnění provozovatelů vlakových spojení.
V jedné z mála předpokládaných změn nepsané britské ústavy se labouristé chystají vyprovodit z horní komory zbývající dědičné lordy.
Program vlády Jeho Veličenstva ve sněmovně tradičně přednesl panovník. „Zašla králova řeč příliš daleko?“ptal se poté renomovaný komentátor londýnského Daily Telegraph Tom Harris. „Zapněte si bezpečnostní pásy, bude to jízda po hrbolaté cestě. Jeho Veličenstvo to sice takto přesně neformulovalo, ale člověk by mu odpustil, kdyby si to myslel,“uvedl v narážce na fakt, že program obsahuje čtyřicet nových zákonů, novel a dalších legislativních iniciativ. Teprve čas prý ukáže, zda dlouhodobé důsledky udělají více škody než užitku.
Ostrovní komentátoři napříč politickým spektrem přijali s jistými sympatiemi snahu labouristů radikálně změnit a modernizovat stavební zákon a zjednodušit povolovací řízení. Londýnské Timesy ve středečním redakčním komentáři připomněly, že žádost o stavební povolení na dodatečný tunel na dolním toku Temže čítal 359 000 stran a zadavatele stál 267 milionů liber, v přepočtu tedy přes pět miliard korun (!).
Komplikacím ovšem čelí nejen velké infrastrukturní projekty – politicky neprůchodnou se stala výstavba nových domů a bytů v tzv. zelených pásech (zemědělská či lesní půda) v okolí velkých metropolí.
Odpor místních obyvatel a ztráty parlamentních křesel v doplňovacích volbách vedly v minulých letech tehdy vládnoucí konzervativce k tomu, že od rozvoje územních plánů, které by počítaly s novou bytovou výstavbou, zcela upustili.
„Dát dohromady všechny nezbytné prvky, aby se podařilo přesvědčit Brity, že novou výstavbu je třeba spíše vítat než se proti ní stavět, je největší úkol labouristů. Pokud se to nezdaří, nebude vláda schopná splnit svůj klíčový slib, že nastartuje ekonomický růst. Pokud uspěje, transformuje tím budoucnost země,“konstatují Timesy.
BOBŘÍK MLČENÍ O DOPADECH BREXITU
Na proslovech politiků bývá občas důležitější, co zamlčí a neřeknou, než co řeknou. Labouristický vládní program například opomíjí, že čtvrtina Britů v produktivním věku (včetně žen v domácnosti, invalidních důchodců a podobně, bráno z populace 16 až 66 let, téměř deset milionů lidí, pozn. aut.) nemá práci a ani ji nehledá. Velká část z nich spoléhá na nějakou formu sociálních dávek.
Loňský rekordní počet legálních imigrantů (1,25 milionu) připadá na vrub toho, že v Británii existují celá odvětví (sociální péče, stavebnictví, zčásti zdravotnictví, pomocné práce v zemědělství), ve kterých místní nechtějí a nebudou pracovat. V zemi na rozdíl od kontinentální Evropy prakticky neexistuje učňovské školství. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků v kombinaci se zastaralou infrastrukturou vede k trvalému poklesu přímých zahraničních investic.
Labouristé (stejně jako před nimi konzervativci) se vůbec nezmiňují o dopadech brexitu. V některých segmentech trhu se přitom stal obchod s EU pro Brity tak komplikovaným, že donutil podnikatele opustit evropský trh. Obchodní příležitosti, které měly přinést nové smlouvy o volném obchodu (například s Austrálií a Novým Zélandem), se buď nedostavily vůbec, nebo nestačí kompenzovat ztráty z obchodu s geograficky nejbližšími a tradičními partnery.
Pro rozpoložení britských voličů a Británii dnešních dnů je typické, že větší pozornost než velká schémata vyvolaly kroky, které se bezprostředně dotýkají rodinných rozpočtů a peněženek. A tak nelibost labouristických voličů ve vládním prohlášení vzbudilo zachování rodinných přídavků pouze na dvě děti – v přepočtu činí asi pět tisíc korun měsíčně.
Přes předvolební náznaky je labouristé také nakonec nehodlají rozšířit v současném volebním období na šestnáctileté Brity.
Ve zřejmé snaze vyhnout se nálepce ideologické předpojatosti Starmerova vláda zachová či podpoří některé legislativní iniciativy minulého konzervativního kabinetu Rishiho Sunaka: postupný úplný zákaz prodeje tabákových výrobků nebo nový regulační orgán pro chloubu ostrovní kopané: nejvyšší fotbalovou soutěž Premiership League.
VOLEBNÍ KAMPAŇ 2024: BYLO, NEBYLO
Britská politika, zdá se, konvertuje k lehčí verzi orwellovské fáze postupného vyprazdňování pojmů a obvyklého politického dělení. Dva týdny staré parlamentní volby nesly naoko všechny atributy spravedlivých voleb: zcela jistě byly všeobecné, rovné, přímé a také tajné. Ve skutečnosti však byly referendem o tom, jak výraznou porážku uštědřit čtrnáct let vládnoucím konzervativcům a na jak dlouho (kolik příštích volebních období) je vyprovodit od moci.
S tímto vědomím se vlastně žádná z hlavních, ale ani těch menšinových stran neobtěžovala vyjít před veřejnost se zavazujícím či závazným programem. Tam, kde se v minulosti přeli ministři a jejich stínoví oponenti o finanční náročnost jakéhokoliv vládního slibu, se letos rozpínalo ohlušující ticho.
Téměř naprostá rezignace konzervativců a pokerové tváře k moci se deroucí opozice s volebními kartami drženými přísně u těla. Po skandálech konzervativců v posledních pěti letech nebyla potřeba žádných trumfových es z rukávu – vítězné karty byly vlastně rozdány ještě předtím, než volební hra začala.
Za 33 let v Británii jsem nezažil předvolební kampaň, která by byla tak bezobsažná: kdyby šli Britové k volebním urnám bez ní, tedy den poté, co expremiér Rishi Sunak požádal krále Karla III. o rozpuštění parlamentu, výsledek, tedy drtivá porážka konzervativců, by se nijak zvlášť nelišil.
I proto poutal vládní program tentokrát tolik pozornosti. Nová labouristická vláda musela konečně vyložit karty na stůl.
Z počtu předložených nových vládních zákonů a legislativních iniciativ je zřejmé, že labouristé se budou snažit své předvolební sliby obnovy Británie naplnit skutky.
Nad jejich reálností se však vznáší závoj letní mlhy s velkou neznámou uprostřed každé vládní ekonomické rovnice: nikdo totiž neví a nedokáže odhadnout, jak si v příštích dvou třech letech, které budou určující pro úspěch labouristické vlády, povede britská ekonomika.
Za 33 let v Británii jsem nezažil předvolební kampaň, která by byla tak bezobsažná: kdyby šli Britové k volebním urnám bez ní, tedy den poté, co expremiér Rishi Sunak požádal krále Karla III. o rozpuštění parlamentu, výsledek, tedy drtivá porážka konzervativců, by se nijak zvlášť nelišil.