Jeden Viktor Orbán střední Evropu nedělá
Česká republika by měla kvůli Orbánovi a Ficovi ponechat V4 v hibernaci a připojit se k polské snaze o funkční Výmarský trojúhelník.
Maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi se úspěšně daří komplikovat funkčnost Evropské unie. Maďarsko ve druhé polovině letošního roku EU předsedá a jeho premiér se vypravil na velmi pochybné mírové mise do Moskvy a do Pekingu. Zcela na své vlastní triko, bez pověření EU jako celku, bez konzultací s ostatními lídry.
Europoslankyně Klára Dostálová z ANO a politická kolegyně z frakce Patrioti pro Evropu Orbána hájila slovy, že premiér suverénního státu si v zásadě smí dělat, co chce. Pokud však jeho země zrovna předsedá EU, měl by být v zahraniční politice mimořádně citlivý. A byť Orbán neměl žádné pověření za EU vystupovat, tvářil se, jako by se tak dělo.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Většina členských zemí začala maďarské předsednictví fakticky sabotovat či, přesněji řečeno, ho hodlá nechat běžet v nejnižším možném operačním módu, tedy například posílat na jednání místo ministrů náměstky a podobně.
Bohužel může maďarský premiér coby aktuální hlavní a velmi viditelný „záporák“též relativně snadno vyvolávat dojem, že je nějakým skoro typickým reprezentantem střední Evropy neboli oblasti, jež byla v poslední době s unijním mainstreamem často na kordy, zejména v otázkách migrace.
Nyní však jde o vztah k Ukrajině a Rusku, kde Česká republika i Polsko zaujímají jasně proukrajinské a striktně protikremelské postoje. A vůbec, představa, že středoevropské země tvoří nějaký politicky jednolitý prostor, má k realitě opravdu hodně daleko. Což se týká i Evropského parlamentu (EP).
STŘEDNÍ EVROPA V EUROPARLAMENTU
Podrobnější pohled na jeho složení odhaluje řadu zajímavých skutečností. A pro zjednodušení zde střední Evropu, region, o jehož přesných hranicích určitě nepanuje shoda a o jehož definici se již desítky let vedou intelektuální spory, omezíme na země Visegrádské čtyřky, tedy na Českou republiku, Maďarsko, Polsko a Slovensko.
Poslancům zde zvoleným připadá v EP 110 míst neboli patnáct procent celého sboru. A prim hraje Polsko, kde se volí 53 europoslanců, tudíž skoro polovina zastupitelů z visegrádských zemí.
Nutno též předeslat, že kontury portrétu „unijně-parlamentní“tváře zemí V4 nemohou být zcela ostré. Situaci komplikuje početný houf nezařazených poslanců, třeba ti ze strany Směr Roberta Fica. Nebo Kateřina Konečná s Ondřejem Dostálem, zvolení za kvazikomunistickou koalici Stačilo!, kteří zatím rovněž zůstávají mimo frakce, poněvadž žádnou z nich neshledali dostatečně levicovou a národoveckou zároveň.
Ale i tak rozložení poslanců zvolených v zemích V4 do frakcí cosi pozoruhodného vypovídá.
Nejsilnější je i mezi nimi frakce středopravicové Evropské lidové strany (EPP) s třetinovým podílem. Tedy nadstandardním, jelikož v rámci celého EP má tato frakce pouze něco přes čtvrtinu mandátů. Nová Evropská komise se podobně jako ta předchozí bude nejspíše opírat o většinovou koalici EPP, socialistů a liberálů (Renew Europe).
V rámci V4 by ji ale neposkládala, neboť součet těchto tří frakcí zde činí pouze 44 procent. Což je dáno především mimořádným výpadkem socialistů, kteří v nedávných eurovolbách v zemích V4 opravdu pouze paběrkovali a posbírali v nich pouze pět mandátů.
Druhou největší „V4 frakcí“jsou Evropští konzervativci a reformisté (ECR), ovšem především díky polské straně Právo a spravedlnost (PiS) Jarosława Kaczyńského, jež skončila v polských eurovolbách těsně druhá za Občanskou koalicí Donalda Tuska.
Získala však dvacet mandátů, k nimž česká ODS připojila ještě tři. Dohromady je to ale pětina europoslanců ze zemí V4, kdežto v rámci celého EP tvoří zmíněná politická skupina jen něco přes desetinu.
Třetí příčka patří Patriotům pro Evropu s celkem dvaceti poslanci. Procentuálně vyjádřeno jde o osmnáct procent mandátů za V4, přičemž celoevropská velikost zmíněné frakce činí dvanáct procent křesel. Ostatní už jenom paběrkují. Například evropští Zelení jedním mandátem – díky české pirátce Markétě Gregorové. A frakce Levice, která sdružuje radikálně levicové strany, má pak čistou nulu, a to i kvůli skutečnosti, že Kateřina Konečná nám poslední dobou trošku hnědne.
NAPRAVO OD EVROPSKÉHO PRŮMĚRU
Celkově je střední Evropa (V4) posunutá oproti celoevropskému průměru doprava, ovšem nikoliv primárně ve smyslu krajní pravice. Nadstandardního zastoupení zde totiž dosahují hlavně pravostředová EPP, ale i ECR, umírněně euroskeptická, leč zároveň proukrajinská a protiputinovská. Obojí však mají „na svědomí“hlavně Poláci. Frakci Patrioti přispěli pouze Češi a Maďaři. Liberálům zas kromě jednoho Poláka už jenom šest Slováků z Progresivního Slovenska. Region V4 je tudíž politicky pestrý, nelze ho šoupnout do jedné škatulky.
Pokud však Orbán nyní sype písek do soukolí celé EU, Visegrádská čtyřka se kvůli němu již dříve ocitla ve stadiu klinické smrti. Nicméně zajímaví jsou v tomto ohledu opět Poláci. Po nástupu Tuskovy vlády totiž dali V4 vale a upnuli se na V3 neboli na Výmarský trojúhelník. Tedy na úzkou spolupráci své země s Francií a Německem, jež má tvořit bytelnou trojnožku podpírající celou EU.
Předchozí ekipa strany Právo a spravedlnost líčila Německo jako jednoho ze setrvalých úhlavních polských nepřátel a vztahy obou zemí někdy připomínaly skoro válečný stav. Což Donald Tusk po svém nástupu k moci hodlal rychle změnit a začal vztahy se západním polským sousedem napravovat. A snaží se též o oživení Výmarského trojúhelníku.
Jeho úsilí poněkud „naboural“francouzský prezident Emmanuel Macron, když svým plánem uštědřit vzmáhající se krajní pravici lekci v předčasných parlamentních volbách přivedl zemi do období politické nestability. Nicméně i tak, má-li EU fungovat, bez zapojení alespoň elementárně funkčního Výmarského trojúhelníku se to nejspíše neobejde.
Českou republiku pojí s Polskem jedna velmi důležitá, leč zároveň hodně opomíjená skutečnost – klíčový význam, který má pro obě země německá ekonomika. Z tohoto hlediska se pro nás nyní jako výhodná strategie jeví ponechat kvůli Orbánovi i Ficovi V4 v hibernovaném stavu a připojit se k polské snaze o funkční Výmarský trojúhelník. Čili snažit se o zprovoznění formátu, jenž by se dal označit jako „Vé tři a čtvrt“.
Přes EP, kde máme ve vládní koalici čítající okolo 400 hlav jen pět lidí, Česká republika totiž neprosadí skoro vůbec nic. A pochyby, zda střední Evropa představuje něco více než jen geografický shluk, po letošních eurovolbách opět o něco narostly.
Pro nás se nyní jako výhodná strategie jeví ponechat kvůli Orbánovi i Ficovi V4 v hibernovaném stavu a připojit se k polské snaze o funkční Výmarský trojúhelník. Čili snažit se o zprovoznění formátu, jenž by se dal označit jako „Vé tři a čtvrt“.