O komunistech klidně a nevzrušeně. Jen tak je totiž lze porazit
Hluboce rozumím pamětníkům a znalcům historie, kterým je po nástupu komunistické strany ve volbách divně od žaludku. Chápu, že lidé, kteří zažili lágry v padesátých letech, mohou mít po právu špatné spaní (a je zcela správné připomínat si hrdinství těch, kteří se v dobách komunistického režimu nevzdali).
Avšak obávám se, že pouze se vzpomínkami, a to ještě vzpomínkami na vcelku dávnou dobu, nelze komunistickou stranu působící v Česku ve 21. století pochopit a odhalit její skutečné nebezpečí.
V části veřejného prostoru se dnes Komunistická strana Čech a Moravy přirovnává k radikálnímu levicovému hnutí první Československé republiky, mocichtivým komunistům čtyřicátých let a krvavé státostraně fakticky řízené sovětským diktátorem Stalinem. I když je samozřejmě správné ptát se dnešních komunistů na jejich předchůdce, historizování nástup komunistické strany nevysvětluje.
Pokud má dnešní KSČM a její voliči kořeny v minulosti, jsou to sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století. Nešlo ani náhodou o umírněné období, zavíralo se, vyhazovalo z práce a občas mlátilo, avšak s částí společnosti uzavřel režim tichou dohodu. Budete v klidu, budete nás naoko podporovat, výměnou dostanete relativní blahobyt, chatu, lahvové pivo, buřty a pořádek. Mnozí členové komunistické strany i její voliči vzpomínají na tu dobu s nostalgií, dílem proto, že člověk si idealizuje roky, kdy byl mladý a zdravý (a špatné vzpomínky potlačuje).
Ale konzervativní touha po mytickém řádu a jistotách minulosti je bezpochyby jen jednou z částí, na nichž dnešní KSČM stojí. Zajisté tuto historickou souvislost zvýrazňuje fakt, že strana si ponechala v názvu slovo komunistický, ale kdyby se přejmenovala třeba na Stranu demokratického socialismu, bylo by to patrně stejné. Ostatně nebožtík rakouský populista Jörg Haider také chválil „fungující“nacistickou zaměstnaneckou politiku, přesto by bylo nesprávné označovat ho za nacistu. Haider a jeho strana měli úlohu antisystémového politického hnutí, které voliči volí kvůli nespokojenosti s hlavními politickými stranami, konzervativci i sociální demokracií.
A KSČM podle mnoha známek hraje právě tuto úlohu protisystémové strany. Najdeme je v mnoha evropských zemích. Byť se třeba označují za pravici, hovoří o boji s bezbřehým liberalismem, o jistotách a pořádku. Ostatně když si přečtete výroky některých českých komunistů o Romech či zločincích, na ony evropské strany si vzpomenete. A samozřejmě tato hnutí posilují v dobách hospodářských potíží a šířícího se pocitu, že politici hlavních stran jsou zkorumpovaní – tedy pocitu, který dnešní Česká republika tak důvěrně zná.
Nu, jsem upřímně zvědav, jak bude sociálnědemokratický šéf Bohuslav Sobotka s takovou stranou ve vládě spolupracovat.