Záhadný boj o prezidentská čísla
Agentury naměří občas různým stranám a kandidátům dost rozdílné výsledky, což pro politiky může mít osudové důsledky. Volič totiž nechce patřit mezi poražené a v případě pochybností přihazuje na větší hromadu.
Často se nepřesně cituje výrok Winstona Churchilla o statistikách. Prý řekl, že věří jen těm statistikám, které sám zfalšoval. Ten výrok zněl jinak: „Vidím, mladý muži, že byste se chtěl stát poslancem. To první, co se musíte naučit, je, že když se dožaduji statistiky o dětské úmrtnosti, tak to, co chci, je důkaz, že méně dětí umíralo v době, kdy jsem byl premiérem, než v době, kdy byl premiérem někdo jiný. To je politická statistika.“Takže nejde o lež, to chytrý politik nedělá, ale o hru s daty.
Proč tak moc, proč málo
Jedny volby máme za sebou a agentury se sekly. Teď nás čekají prezidentské. A můžeme se zase něčeho dočkat. STEM a PPM Factum zveřejnily průzkumy. Čísla někdy létají ode zdi ke zdi. Jan Fischer je na tom u obou společností stejně, má 30 procent. Za ním je Miloš Zeman, jenže má podle PPM Factum 22 procent, podle STEM 16,5. Největší rozdíl mají u kandidáta ČSSD Jiřího Dienstbiera. STEM uvádí 14 procent a PPM Factum jen 6,5 procenta. To je ovšem rozdíl a volič kalkulující, koho poslat do druhého kola, se podle toho může zachovat.
Proč ty rozdíly? V podstatě proto, že se každá agentura ptá jinak. PPM Factum zkoumá oblibu mnoha kandidátů, i takových, kteří nikdy neřekli, že budou kandidovat, třeba primátora Svobody. STEM se ptá jen na lidi, kteří o Hrad projevili zájem. První způsob tázání pak – krom zatím „horkých favoritů“– hlasy více rozpouští a čísla jdou dolů.
Jsou tu ještě i další faktory, řekněme psychologické. STEM uvádí, za jakou stranu kdo vystupuje, PPM Factum nikoli. Třeba Dienstbiera uvedení jeho mateřské strany u voličů zvýhodňuje. Potvrzuje se tím, že český volič má sklon volit podle stranického klíče.
Znamená to, že je postup PPM Factum nesprávný? To se takhle nedá říct. Je to sonda do situace, co by bylo, kdyby. Zdeněk Tůma si tak může vyzkoušet svou prezidentskou oblibu u lidu, jen o výsledcích voleb to nic neříká. Možná však o těch příštích.
Z hlediska slabších kandidátů by bylo nejlepší, kdyby se žádné volební průzkumy nesměly konat. V demokracii však těžko někomu zakázat, aby se tisícovky lidí na něco anonymně ptal a pak zveřejnil výsledek. Bude to tedy do poslední chvíle podle toho, čemu sociologové říkají biblickým obratem „efekt svatého Matouše“: „Kdo má, tomu bude přidáno, kdo nemá, bude mu odebráno i to, co má.“