Druhý Kozí příběh vyrostl pouze animací, jinak naopak zdětinštěl
Na počátku bylo slovo, míní evangelium, ale filmaři to slyší neradi. Nad pokračováním Kozího příběhu stejně jako před čtyřmi lety u prvního dílu člověk lituje, kolik bohaté animátorské práce padlo na chudý scénář.
Kozí příběh s podtitulem Pověsti staré Prahy vznikl roku 2008 jako první český celovečerní film animovaný ve 3D; za průkopnictví sklidil jeho tvůrce Jan Tománek uznání a na tři sta tisíc diváků.
Pekelné poučky
Pokračování Kozí příběh se sýrem, které má dnes pražskou premiéru a pozítří vejde do kin, se ve 3D už také promítá, technicky povyrostlo, leč obsahem i výrazem naopak zdětinštělo. Minulou přízračnost dobových báchorek obětovala „dvojka“na oltář prosté rodinné zábavy, takže vznikla učesaná odvozená pohádka zaměřená na nižší divácký věk i nároky.
Jistě, vděčné malé publikum se směje všemu včetně titulků či hereckého zpěvu. Děj vstřebá i batole: majitel kozy si z prvního dílu přivedl manželku, nyní už mají dvě děti, a když rodiče záhadně zmizí, sourozenci spolu s kozou vyrazí za jejich záchranou. Zbytek nastavuje výplň animovaných statistů pře- vzatých z pohádkové klasiky, od krále a ježibaby přes trio Dlouhý, Široký, Bystrozraký až k blekotavým čertům a hastrmanovi.
Kouzlo prostoru ve 3D účinkuje, jenže se využívá málo, vesměs při nočním putování za sýrovou vůní; třeba vodní příval ve finále se dal prodat víc. Hlavní prostor obsazuje lidová doslovnost chaloupek, zvířátek a karikovaných figurek.
Kozí „dvojka“z vlny akčních jízd se veze na hraně dětského a dětinského, přičemž druhá varianta vyhrává zejména v podobě žvatlavých dialogů. Velice se snaží vyrovnat nadsázce Shreků, ale dospělý humor jí nesedí, místo zralé ironie dosazuje pitvořivé vtípky, jako by Příšerky s.r.o. křížila s Cimrmanem. Nemluvě o poučkách „největší peklo bývá u nás na zemi“.
Sýr bez Gromita
Přitom navenek už hollywoodský nátěr či alespoň jeho písničkovou metodiku tvůrci zvládají, třeba v sestřihu putování nebo v závěrečné veselici. Na pohled zručnější obal však nezastře, že sama historka by vydala na desetiminutovku do skládačky typu Fimfára. Obsahuje sice pěkné drobnosti, například kohoutí skeče nebo „placaté“pekelníky rejdící v bezmála laserové show, ale proti nim stojí záplava citací takřka bez přidané hodnoty, v čele s koktavými rohatými karbaníky z Hrátek s čertem.
Krotká besídka v sobě tají ještě jedno nebezpečí. Motiv voňavého sýra totiž filmovým labužníkům připomene, oč zábavněji a dospěleji se stejnou pochutinou zacházejí pan Wallace a jeho pes Gromit.