Z bytu v centru se dá zjistit počasí, stačí sledovat chodce
Mezi svými přáteli jsem považován za podivína. Kromě mých jiných zvláštních zálib také proto, že se rád procházím po Praze. Po Praze staré, tudíž po Praze krásné. Staré a Nové Město, Vinohrady, Žižkov, ale i další přenádherné čtvrti, které budou navždy v mém srdci. Do staré Prahy jsem se totiž narodil. Dalo by se říci, že koluje mou krví. A to i přesto, že nyní žiji na jejím předměstí.
Předešlé vyznání Praze považuji za důvod, proč v ní chci zase bydlet. Vrátit se tam, kde se cítím dobře. Z okraje do centra. Z větve do kmenu.
Ve starých čtvrtích se dá bydlet většinou jen v bytech. Byty v domech, ve kterých dříve bydleli dělníci, městská honorace, ale i obyčejní řemeslníci. Místo, kde je minulost současností, kde si můžete sednout na pavlač a kde znáte své sousedy. Ne anonymní sídlištní dům či jeden z domů na periferii, byť se zahrádkou.
Nevzdám se cinkání tramvají
Také ekologičnost a úspornost bytů v centru může být realitou. Vytápět celý dům, na nějž ještě vane vichr z okolních polí, asi nebude levnou a ekologickou záležitostí. Zato byt, který je povětšinou chráněn před počasím a zimou okolními byty, nad domem vítězí.
I cestování do školy, do práce, za odpočinkem či za čímkoliv jiným nelze opominout. Při cestě z domu na předměstí musíte buď využít automobil, nebo jet za zvýšenou cenu MHD, jež navíc jezdí v delších časových intervalech, a logicky trvá delší dobu se do centra dostat.
Z bytu v centru města se dostanete na důležitá místa rychleji, pohodlněji (odpadne cestování příměstskými autobusy), levněji (potřebujete míň peněz na jízdné) a ekologičtěji (využijete méně do- pravních prostředků, můžete jít pěšky nebo jet na kole).
Samozřejmě, ze svého života v centru a na předměstí mohu lépe porovnávat. Rovněž nejsem kvůli svému vztahu k Praze objektivní. Avšak některé negativní skutečnosti také musím zmínit. Turisté vám mohou způsobit nepříjemné chvilky s odpadky a zbytky jídel na chodnících, taktéž je v centru větší kriminalita, za některé věci si možná i připlatíte, ale chtěl by někdo vyměnit centrum za život v domě? Vzdát se každodenního cinkání tramvají, kosmopolitních ulic, krásné architektury, Letné, Stromovky, pražské dlažební mozaiky, kaváren, restaurací, Stínadel, Dlouhé ulice, typického zápachu žižkovských a holešovických chodníků? Já tedy ne!
A ještě jedna věc, jež přebije život v domě. Když jsem byl ještě malý kluk, maminka mi vždy při cestě z bytu na Dlouhé ulici říkávala: „Ondro, podívej se z okna, jestli lidé mají deštníky nebo bundy, ať víme, jestli neprší.“I toto při pohledu z domu na periferii nezjistíte, po poli totiž lidé s deštníky nechodí. Ondřej Hanko Gymnázium Jaroslava Seiferta,
Praha