Dá se žít v Anglii v modré policejní budce? Ale ano
Studenti popisují své představy, jak by chtěli žít a cestovat v budoucnosti. Zvažují různé ekologické varianty bydlení a dopravy. Někdo vidí svoji budoucnost v policejním domečku velikosti telefonní budky.
Když známý řecký filozof Diogenes ze Sinopé zrovna neházel po epikurejcích kousky ze svého rozbitého hrnečku, dělal si útulno ve skromném sudu, který hrdě vlastnil. Hezky si ho večer vystlal senem, udělal si pohodlí a mával u toho vesele svítilnou.
Jeho život byl velmi zajímavý. Sem tam objal sochu v zimě, někdy – a to jen ve zvláštních případech – urazil Alexandra Makedonského, pobíhal po Aténách nebo ležel na rozpáleném písku u moře.
Jakmile jsem dočetla pouhých pár vět o tomto inspirujícím člověku, měla jsem místo prázdného papíru v hlavě naprosto jasnou představu. Trocha zapřemýšlení nad mou skrovnou myšlenkou a idea se vylepšila jako kouzlem. Už vím jasně, kde chci žít. V britské policej- ní budce ze šedesátých let. V odstavených policejních budkách v poklidných anglických městečkách se dějí někdy i celkem zajímavé věci.
Nejlepší nápad je nejspíše mrňavá vestavěná knihovnička, kde je naskládána sotva stovka knížek. Přece jen, jaké rozlohy může být taková policejní budka?
Ano, přesně tak. Přesně pro nemajetného studenta, jako jsem já. Na pár plakátů se vždy místo najde, do pravého rohu svítilna, koutek na boty, kam se vejde jak zubní kartáček, tak nejnovější srolované vydání oblíbených komiksů. Za dvířky visí na ramínku hnědý župan s dinosaurem.
Co se ostatních důležitých věcí týče – čajovna je vlastně pár metrů před budkou. To znamená, že internetové připojení, teplé jídlo, voňavý záchod, zelený čaj a knihy jsou na dosah ruky. A zadarmo. Jedna z nejlepších věcí na tom je, že jsem svým vlastním nájemníkem. Taky ten fakt, že si můžu nohy vystrčit ven z příbytku a nikdo nic nenamítá, je velmi žádoucí. Po večerech budu žít z dešťové vody, která mi okapem z párátek poteče do cylindru. Nedovolím si plýtvat a taky zvažuji nějaký ten solární panel a pořádné těsnění. Kolik může stát plné zateplení prostoru velikosti telefonní budky?
Ovšem, zimy budou tvrdé. Diogenes by mi jistě vyčítal i nenároč- né konečné řešení s malým praktickým zdrojem tepla, ale on si žil ve slunečném Řecku, kde náhodně vyhodíte semínka z okna a za pár minut porostou olivy.
Okolí si zajisté představuji malebné, jako z holandských obrazů. Výrazná modrá barva mé milé policejní budky mě ale povzbudí, ať stojím vskutku kdekoliv. Opravdu to donutí přemýšlet. Jak jistě se mám cítit v Diogenových výrocích a jestli se v něčem doopravdy zmýlil? Proč dnešní společnost přiřazuje takovou váhu materiálním hodnotám? Odpověď je kapitalismus, nebo možná je to paradoxně tím, že vědomostní bohatství můžeme získat tak neuvěřitelně snadno. Ale spíš se mýlím já. Kristýna Koláříková
Škola Michael, Praha
„Už vím jasně, kde chci žít. V britské policejní budce ze šedesátých let. V odstavených budkách v poklidných městech v Anglii se dějí někdy i zajímavé věci.“