Nejsme otroky vlastních příbytků, o které se musíme starat

Jak si představuji inteligentní domy budoucnosti a jaké funkce takových domů by se mi líbily?

Zajímalo by mě, kolik času ve svém životě lidé stráví uklízením, mytím nádobí, utíráním prachu, vynášením odpadků a celou spoustou dalších činností, které snad nikoho na světě nebaví. Dělat se však musí, a to pravidelně, abychom se ve svém domě vůbec mohli pohodlně pohybovat.

Připočtěme k tomu různé návštěvy, ať už očekávané nebo ještě lépe nečekané, a vyjde nám, že něco čistíme, přenášíme, zapínáme, upravujeme a opravujeme prakticky každý den. Zejména velké rodinné domy, pokud tedy zrovna nemáte k dispozici uklízečku, dají na údržbu opravdu zabrat.

Nestali jsme se nakonec „otroky“vlastních příbytků, které přece mají sloužit především k našemu pohodlí? Pravda, ve středověku si s tím moc hlavu nelámali a odpadky naházeli z oken rovnou do ulice. Doba se však změnila. Máme k dispozici vše- možné vynálezy, o kterých se našim předkům ani nesnilo. To nicméně přináší dvě základní nevýhody – ekologickou zátěž a starost s údržbou, od elektřiny až po čištění potrubí.

Jak by tedy měl vypadat inteligentní dům budoucnosti? Nad řečenou otázkou hloubají už roky celé týmy odborníků a i já se pokusím shrnout, co mě během této chvilky napadlo. Dům by měl být samozřejmě architektonicky zajímavý, sám by udržoval vnitřní teplotu a vlhkost, variabilně by měnil rozložení místností i vnitřní prostor, centrálně by ovládal veškeré spotřebiče a jejich opravy, prováděl by inventuru prošlých potravin, upozorňoval na alergeny, vařil, pral, uklízel, hlídal děti, měnil barvy stěn a dekorace podle nálady momentálních obyvatel, pouštěl do pokojů vhodnou hudbu i vůni…

A při slunečném počasí by stahoval střechu jako kabriolet.

Určitě by také musel zapadat do okolní zástavby, ideálně přímo do přírody. Dále by ve znečištěných částech města filtroval vzduch, umožňoval uvnitř pěstovat vlastní ovoce a zeleninu, a navíc si sám energeticky vystačil. Některé dnes stojící prototypy inteligentních domů dokonce vyrábí více energie, než samy spotřebují.

Teoreticky se dá představit, že se stavby budoucnosti budou podobným, i když méně „vědeckofantastickým“směrem vyvíjet. Možná to někomu nezní špatně, ale na druhou stranu, vše má svůj čas a musí se nejdříve pořádně vyzkoušet. Co má pak totiž člověk dělat, když skončí uvězněn ve vlastním centrálně řízeném obydlí, kde se vše porouchalo? Děsivá představa, stejně jako situace, kdy majitelé domu dům náhle navždy opustí, a ten si dál žije svým vlastním životem, což už kdysi vykreslila Bradburyho povídka Přijdou vlahé deště. Já jsem tedy prozatím spokojená se svým bydlením a uklízečky jistě těší, že ještě mají práci. I když něco bych brala hned. Třeba ten úklid. Lucie Daňková

Gymnázium Nad Kavalírkou, Praha