Liga mistrů počítá jubilejní 20. ročník.
Tony Britten zkomponoval hudbu například k filmu Robocop, jeho nejslavnější dílo však už 20 let provází jinou akční podívanou.
Kam se hrabe Robocop, tohle je mnohem větší trhák! Britten je autorem znělky fotbalové Ligy mistrů.
„Ta hudba vás inspiruje. I díky ní víte, že Liga mistrů je něco speciálního,“říká obránce Rio Ferdinand.
„Někde vzadu v hlavě sním o tom, že ji jednou jako trenér také uslyším,“přiznal kdysi sparťanský kouč Vítězslav Lavička, jemuž se to zatím nepodařilo.
Na podmanivý trylek, v němž lze slyšet stopy jakési nebeské vznešenosti, použil Britten motiv skladby Georga Fridricha Händela. Klasik slouží té nejlepší klasice, jaká ve fotbalovém světě existuje.
V Lize mistrů se právě odehrává jubilejní dvacátý ročník.
Pro všechny „povinná četba“
Její další díly se budou odvíjet už dnes a přibudou k těm dosavadním, jichž bylo už 2 174.
Při tomto počtu je nemožné udržet pokaždé špičkovou kvalitu, nicméně elementární vysoká úroveň je zaručena. Právě před týdnem bylo k vidění trápení Česka s Bulharskem, dnes jako kontrast přichází jiný fotbal, jenž by měl být pro kouče Bílka „povinnou četbou“.
A zdaleka nejen pro něj. Champions League je ve všech směrech vzorem pro všechny, kteří se ve fotbale pohybují. „Je těžké věřit, že moderní éra fotbalu odstartovala teprve před 20 lety,“napsal David Hall, šéfredaktor magazínu FFT, a něco na jeho názoru bude.
Šestnáctého září 1992 odstarto- vala soutěž, jež se přetransformovala z Poháru mistrů. Historicky první gól dal Rudi Völler z Marseille, pár vteřin po něm se v jiném utkání trefil Marco van Basten z AC Milán (tyto dva týmy se shodou okolností potkaly v premiérovém finále a zvítězil ten francouzský). Od té doby nebylo v klubovém fotbale už nic jako dřív.
Nejde přitom jen o fotbalovou úroveň. Liga mistrů způsobila revoluci v marketingových a televizních právech, i v nynější recesi je „mucholapkou“na sponzory a může bonvivánsky rozhazovat odměny. Za postup do základní fáze dává téměř 100 milionů korun, za vyhraný zápas více než 20, za remízu polovinu. K pokladu se z českých klubů zatím prokopaly Sparta, Slavia a minulý rok Plzeň. „O tom, že se dostaneme sem, jsme ani nesnili,“pronesl po postupu plzeňský trenér Pavel Vrba.
Jeho tým si se všemi bonusy přišel na 280 milionů a odhadem dalších 50 až 60 milionů získal z marketingových práv a vstupného. Ziskem jsou i památné zápasy s Barcelonou či AC Milán, v nichž hráči „nakoupili“nepřenosné zkušenosti a sebevědomí. I díky tomu je Plzeň jinde než ostatní tuzemské kluby.
Pravidelná dávka emocí
Minulá sezona byla vůbec z českého pohledu báječná. Plzeň se leskla v záři protivníků a plzeňskému odchovanci Petru Čechovi se leskla v rukou trofej pro celkového vítěze.
„Vyhráli jsme Ligu mistrů a já k tomu pomohl chycenými penaltami. Byla to nejhezčí chvíle kariéry,“líčil nadšený brankář.
Čech si dal na oslavu doutník a koňak, to jeho předchůdce Vladimír Šmicer usnul po triumfu unavený ve vaně. Byl rok 2005 a on se společně s Milanem Barošem stal prvním českým vítězem soutěže. Dnes má Česko čtyři takové hráče, kromě jmenovaných je to ještě Marek Jankulovski z AC Milán (2007).
V případě Šmicra s Barošem se český příběh prolíná s globálně nezapomenutelným, neboť finále, v němž Liverpool prohrával s AC Milán 0:3 v poločase a nakonec po penaltách triumfoval, patří do zlatého archivu Ligy mistrů.
Z utkání běhá ještě teď mráz po zádech stejně jako z finále 1999, kdy Manchester United otočil klání s Bayernem v posledních vteřinách, či ze Zidanova gólu z voleje ve finále o tři roky později. „Byli jsme poraženi tím nejkouzelnějším kouskem ve fotbalových dějinách,“byl fascinován i kouč Klaus Toppmöller, jehož Leverkusen byl obětí Zidana, hvězdy Realu.
Emoce jsou zaručeny. Ty jsou – jak jeden čas říkala reklama před zápasy Ligy mistrů – k nezaplacení.
Exkluzivita vzala exkluzivitu
Těch emocí je snad až moc, to je je- diná výtka soutěži. Utkávají se v ní stále dokola giganti, což je sice skvělé, na druhou stranu hrozí zevšednění. Je patrně staromilské vzpomínat, jak v minulosti elektrizovaly souboje velkých. Ano, těšme se na zítřejší duel Dortmundu s Realem, ale kolik podobných ještě během jediné sezony v Lize mistrů uvidíme? Exkluzivní soutěž vzala fotbalu exkluzivitu, to je paradox.
Přesto je i po dvaceti letech magické slyšet tóny z Händela, do nichž jako by pěli andělé: „To jsou ty nejlepší týmy, ti nejlepší, tohle jsou ti šampioni!“