Libanon hoří, jiskry jsou syrské
Přelije se občanská válka ze Sýrie do sousedních zemí? Kdo o to stojí? A kdo je Visám Hasan, kvůli němuž jsou v Libanonu nepokoje? Snad žádná země není v tak složité situaci jako Libanon.
BEJRÚT, PRAHA Nejméně pět mrtvých a více než desítku zraněných hlásili pouze za včerejšek libanonští zdravotníci. Pustili se do sebe radikálové z různých náboženských skupin, mezi kterými panuje dlouhodobé pnutí.
Libanon má proto patrně nejkomplikovanější či nejnepřehlednější politický systém planety. Zde jsou odpovědi na základní otázky.
1. Co je bezprostřední příčinou nynějších nepokojů?
Tento pátek zahynul při atentátu Visám Hasan. Šéf tajných služeb odpovědný za vnitřní bezpečnost Libanonu. Sunnita, který je z mnoha důvodů hluboce nenáviděn Sýrií a jejími libanonskými spojenci.
2. Jakou roli hraje v Libanonu náboženství? A Sýrie?
Jakkoli je libanonská politická scéna roztříštěná, ba chaotická, lze ji rozdělit. Totiž podle vyznání a vztahu k Sýrii – přičemž jde v zásadě o spojitou nádobu.
Libanon není ani tak demokracií (i když se tu volí), jako spíše složitým konfesním projektem, který má za cíl vyvažovat vliv hlavních náboženských skupin. Šíitů, sunnitů a křesťanů, v menší míře drúzů.
Je zvykem, že prezidentem je křesťan, premiérem sunnita, příslušník většinové větve islámu. A předsedou parlamentu šíita, stoupenec směru menšinového.
V parlamentu (má 128 míst) jsou křesla rozdělena napůl mezi křesťany a muslimy či náboženské společnosti z islámu vzešlé (alávité a drú- zové). I když se hlavně šíité snaží zpochybnit tyto údaje, podle stávajících dat tvoří šíité i sunnité 28 procent obyvatel. Křesťané dohromady představují více než třetinu Libanonců. Drúzové pak činí šest procent občanů.
Zhruba platí, že šíité stojí za syrským diktátorem a alávitou Bašárem Asadem, zatímco sunnité jsou proti němu. I proto, že byli vůdčí silou revoluce, která v roce 2005 vyhnala syrské jednotky ze země.
Existují jistě výjimky. Současný premiér Nadžíb Míkátí je sunnita, ale vede vládu, kterou ovládá šíitské radikální hnutí Hizballáh.
Ostatní skupiny se objevují v obou hlavních táborech: třeba arménští křesťané teď mají zastoupení v koalici i opozici.
3. Proč Sýrie nenáviděla Visáma Hasana? Byl to důvod k zabití?
Byl blízký klanu Rafíka a Saada Harírího. Vyšetřoval atentát na Rafíka Harírího, který odstartoval libanonskou revoluci a vedl k odchodu syrských vojáků ze země. Ti zde byli 29 let a vytvořili si z Libanonu de facto syrský protektorát.
Odhalil i letošní spiknutí prosyrských politiků proti Saadovi, synovi Rafíka Harírího. Saad převzal po otci místo v čele protisyrského tábora a usiluje o dobré vztahy se Zá- padem. Což nelze říci o prosyrské koalici v čele s Hizballáhem (ten USA vedou na seznamu teroristických organizací). Nicméně, i prosyrský tábor se snaží hrát na všelibanonskou notu.
4. Kdo má zájem na rozšíření syrské války do Libanonu?
Analytici se shodují, že Bašár Asad. Z řady důvodů: předně získá na důležitosti, neboť bude v jeho moci zastavit nejen syrský, ale i libanonský konflikt. Libanoncům ukáže, že jeho vliv na ně je stále veliký. Získá také možnost ohrozit Izrael (skrze spřátelené hnutí Hizballáh, které operuje při hranici s židovským stá- tem), čímž pohrozí Západu rozšířením konfliktu. Destabilizace Libanonu je v zájmu i Asadových ochránců z Íránu – ten, velmi zjednodušeně, působí vždy na straně šíitských sil (Sýrie, Hizballáh) proti sunnitským (Saúdská Arábie, Katar, Turecko atd.).
5. Proč má Libanon takový strach z občanské války?
Protože ji v letech 1975 až 1990 zažil. Také tehdy se stal hřištěm či hračkou okolních států. I když bojovali samozřejmě rovněž jeho občané. V této době do Libanonu vstoupila syrská vojska, které bylo složité dostat pryč.