Školka v podzemním krytu. I taková je dnešní realita Izraele

Po vyhlášení příměří s Hamasem. Dvě Češky, které tam žijí, vyprávějí, že jeho obyvatelé jsou nyní mnohem ostražitější Z MÍSTA

palestinské hnutí Hamas, které ovládá Pásmo Gazy, ve středu večer uzavřely po osmi dnech vzájemného konfliktu příměří. Rakety již tedy mnoho hodin žádným směrem nelétají a nezabíjejí ani v palestinské Gaze, ani v Izraeli.

Tady nejsme na poplachy zvyklí

„Myslela jsem si, že je to jen sanitka. Obyvatelé v Tel Avivu totiž nejsou na poplachy zvyklí jako lidé z jihu Izraele, kam rakety dopadají často,“vypráví Olga, rodačka z Liberce, svůj příběh z minulého čtvrtka.

„Pak mi došlo, že jde o opravdový poplach. Běželi jsme s Jakubem do nejbližšího domu, kde byl kryt. Mimochodem, vybavený i televizí. Seděli tam s námi jedna dívka a muž, který nám úkryt otevřel. Když jsme pak zase vyšli na ulici, ži- vot kolem běžel jako kdykoli předtím,“vzpomíná matka dvou synů. „Byl to pro mě zcela nový zážitek,“dodává.

Nejen pro ni. Tel Aviv je v řadě ohledů jiným světem, jiným Izraelem. A to nejen ve srovnání s ohroženým jihem země, který leží blízko nepřátelské Gazy, ale třeba i s Jeruzalémem.

Přímořský Tel Aviv vznikl na západním půdorysu, postavili si ho pro sebe hlavně evropští či američtí Židé. Dýchá středomořskou, uvolněnou atmosférou – je naditý kavárnami, restauracemi. I politicky a nábožensky je liberální, respektive vlažný, třeba ve srovnání s vírou nabitým Jeruzalémem.

A hlavně: až dosud ležel mimo dosah raket odpalovaných z Gazy. Město se cítilo bezpečně, bombar- dování tu nezažili přes dvě desítky roků.

Až nyní obyvatelé Tel Avivu na vlastní kůži pocítili hrozbu. Šíří se mezi nimi informace, že nebýt protiraketového deštníku Železná klenba (Iron Dome), dvě palestinské rakety by dopadly do hustě obydlených částí města.

Teroristický útok obyvatele vyděsil

I poslední teroristický útok tu spáchali arabští radikálové už v minulém desetiletí. Středeční výbuch autobusu věk nevinnosti ukončil.

„Měla jsem právě na telefonu klienta, když jsem uslyšela velikou ránu. Chvíli jsem měla za to, že šlo o autonehodu. Pak jsem vyběhla na balkon a dole uviděla dým i lidi, jak se k autobusu sbíhají,“vypráví jiná česká rodačka, Jitka Vyskočilová. V Tel Avivu žije již dvanáct let. Chtěla sjet z kanceláře dolů a pomoci. Šéf ji však zastavil s tím, že by ve voze mohla být ještě další trhavina.

„Nebojím se chodit po ulici, nemám strach, že na mě dopadne raketa. Ostatně, varují nás předem, byť jen krátce,“říká budoucí matka. „Před takovými atentáty mě ale žádný štít neochrání, žádná siréna nevaruje,“dodává s obavou v hlase.

Obě Češky žijící v Izraeli shodně dodávají, že nyní jsou o poznání ostražitější. Každý zvuk, třeba klakson auta, který dříve pomíjely, nyní pečlivě „vyhodnocují“. Obě ale také říkají, že pokud nebudou útoky častější, ostražitost obyvatel města vinoucího se podle proslavené pláže pomine. Mimochodem, včera v Tel Avivu hřmělo. Všichni, koho jsem potkal, tvrdili, že si první úder hromu spojili s raketou. Byť naštěstí bezdůvodně.

Obyvatelé Tel Avivu však neztratili smysl pro humor a na sociální síti vystavili skupinové snímky z krytů s „reklamním“sloganem – Hamas connecting people (Hamas spojuje lidi).