Podstaty svobody projevu.
Jen něco přes 24 hodin potřebovalo americké vedení Rádia Svobodná Evropa/rádia Svoboda, aby rozprášilo celou internetovou a velkou část rozhlasové sekce ruského vysílání. To bylo v září. Od té doby v Moskvě hoří spor, který se dotýká Spekuluje se o tom, ž
Někdo tomu říká reforma. Nezbytná modernizace. Přiblížení obsahu posluchačům. Jiní to zase nazývají nehorázností, sprostým podrazem, ignorancí a k tomu pošlapáváním svobody slova a dárkem Vladimiru Putinovi.
Řeč je o rozsáhlých změnách, jež se teď odehrávají v ruské sekci amerického Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda. Tedy v jedné z nejtradičnějších a nejprestižnějších stanic v Rusku, která sice možná nemá desítky milionů posluchačů, ale vzhledem ke svému charakteru plní (pro Rusko tak důležitou) úlohu nezávislého média.
Ostrý spor, jenž se kolem té reformy/nehoráznosti rozhořel a do něhož se komentářem vložil třeba i bývalý prezident Michail Gorbačov, trvá už dva měsíce a pořád se ho nedaří uhasit.
A zatímco se „stará garda“bouří a protestuje, ta nová dělá z renomované politické stanice tak trochu lifestylovou záležitost.
„Podepiš, nebo...“
Celá ta mela začala 20. září, a to internetovou sekcí Rádia Svoboda. Když její zaměstnanci přišli toho rána do práce, byli rovnou odesláni do vedlejší budovy, kde už na ně čekalo vedení (šéfka ruského vysílání Jelena Gluškovová a viceprezidentka celé korporace Julia Ragonaová) spolu s právníkem Sergejem Kolčinem. „Všem devatenácti zaměstnancům oznámili, že mají dvě možnosti. Buď okamžitě podepíší výpověď, kterou jim předložili, a dostanou čtyři platy odstupného, nebo se obrátí na soud. Ale ať už si zvolí jakoukoliv variantu, do práce už se nevrátí,“popisuje Anastasia Kirilenková, jedna z bývalých novinářek Rádia Svoboda.
Podepsali všichni. „Věděli, že naděje vyhrát případný soud je malá, měli jen roční smlouvy a ty by jim stejně brzy vypršely,“vysvětluje další bývalý zaměstnanec, Danila Galperovič. „Nakonec jim řekli, že do kanceláře si mohou jít už jen sbalit věci. Pouštěli je tam podle harmonogramu, vždy jen na krátkou chvíli,“říká.
Nikdo pořádně nechápal, co se děje. Ano, vědělo se, že budou změny. Že se chystá příchod nového vedení v čele s kontroverzní novinářkou Mášou Gessenovou, bývalou šéfredaktorkou geografického magazínu Kolem světa a také autorkou knihy o Putinovi. Taky se vědělo, že kvůli novému zákonu, jenž měl začít platit v listopadu, bude rádio muset přejít z dosavadních středních vln na nějakou jinou platformu, nejspíš na internet. Neboť onen zákon zakazuje v Rusku vysílání těm stanicím, které jsou z více než 48 procent financovány ze zahraničních zdrojů. A to je přesně případ „Svobodky“. Je přece americká, platí ji Kongres.
Ale že bude během pár hodin rozprášena celá internetová sekce rádia, nepředpokládal vůbec nikdo. Zvlášť když právě on-line se měl stát oním novým hlavním těžištěm.
A to není konec...
24 hodin a hotovo
Pro připomenutí: Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda má víc než šedesátiletou tradici. Za studené války bylo hlavním informačním nástrojem USA v zemích komunistického bloku. Vůbec první vysílání z července 1949 bylo zaměřené na Československo, do SSSR se pod názvem Rádio Svoboda začalo vysílat 1. března 1953, tedy jen pět dní před smrtí Josifa Stalina.
Po skončení studené války „Svobodka“logicky ukončila vysílání do mnoha evropských zemí, protože už prostě nebylo potřeba. V Rusku zůstala, a to legálně, hned v roce 1991 na to dostala dekret od tehdejšího prezidenta Borise Jelcina. A za těch více než 20 let, ačkoliv (jak už bylo řečeno) netrhala rekordy v poslechovosti, si dokázala zachovat a upevnit statut nezávislého média, kde navíc pracují velká novinářská jména.
Ale zpátky do kanceláře. Den po rozprášení internetové redakce došlo i na zaměstnance hlavní, tedy rozhlasové sekce. Odehrálo se to trochu jinak. Snad šetrněji. „Ale o to mazaněji,“říká Danila Galperovič.
Oznámení o výpovědích nebylo hromadné jako předešlý den, ale vedení (opět spolu s právníkem) si novináře zvalo jednoho po druhém na pohovor.
„Já přišel na řadu jako třetí. Oznámili mi, že mě s okamžitou platností propouštějí. Dostal jsem o něco vyšší odstupné než kolegové z internetu. Myslím, že jsem byl jedním z asi deseti lidí, kterých se báli. Měl jsem smlouvu na dobu neurčitou, takže mé šance vyhrát případný soud byly mnohem větší,“vypráví Galperovič, zkušený reportér, který mimo jiné pokrýval obě čečenské války a na „Svobodku“přišel před šesti lety z ruské služby BBC. V rádiu měl svůj politický diskusní pořad s názvem Tváří v tvář.
„Až pak jsme se dozvěděli, že nás takhle vyhodili snad devadesát procent. Kdybychom to věděli dřív, zachovali bychom se asi jinak, asi bychom jim ty výpovědi tak jednoduše nepodepisovali. Jenže to oni věděli, a přesně proto si nás taky volali po jednom. Aby nás izolovali,“dodává.
Takže konec. Jen něco málo přes 24 hodin zabralo americkému, potažmo ruskému vedení stanice vypořádat se s desítkami novinářů, z nichž někteří pracovali pro Rádio Svoboda třeba dvě dekády. Následně ještě asi deset žurnalistů odešlo samo. Na protest proti zacházení s kolegy. Mezi „dobrovolnými“odcházejícími byla i Anastasia Kirilenková.
Šok velmi záhy vystřídal vztek. A s ním spojené množství otázek. Ta hlavní zní jednoduše: Proč? Kvůli penězům? Vedení opravdu mluvilo o nutných škrtech, ale podle Kirilenkové je to nesmysl, neboť rozpočet pro příští rok je dokonce vyšší než letošní.
Tak tedy kvůli avizovanému přechodu na internet a nutnému novému stylu práce? O něm vedení (v čele celého Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda stojí bývalý novinář ze CNN Steven Korn, zmíněná Julia Ragonaová je viceprezidentkou) mluvilo podle Galperoviče už někdy v létě. Jenže proč by se kvůli přechodu na internet vyhazovala celá internetová redakce?
Dalším důvodem může být prostě fakt, že Máša Gessenová, jež na post šéfky ruské kanceláře oficiálně nastoupila počátkem října, potřebovala uprázdnit místa, aby si mohla přivést své lidi.
„Což už se děje, podle mých informací si přivedla zatím dvanáct zaměstnanců,“říká Anastasia Kirilenková. Tihle lidé prý sami přiznávají, že neumějí dělat multimediální obsah, že umějí jen psát texty. „Takže co? Zaplatí jim školení? A to se jim vyplatí?“
O dětských školkách a filmových festivalech
Pravda je, že Steven Korn, Julia Ragonaová či Máša Gessenová ani na jednu z uvedených otázek uspokojivě neodpověděli. Korn přijel pár dní po oněch osudných dnech vyhazovů do Moskvy a zasedl s nespokojenci u kulatého stolu. Byla u toho třeba i veteránka ruského disentu Ludmila Alexejevová, která mu vyčetla, že Rádio Svoboda ničí a dupe po jeho původním poslání. To Korn odmítl. Na internetových stránkách rádia pak jen napsal, že změny jsou nevyhnutelné, že je potřeba reagovat na výzvy doby a investovat do „digitální budoucnosti“.
Přičemž však ideály Rádia Svoboda zůstanou zachovány, ba vlastně ještě posíleny, neboť obsah bude dynamičtější. Což znamená? „Máša Gessenová prohlásila, že Rádio Svoboda musí být
agentem normálnosti. A taky řekla, že se musí upozadit zpravodajství. Místo toho je teď na stránkách rádia blog, v němž se převypravují zprávy ze zahraničních médií,“říká Anastasia Kirilenková. „Taky zavedla rubriku Jak žije země, kde se mluví nikoliv o politice, ale o tom, jak fungují mateřské školky nebo filmové festivaly v různých koutech Ruska,“dodává Kirilenková.
Důsledek restartu vztahů?
Možná by tohle mohl být jen spor uvnitř jedné firmy. Možná se bezohledné vedení bezohledně vypořádalo s partou možná namyšlených novinářů.
Avšak to by se celá věc musela odehrávat v jiném kontextu. Tady mluvíme o rádiu, tedy o sdělovacím prostředku. Navíc americkém sdělovacím prostředku – a navrch v Rusku.
Teorie o politickém pozadí se nabízejí samy. Ta nejrozšířenější, jejíž zastánkyní je i Anastasia Kirilenková, zní takto: v rámci „restartu“americko-ruských vztahů se Američané mohli roz- hodnout ustoupit Moskvě a utlumit trochu rádio, které Vladimir Putin nemá zrovna v lásce (kritická slova na adresu stanice zněla z jeho úst v minulosti vcelku pravidelně).
„Do jisté míry se to dá srovnat s nedávným vykázáním USAID z Ruska,“uvažuje Kirilenková. USAID je americká vládní agentura, která vznikla v roce 1961 z popudu prezidenta Kennedyho. Jejím cílem je, zjednodušeně řečeno, řídit a organizovat americkou pomoc v zahraničí. Pomáhá třeba po přírodních katastrofách či válečných konfliktech. A podporuje rozvoj občanské společnosti v zemích, kde demokracie pokulhává. V Rusku pracovala přes dvacet let a některé věhlasné nevládní organizace přežívaly právě jen díky ní.
To, že ji Kreml letos v září vykázal ze země, však bylo vlastně méně překvapivé než to, jak na to zareagovali Američané: nijak. Jen konstatovali, že je to politováníhodné. A hotovo.
Podobně to podle Danily Galperoviče bylo i se zmíněným vysílacím zákonem, jenž vykazuje z éteru média financovaná ze zahraničí. „Americké vedení se nepokusilo proti tomu nějak bojovat. Oni nepodnikli vůbec žádné kroky k tomu, aby mohlo Rádio Svoboda vysílat dál,“říká.
Ničíte glasnosť
Od začátku mely tedy uplynuly dva měsíce. Klid nebyl, není a asi ani hned tak nebude.
Vůdčí osobnosti ruské opoziční a lidskoprávní komunity poslaly už dva dopisy zahraničnímu výboru amerického Senátu a šéfce diplomacie Hillary Clintonové. Jeden list odešel nedlouho po propuknutí kauzy, druhý pak tento týden. Žádají v něm, aby výbor donutil vedení stanice změnit rozhodnutí a vrátit práci vyhozeným novinářům, zkušeným profesionálům, kteří léta hájili ideály Rádia Svoboda.
Na jejich stranu se postavil i zmíněný Michail Gorbačov, bývalý sovětský prezident, jehož reformy zahájily proces rozpadu SSSR. V komentáři se vrátil ke svému termínu glasnosť (tedy informační otevřenost), která je podle něj (nejen) v současném Rusku soustavně podrývána. A dění v Rádiu Svoboda je toho důkazem. „Glasnosť pomohla zlomit odpor konzervativních nejvyšších byrokratů, kteří se snažili zvrátit rozvoj Ruska. Dnes, kdy lidé otevřeně ukazují svou vůli ovlivnit vládní politiku a účastnit se procesu formování vlastních osudů, důležitost glasnosti ještě vzrůstá. Rozhodnutí managementu Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda propustit téměř všechny zaměstnance ruské sekce vypadá v tomto kontextu zvláště podivně. V dobách těžké cenzury volalo Rádio Svoboda po demokratizaci a glasnosť určovala ráz jeho vysílání. Je těžké zbavit se dojmu, že se americké vedení chystá učinit obrat o sto osmdesát stupňů,“napsal Gorbačov.
Dva proti jednomu
Co bude dál, je těžké odhadnout. Management rádia zatím nejeví známky toho, že by chtěl svá rozhodnutí nějak měnit. Ludmila Alexejevová opakuje, že „ani v podmínkách ruského divokého kapitalismu, který zbytek světa shledává odpudivým“, se k lidem nikdo nechová tak hrozně, jako se zachovalo vedení Rádia Svoboda ke svým zaměstnancům.
Ti si teď hledají práci. A tak nějak se nemohou zbavit dojmu, že proti nezávislosti médií v Rusku se tentokrát kromě tradičního nepřítele (Kremlu) postavil i tradiční přítel: Spojené státy.