Žlutomodrá revoluce
Ukrajina zřejmě stojí na prahu dalšího historického zvratu. Devět let po oranžové revoluci opět tisíce lidí žádají odchod prezidenta Viktora Janukovyče. Do Kyjeva míří vojáci.
KYJEV, PRAHA Janukovyč na jolku! Do vězení s vězněm! Ukrajina do Evropy!
V ulicích ukrajinského Kyjeva, který je středobodem nynější „žlutomodré revoluce“, znějí i takováto hesla. Ta první dvě jsou spíše „žertovná“. Nikdo by nejspíš nepověsil ukrajinského prezidenta na vánoční strom a jen málokdo věří, že existuje šance vsadit Viktora Janukovyče do vězení. Vlastně zpátky do vězení, neboť nynější ukrajinský vládce seděl na přelomu 60. a 70. let za mřížemi dokon- ce opakovaně. Ale to poslední heslo – to o evropské Ukrajině – je myšleno zcela vážně a bez zrnka nadsázky.
Obří protesty v ulicích Kyjeva a dalších měst totiž podnítila právě nevůle Janukovyče a jeho režimu přiblížit zemi k Západu.
Po velmi dramatickém víkendu, kdy v Kyjevě tekla krev, byl sice včerejšek (alespoň do uzávěrky tohoto vydání) o poznání klidnější, ovšem o nic méně napjatý. Do ulic znovu vyšly tisíce lidí. Demonstranti dále blokovali kyjevskou radnici a plně obsadili i vchody do sídla vlády. Nevylekala je ani informace, že do hlavního města míří vojska ministerstva vnitra. Resort ujistil, že nové síly mají jen vystřídat ty, které už jsou unaveny dlouhým střežením úředních budov v centru metropole.
Výjimečný stav či pád vlády
Nynější události jsou nade vši pochybnost tím nejdramatičtějším a nejdůležitějším, co se v postsovětské zemi stalo od oranžové revoluce z přelomu let 2004 a 2005. Vel- kou otázkou ovšem je, co bude dál. Uchýlí se Janukovyč k vyhlášení výjimečného stavu, jak předpovídá jeho opozice? A pokud ano, schválí mu tento krok parlament? Anebo se prezident, jehož „hlavu“si ulice žádá, pokusí o nějaký úhybný manévr?
Tato druhá varianta se prozatím jeví jako pravděpodobnější. Na programu dnešního zasedání ukrajinského parlamentu je jeden klíčový bod: vyslovení nedůvěry vládě premiéra Mykoly Azarova. Je možné, že kabinet skutečně padne a Janukovyč jmenuje nový. Spekuluje se, že premiérem by se mohl stát dosavadní první místopředseda vlády Sergej Arbuzov. Jenže něco takového demonstranty neuspokojí. Chtějí zevrubnou změnu režimu. Předčasné volby. A chtějí, aby nová vláda a prezident vzali pero a neprodleně podepsali klíčovou asociační dohodu s Evropskou unií. Což je však krok, kterého se zase obává značná část východu země, který je závislý na obchodu s Ruskem.
KYJEV (Od našeho zvláštního zpravo
daje) Ukrajina bez Viktora Janukovyče má zatím jen několik kilometrů čtverečních. Mnoho Ukrajinců věří, že ten malý kousek Kyjeva kolem náměstí Nezávislosti a části starého města je zárodkem nové, jiné Ukrajiny. Území, v němž přestala platit nařízení současné vlády, začíná právě tady, na roku ulice Bogdana Chmelnického a bulváru Chreščatyk. Začíná tu pěší zóna a vládnou tu lidé s modrožlutými páskami na rukávech. Nikde žádní policisté, přesto tu je pořádek, svátečně vyzdobené jsou obchody, kavárny i restaurace. Nevidíte tu opilce ani žádné násilníky, lidé si vyměňují úsměvy a na dračku jdou, především mezi mladými, ukrajinské vlajky.
Pořádek panuje i v samém srdci nové ukrajinské revoluce, v budově kyjevského magistrátu, který demonstranti obsadili během nedělního odpoledne. Sály, v nichž normálně zasedají poslanci kyjevského zastupitelstva, teď tvoří zázemí demonstrací v okolí náměstí Nezávislosti, kde teplota i přes den klesá pod bod mrazu, a odpoledne se jím prohnala dokonce i skutečná sněhová vánice.
Až na pár prasklých tabulek skla ve vstupních dveřích zůstaly zařízení i samotná mohutná budova magistrátu netknuté. A to včetně vitrín s dary kyjevské radnici od účastníků nedávného mistrovství Evropy ve fotbale, jehož finále Kyjev hostil. Od „dobytí“radnice proudí dovnitř davy lidí, většina jen tak ze zvědavosti. Ale mnozí i s věcmi, které by mohly pomoci těm demonstrantům, kteří chtějí z radnice a z centra Kyjeva odejít až po vítězném konci této modrožluté revoluce. Pokud nejsou na demonstracích nebo blokádách vládních budov, jsou právě tady připraveni radnici bránit vlastními těly.
Jedním z nich je Igor Bubeicsuk, hubený čtyřicátník, který přijel do Kyjeva z Ivano-Frankovské oblasti na západě Ukrajiny. „Máme tam v Karpatech penzion. Žena plakala, když jsem odjížděl, teď před Vánocemi je spousta práce, musíme se připravit na turisty a ona na to zůstala sama,“říká Bubeicsuk. Přijel do Kyjeva už v sobotu večer, když se dozvěděl o brutálním rozehnání studentů speciálními jednotkami Berkut. „Řekl jsem ženě, že penzion a hosté jsou sice důležití, ale tohle, tohle je důležitější,“říká s tím, že tu byl už před devíti roky na „oranžové“a teď prostě musel znovu. „ Ukrajina je evropská země, my na západě jsme se vždy Evropany cítili a nemůžeme ne- chat Putina a Janukovyče, aby nám ukradli naši svobodu, naši nezávislost,“říká.
Drtivá většina tvrdého jádra, tedy těch, kteří ani v noci neodcházejí z demonstrací či různých vládních budov, jsou mladí lidé. „Studuji tu na univerzitě,“říká dvacátník Volodimir, který tu popíjí kávu. „Je nás osm, jsme přátelé z univerzity. Když jsme v médiích viděli, jak hnusně mlátili naše spolužáky na náměstí, přišli jsme,“říká Volodimir, který tu strávil většinu noci. „Možná, že se zajedu domů osprchovat, ale večer se vrátím,“dodává.
Opoziční štáb složený z několika poslanců se snaží demonstrantům v chladném prosincovém počasí zajistit co největší pohodlí. V šatně se rozlévá čaj a káva, za vchodem do hlavního sálu radnice se přidělují ručníky a mýdlo, umýt se lze na toaletách. Na několika stolech leží obložené chleby, které dobrovolnice připravily se sýrem, salámem nebo – na Ukrajině tak oblíbeným – špekem. Jsou tu i právníci radící těm, kteří se dostali do konfliktu s policií, zdravotníci ošetřující poraněné, ale hlavně rozdávající léky proti chřipce. Nedale- ko pódia, kde se radí několik opozičních politiků, je i improvizované tiskové středisko, kde se lze připojit na internet. Na různých místech se opoziční aktivisté registrují pro případ, že by je policie někde zatkla nebo by zmizeli.
„Není to žádné ilegální obsazení budovy, my se tu jako poslanci prostě potkáváme se svými voliči,“snaží se zdůvodnit přítomnost demonstrantů v úřední budově Oleg Pankevych, poslanec opoziční strany Svoboda. „Vysvětlujeme policii, že nemá zasahovat, protože tady k žádnému ničení majetku nedochází. Naopak bychom byli rádi, kdyby tu s námi nějací policisté byli. Ukázali by tak, že jsou s lidem.“
Jenže policisté zmizeli z celého středu města. Proto se vedle mítinků a pokusů o blokády vládních budov připravují demonstranti na možný střet. Na okraji náměstí Nezávislosti rostou barikády, projít se dá jen úzkým vstupem, který může být okamžitě zahrazen. Ale zatím je klid a veselo. Na náměstí, jako by šla na výlet, přichází s mohutným skandováním „Sláva Ukrajině“celá jedna třída kyjevských středoškolaček. Lidé se smějí a mávají jim. „ Dobře to dopadne. Musí,“říká babička v tlustém kabátě. Nad hlavou má transparent, na kterém je Janukovyč s hitlerovským knírkem a nápisem „Bandita za mříže“.