Nejdramatičtější období od oranžové revoluce.
Ukrajina zažívá V ulicích Kyjeva a dalších měst jsou statisíce lidí, kteří žádají odchod vlády a prezidenta. MF DNES přináší odpovědi na několik otázek včetně možných scénářů dalšího vývoje.
Proč se vlastně na Ukrajině konají masové protesty?
Protože současný režim v čele s prezidentem Viktorem Janukovyčem zastavil proces přibližování země k Evropské unii. Ještě před několika týdny Janukovyč prohlašoval, že na summitu ve Vilniusu (koncem listopadu) jistojistě podepíše klíčovou asociační dohodu s EU. Jenže týden před summitem otočil a přípravy na podpis zastavil. Už tehdy vyšly do ulic první tisíce demonstrantů. Nicméně ještě panovala jistá naděje, že Janukovyč nakonec dokument v Litvě přece jen podepíše. Což se nestalo. A protesty zesílily. Janukovyč, respektive ukrajinská vláda, odklon od EU označil za dočasný a vynucený: Kyjev si prý teď nemůže dovolit přijít o výnosy z obchodu s Ruskem.
Co je vůbec zač, tenhle Janukovyč?
Někdejší komunista, dvakrát odsouzený (seděl na přelomu 60. a 70. let za rozkrádání majetku a fyzické napadení), pochází z Doněcké oblasti na východě Ukrajiny. Má ruské, běloruské a polské předky. Jeho politická kariéra začala v 90. letech, od roku 1997 byl pět let gubernátorem Doněcké oblasti, poté dva roky premiérem. V roce 2004 kandidoval na prezidenta – a ve zfalšovaných volbách „vyhrál“nad kandidátem opozice Viktorem Juščenkem. Jenže se rozpoutala ona již legendární oranžová revoluce: lidé v ulicích si vynutili nové, rozhodující kolo voleb, v němž Juščenko zvítězil. Janukovyč byl tedy hlavním poraženým revoluce. Jeho návrat na „výsluní“však nakonec umožnili sami oranžoví lídři (Juščenko a Julija Tymošenková), respektive jejich neustálé rozpory. Janukovyč byl od srpna 2006 do prosince 2007 opět premiérem, v roce 2010 vyhrál prezidentské volby a vrátil se do čela státu. Roku následujícího byla jeho největší politická oponentka Julija Tymošenková odsouzena k sedmi letům vězení za údajné zneužití pravomocí.
V čem se nynější protesty na Ukrajině liší od „oranžových“?
Mají jinou příčinu. „Oranžoví“protestovali proti zfalšovaným volbám, současní demonstranti proti zastavení integrace Ukrajiny do Evropy. Ovšem rozdílů je víc. Ten nejpodstatnější tkví ve skutečnosti, že oranžová revoluce byla politickou záležitostí, jejími iniciátory a klíčovými protagonisty byli politici a hlavní požadavek revolucionářů (tedy ještě jedno kolo prezidentské volby) byl rovněž čistě politický. Nyní jde mnohem více o protest společenský, který spustili hlavně ukrajinští novináři, občanští aktivisté a studenti. Jde tu o celkové směřování země a konkrétní politika (a politici) hrají o poznání menší roli. Jistě, i nyní „ulice“žádá jasné politické kroky: odstoupení vlády i prezidenta, předčasné volby... Ale jsou to právě lidé v ulicích, nikoliv političtí vůdci, kdo tyto požadavky formují.
Jaké jsou možné scénáře vývoje na Ukrajině?
Odpovědět plně na takovou otázku by vyžadovalo samostatný článek, ale (s nutnou mírou zjednodušení) lze říci: Je pravděpodobné, že se Janukovyč v nejbližších dnech pokusí o úhybný manévr, například o rozpuštění vlády a jmenování nové, nejspíš v čele s nynějším prvním vicepremiérem Sergejem Arbuzovem. Jenže to demonstranty samozřejmě neuspokojí a protesty budou pokračovat. Co udělá Janukovyč pak? Vyhlásí výjimečný stav? Pošle do ulic armádu? Jakkoliv intenzivně se o takovém scénáři spekuluje, není v tuhle chvíli úplně pravděpodobný. Už jen proto, že vyhlášení výjimečného stavu musí posvětit parlament, a to ústavní většinou. Tu Janukovyč nemá. A jeho tábor se navíc začíná drolit. Nicméně to bohužel neznamená, že v Kyjevě a dalších městech nemůže dojít k násilí. Janukovyč ještě neprohrál. Prezident se ovšem také může zaleknout a opravdu odejít. A vláda s ním. V takovém případě by se konaly předčasné volby.
Pokud by Janukovyč odešel, dokáže se opozice shodnout?
Ukrajinská opozice rozhodně není přehnaně jednotná. Teď má společného nepřítele. Ale co až ten zmizí? Na druhou stranu, lidé jako Arsenij Jaceňuk či někdejší boxerský šampion Vitalij Kličko (coby hlavní opoziční figury současné Ukrajiny) zatím vykazují přece jen větší schopnost dohody a kompromisu než svéhlavý Viktor Juščenko s ještě svéhlavější Julijí Tymošenkovou v dobách oranžové revoluce. Navíc Jaceňuk, Kličko a spol. mají před očima právě onen velký odstrašující příklad svých oranžových předchůdců.
Opravdu nyní stojí celá Ukrajina proti Janukovyčovi?
Rozhodně ne. Jakkoliv zjednodušující a schematizující je obvyklé rozdělování Ukrajiny na proevropský západ a proruský východ, faktem je, že právě na východě má Janukovyč a jeho politika značnou podporu. Prezident pochází z Doněcké oblasti, to zaprvé. Jeho mateřštinou je ruština, jako u většiny obyvatel východní Ukrajiny. A že jeho režim zastavil „námluvy“s EU? Pro průmyslový (a na Rusku silně závislý) východ je to dobrá zpráva.
Jak situaci na Ukrajině hodnotí Česko?
Jako celá Evropská unie. Naše diplomacie odsuzuje násilí a doufá, že Kyjev nakonec zvolí evropskou cestu.