Ženy s rakovinou čeká snazší léčba

Pacientkám s nádorem prsu zaplatí VZP test, který ukáže, nakolik je nutná chemoterapie FAKTA

Největší zdravotní pojišťovna v Česku – VZP – se rozhodla hradit ženám s rakovinou prsu speciální genetický test. Pomůže jim určit, zda se po operaci léčit raději šetrnějšími hormony, nebo mnohem drsnější chemoterapií.

Doposud totiž lékaři často nasazovali chemoterapii, i když ji žena nepotřebovala. Jen se jistili, aby se nemoc nevrátila. Pro pacientku to mělo vážné následky: přišla o vlasy, imunitu, možnost otěhotnět nebo jí hrozilo dlouhodobé poškození srdce.

Teď může žena po operaci prsu pouze podstoupit test, který se dělá z odebrané tkáně nádoru. Vzorek pak putuje do genetické laboratoře v USA, za deset dnů jsou výsledky zpět a lékař snadno zjistí, zda existuje riziko návratu nemoci, a tudíž je pro pacientku nutné podstoupit chemoterapii, nebo ne.

Test není levný, stojí bez pár korun sto tisíc. Jenže jak říká primář- Ročně jí onemocní zhruba šest tisíc žen. Každý rok jich dva tisíce kvůli rakovině prsu zemře. Loni na péči spojenou s léčbou tohoto onemocnění vydala jen Všeobecná zdravotní pojišťovna přes dvě miliardy korun. ka Masarykova onkologického ústavu Katarína Petráková, už u malého vzorku třinácti otestovaných žen se ukázalo, nakolik je opatření účinné. Jen u jediné bylo riziko tak vysoké, že musela podstoupit chemoterapii. Ostatních dvanáct pacientek se bez ní obešlo.

A jak přiznává primářka Petráková, bez testu by chemoterapii do- poručili lékaři pro jistotu všem třinácti. Takto ušetřili pacientkám trápení a pojišťovně statisíce korun zbytečně vydaných za chemoterapii. Dávka pro jednu ženu totiž přijde na 120 tisíc korun, zatímco hormonální terapie stojí pár tisíc.

Nový přístup pojišťovny ukazuje na obecnější problém: čeští lékaři stále využívají chemoterapii častěji, než je nutné. Jednou z příčin je i tlak farmaceutických firem.

Mezi šetrnější metody přitom patří ozařování. Ještě v roce 2003 měli pacienti v Česku horší dostupnost radioterapie, tedy léčby nádorů pomocí ozařování, než ostatní Evropané. Na jeden lineární urychlovač (ozařovací přístroj) připadalo 416 tisíc obyvatel, přitom průměr Evropské unie dělal něco málo přes 220 tisíc. „Během let 2003 až 2008 se to významně zlepšilo, ale stále ještě nedosahujeme průměru Evropy,“upozornil ostravský onkolog David Feltl.