A ten vtip o NKÚ už znáte?
Žil byl za dob vlády pracujícího lidu a jejího předvoje KSČ úřad jménem Výbor lidové kontroly. Kontroloval vše, protože vše patřilo pracujícím. Čas od času dostal někdo za uši a šel sedět za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Měl krásnou zkratku VLK. Pak se vláda od pracujícího vrátila všemu lidu a z VLK se stal NKÚ. Kontrolovat měl to, co patřilo státu, tedy veřejné prostředky. Za více než 20 let se naprostá většina zaměstnanců obměnila, leč duch VLK lze vymazat těžko. Jeho vedení je prokazatelně politické a jeho složení vychází z politických dohod. Výstupy úřadu zkritizují vše a vždy něco najdou. Nikdo však nejde sedět, jen se vypálí pořádná pokuta. Nikoli dotyčné osobě, ale kontrolovanému subjektu.
Úřad dostane mnohamilionovou pokutu, kterou má odvést svému zřizovateli – tedy státu. Jenže co s problémem, že dotyčný úřad zaplatí pokutu a nebude mít na výplaty, které ze zákona vyplatit musí. To, co ministerstvo financí zkasíruje, pak musí vrátit formou nějaké mimořádné dotace. Kocourkov.
A tak se pokuty promíjejí. Ze tří čtvrtin. NKÚ to kritizuje. Jak by si stát pomohl, kdyby pokuty skutečně vybral, neříká. Neumí to, stejně jako spoustu jiných věcí. Třeba kontrolovat a odhalovat nevýhodné obchody ve státním sektoru. A že tam těch nevýhodných obchodů je! Ale ony jsou i v privátním sektoru. I tam jsou soukromí vlastníci okrádáni stejně sprostě jako my daňoví poplatníci. Jen ten soukromník to řeší jinak. Nemá svůj úřad, který kontroluje jeho firmy, které by pak platily pokuty svému vlastníkovi. Má telefon, kterým zavolá do renomované auditorské firmy, objedná forenzní audit a vysoce kvalifikovaní experti s mezinárodními zkušenostmi proklepnou jeho management. Do hloubky. Zkoumají každou smlouvu a také té smlouvě rozumějí. Na rozdíl od kontrolorů NKÚ.
Když se něco najde, neplatí se pokuta, ale management letí. Na hodinu. A hrozí mu vymáhání škody. Takže krádeže nejsou časté a hlavně vždycky se to ucho jednou utrhne a v okrádaných nevzniká pocit marnosti. Často se vystačí s vyhazovem, protože není třeba všechno hned trestně stíhat. Poškození jména firmy by bylo větší než ukradená částka. A také to tak často bývá.
Kdybychom měli místo NKÚ vládní agenturu, která by objednávala forenzní audi- ty pro všechny resorty, a výsledky těchto auditů by byly veřejné, asi by se hodně ušetřilo. A myším by to pré přestalo aspoň trochu chutnat.
Jenže to se nestane. Místo toho budeme dál diskutovat o rozšíření kompetencí bývalého VLK na další subjekty. Kraje, města, obce, státní firmy. A budeme se divit, že ani tam to nefunguje lépe než tam, kde to funguje už dávno.
je v posledních týdnech zákon o státní službě, který má dát státním úředníkům jistotu, že když jim nadřízený politik nařídí krást či krádeži napomáhat a oni odmítnou, tak nebudou moci dostat padáka. Budou nezávislí. Ve věku přesahujícím již půlku století si autor opatrně dovolí zapochybovat, že naši současní úředníci kradou, protože jim to prostě politici nařizují. Zabývá se někdo z autorů zákona situací, kdy politici sice kradou, ale rozhodně ne tak masově jako úředníci? A co se stane, pokud zákonem zajistí neobměnitelnost jejich křesel bez toho, že by jim, na rozdíl od obměny politiků, musela být lumpárna dokázána před soudem?
Stejným hitem