Německý + církevní + řád + rytíři = dopředu všechno špatně...
VČesku je řada spouštěčů, které umějí rozdmýchat zjednodušenou nenávist. Do koho se snadno a rychle kope, je určitě církev, s níž se veze komunistická propagandistická nálepka bandy lakotných pánbíčkářů, kteří škodí vždy, všude a všem. Další na ráně jsou Němci, kteří škodili a škodí, taky a ještě jsou to fašisti či aspoň Sudeťáci.
Německý řád, dříve řád německých rytířů, nosí oba cejchy. K tomu nežádá kostely, ale hned lázně (které samozřejmě všichni považují za své, krásné a úspěšné z filmu S tebou mě baví svět) či hrady („nádherný pohádkový Bouzov, na nějž Němci, určitě za pomoci řádu, dokázali dosadit leda tak gestapo“).
Upřímně – ono i slovo řád přidává body všem různým podezřením a osočování, stejně jako ze zjednodušené dějinné podstaty nejspíš nezíská nikdy body někdo, kdo si říká německý rytíř. V německém řádu se prostě lehce kloubí snad všechna česká panika.
Co jsou ti zvláštní rytíři vlastně zač? Pouť původně špitálního řádu stoletími vynechám, stejně se v jeho hanění všichni soustřeďují na závěrečná léta první republiky, válku a lehce poválečnou dobu.
Spojení mezi po léta letoucí charitativním a sociálně pomocným řádem a nacisty existuje – nacisti řád za jeho protifašistické názory nenáviděli, což mu dali najevo třeba tím, že jeho členy poslali do lágrů, řád zrušili a zabavili mu majetek (samozřejmě že i ten, na nějž německý řád vznesl nyní své požadavky v rámci církevních restitucí).
Že Češi neměli po válce rádi nic, co zavánělo němectvím, je vcelku pochopitelné. Řád to nicméně odskákal za ty, kdo likvidovali jej. Oprávněnost vztažení Benešových dekretů právě na pronásledovaný řád je mírně řečeno sporná. Což uznal v roce 1948 i Nejvyšší správní soud, který české poválečné konfiskace vůči řádu zrušil a rozhodl, že řád má majetek dostat zpět. Jenže říkejte to někomu po únorovém komunistickém puči, po němž navíc přišlo čtyřicet let, za kterých ze země vykázaný řád mnoho sympatií u Čechů opravdu získat nemohl.
Zajímavé přes to všechno je, že přímo v místech, kde řád o majetek žádá, averze vůči němu úplně nepanují. Třeba v lázeňské Karlově Studánce. „Nemyslím si, že by řád změnil něco k horšímu. Už dříve deklaroval zachování lázní. Naopak by mohl přilákat klientelu ze zahraničí, což by bylo plus,“míní starostka obce Radka Chudová. „Mnohem větší obavy mám z případné privatizace lázní a jejich rozdělení, pokud by na privatizaci jednou došlo. U státních lázní by to byla pouze otázka času.“
Vida. Tak jak to u předsudků bývá – ono vlastně strašidlo nakonec třeba číhá někde úplně jinde...