Se sentimentem to v kapele Jablkoň není až tak zlé

Název nového alba skupiny Jablkoň Sentimentální Němec může působit až trochu varovně, sentiment sám o sobě v souvislosti s uměleckou tvorbou nebývá obvykle řazen k pozitivním duševním hnutím. Ale stejně jako spousta věcí okolo kapely, která odjakživa přesahuje škatulky, není třeba ani tenhle název třeba brát doslova a úplně vážně.

Je pravda, že mezi třinácti písničkami převládají hudebně volnější a často i temnější polohy, než býváme u kapely zvyklí, a texty přinášejí víc introspektivních pohledů. V obecném kontextu je však i Sentimentální Němec především typická deska Jablkoně.

Fanoušky nezklame

Vlastně jedinou čistě „sentimentální“písničkou alba je remake starší- ho kousku Jablkoně Buď zase chvíli mladá, v tomto případě však jde o tak silný a prožitý text, že na žádné negativní odstíny není místo. Soulad s názvem alba lze najít do jisté míry i v písničkách s texty Martiny Trchové Křehké světlo a Měl jsem stín i v úvodní Cítím tvůj parfém od Michala Němce. Naproti tomu dva kousky z pozůstalosti předčasně zemřelého spoluzakladatele Jablkoně Inga Bellmana, písničky Tak ti píšu a Rikičuču, ladění vyvažují dosud od kapely neslýchanými polohami, totiž country, respektive šedesátkovým popem. Obojí samozřejmě v nikoli standardním, nýbrž „ujetém“jablkoňském pojetí.

Sentimentální Němec sice možná není úplně nejsilnější deska Jablkoně, ale fanoušky určitě nezklame.