Dojemný konec. Kisel měl na krajíčku Karol Kisel
Když rozhodčí Jílek v 86. minutě přerušil hru, věděl, že jeho hráčská kariéra skončila. Slyšel potlesk z tribun, i soupeři ho plácali po ramenou... Pak předal pásku spoluhráči Gecovovi – a udělal poslední krok za postranní čáru.
Po závěrečném utkání kariéry se v Karolu Kiselovi, kapitánovi fotbalové Slavie, pocity mísily: cítil dojetí z rozloučení, které mu připravili fanoušci, zároveň si vydechl, že se Slavia díky výhře 2:1 nad Libercem odlepila ze dna ligové tabulky a poskočila na jedenáctou příčku.
„Jsem moc rád, že jsme se odpoutali z posledního místa. Sice je to jen jedno vítězství, ale strašně důležité,“pochvaloval si. „Už kvůli tlaku, který by přišel, kdybychom poslední zůstali. Slavit nemůžeme, ale hodně jsme si vydechli.“
Bylo to takové loučení, jaké jste si naplánoval?
Samozřejmě. Potřebovali jsme vítězství a dostat se z posledního místa, to se povedlo. Čekal jsem těžký zápas, ale ve výhru jsem věřil a jsem moc šťastný, že to vyšlo.
Měl jste už dlouho dopředu vysněnou představu, jak by mělo loučení s kariérou vypadat?
Kdepak. Myslel jsem, že se ani nijak speciálně loučit nebudu. Nakonec to bylo takhle krásné. Děkuju všem fanouškům za to, jak mě tady přijali. Ani jsem nedoufal, že na závěr kariéry tohle zažiju.
Byl jste při střídání dojatý?
Měl jsem na krajíčku. Ale hlavně jsem doufal, že už vedení udržíme.
Nemrzí vás, že jste se nerozloučil gólem? Nebylo k němu daleko...
Nemůžu si stěžovat. Zrovna proti Liberci jsem se minule trefil, když se mi narodil syn, to je krásná vzpomínka. A takových mám víc.
Není vám přece jen trochu líto, že teď končíte?
Není. Připravoval jsem se na to, už tři roky hraju v uvozovkách navíc. Vůbec jsem nečekal, že bych mohl hrát do šestatřiceti. Na hřišti bych možná ještě mohl být platný, ale mám už novou motivaci. Koukám dopředu a doufám, že Slavii pomůžu v nové roli.
A ta bude jaká? Mluví se o tom, že převezmete funkci sportovního ředitele.
Taky jsem to slyšel... Ale všechno je v jednání, záleží na lidech z vedení, jak se rozhodnou. Já se budu snažit, abych byl na jakoukoli roli, kterou dostanu, dobře připravený.
Jako hráč ale definitivně končíte. Jak budete na kariéru vzpomínat?
Byla krásná, vzrušující. Jsem hrdý na to, co jsem dokázal, a na to, že jsem šel pořád nahoru. Každý krok znamenal zlepšení. Někdo rychle zazáří a pak si toho neváží. Já jsem šel postupnou cestou a těší mě, že jsem hrál v nejlepších klubech v Česku a získal titul v Austrálii. Nedostal jsem se do Španělska nebo Itálie, to byl můj sen, když jsem byl malý. Ale vzpomínat budu rád. Těším se, že mi táta připraví nějaký sestřih nejlepších momentů a gólů, rád si je připomenu.
Co se vám po čase vybaví, když si vzpomenete na roky ve Slavii?
Přišel jsem v době, kdy procházela jedním z nejhorších období v historii. Samozřejmě – nevyhráli jsme titul, ale to v téhle situaci ani nebylo možné. Takže nejvíc si vážím mezilidských vztahů a toho, že mě tu všichni tak krásně přijali.
Cítíte, že teď už má to nejhorší období Slavia za sebou?
Jo.
Věříte, že se rychle promítnou změny v organizaci klubu, ke kterým je zřejmě blízko?
Samozřejmě. I to je jeden z důvodů, proč končím.