Ujfaluši se loučil: Operaci kolena už jsem nechtěl

FAKTA

Bez potlesku a v tichosti ukončil Tomáš Ujfaluši kariéru. Když to v pondělí odpoledne na Spartě jeden z nejúspěšnějších českých fotbalistů posledních let oznamoval, vyhlížel vyrovnaně. „Nebylo to těžké rozhodnutí, protože zdraví má člověk jen jedno. S kariérou jsem spokojený,“prohlásil na tiskové konferenci.

Pětatřicetiletého stopera k tomu donutily vleklé potíže s kolenem, které mu po vážném zranění vazů loni operovali. Po tréninkové zátěži měl bolesti, koleno otékalo. „S poškozenou chrupavkou bych musel na operaci. K tomu další dva tři měsíce rekonvalescence. A do toho se mi už nechtělo,“vysvětlil.

Kdy nastal moment, že jste si řekl dost a končím?

Po konzultacích s lékaři. Sice se mi snažili říct, že by to ještě šlo... Ale já jsem do Sparty přišel proto, abych jí pomohl na hřišti. A v tom- to stavu jsem pokračovat nemohl. Navíc v zimní přípravě by mě čekaly tréninky na umělé trávě, možná i v hale, což by pro koleno nebylo dobré. Nastal čas říct sbohem.

Jak reagoval trenér Lavička?

Mrzelo ho to. Chtěl, abych se ještě zapojil do tréninku. Ale když nemůžu být týmu prospěšný, nemá to cenu. Nebudu hrát ani druhou nebo třetí ligu. Jen fotbálek pro zábavu s kamarády.

Co teď budete dělat?

Víc se budu věnovat dceři. Častěji vyrazím na golf a vrhnu se na hokej. Hrával jsem ho do třinácti, než jsem se rozhodl jen pro fotbal.

Trénování vás neláká?

Ne. Fotbal vám pak zabere mnohem víc času, než když jste jen hráč. Zase by to bylo odloučení od rodiny, nemohl bych se věnovat koníčkům.

35 let, fotbalový obránce Olomouc (od 1997), Hamburk (od 2000, vítěz Ligového poháru 2003), Fiorentina (od 2004), Atlético (od 2008, vítěz Evropské ligy a Superpoháru 2010), Galatasaray (od 2011, mistr ligy 2012 a 2013), Sparta (2013) 78 zápasů, 2 góly, účastník ME 2004 (třetí místo) a 2008, MS 2006, stříbrný medailista z ME do 21 let z roku 2000.

Do Sparty jste přišel s tím, že vás láká vyhrát v Česku titul. Ale v lize jste nenastoupil, takže i v případě sparťanského vítězství pod ním podepsaný nebudete.

Nedá se nic dělat. Tak se aspoň zúčastním oslav.

Není vám líto, že jste nedostal šanci v ligovém utkání?

Líto mi to je, hrát jsem chtěl. Ale trenér neměl důvod měnit sestavu. Bylo by nefér, kdyby kvůli mně sáhl do stoperské dvojice. Kuba Brabec i Mario Holek hráli výborně. Šlapal i celý tým.

Sparta byla vaší poslední štací. Předtím jste působil v Olomouci, Hamburku, ve Fiorentině, v Atlétiku a v Galatasaray. Které angažmá bylo nejlepší?

Odehrál jsem víc než šest set zápasů, nastupoval jsem stabilně. Myslím, že se kariéra povedla. Nejvíc asi angažmá v Atlétiku Madrid. Vy- hrál jsem Evropskou ligu, pak Superpohár v Monaku.

Dlouho jste hrál i za národní tým. Jak na něj vzpomínáte?

Skoro osmdesát zápasů, dal jsem dva krásné góly, zrovna tady na Spartě. Vzpomínám na začátek za trenéra Brücknera, dlouho jsme neprohráli. Samozřejmě na Euro 2004. Jsem rád, že jsem mohl hrát s Pavlem Nedvědem, s Karlem Poborským nebo s Honzou Kollerem.

V reprezentaci jste však skončil z vlastní vůle a za zvláštních okolností, kdy vás po prohře se Slovenskem v kvalifikaci o MS 2010 vyfotil bulvár na oslavě v restauraci. Litujete něčeho?

Ne. Stojím si za tím, co jsem kdy řekl. Občas jsem provedl něco, co už bych teď neudělal. Ale nemá cenu se k tomu vracet, ke kariéře patří i negativní věci. A tak bych to nechal.