Dnes Prague Edition

Nejzapráše­nější ves roku: smog přichází z Polska

- Martin Biben reportér MF DNES

VĚŘŇOVICE Při pohledu z jediné cesty, která do Věřňovic vede, nevypadá vesnice nijak výjimečně. Na obou stranách úzké asfaltky je pole, v dálce rodinné domky se zahradami. Jen komíny dětmarovic­ké elektrárny v dálce připomínaj­í průmyslové Karvinsko.

Jenže jen málokde lidi tak zajímá, co dýchají. „Hlavně rodiče na smog nadávají a sledují, kdo čím topí,“ říká patnáctile­tý Dominik Franek. „ Často kašlu, mám problémy s průduškami, takových je nás tady hodně,“přidává se o rok starší Radim Rzodek.

Na první pohled je trochu záhadou, proč jsou na tom tak bídně právě Věřňovice. Ves s původním německým názvem Wernersdor­f a 660 obyvateli leží téměř mimo civilizaci, u hranice s Polskem, kterou tvoří meandrujíc­í řeka Olše. Žádná továrna, provoz na silnici minimální, pár metrů za obcí evropsky významná přírodní lokalita a v ní ledňáčci, bobři, vzácný brouk páchník.

I ti vdechují vysoké dávky částic PM10, kterým se laicky říká polétavý prach. Jejich průměrný 24hodinový obsah v ovzduší tady letos překonal normy stošestnác­tkrát. Zákonem tolerovaný počet překročení je třicet pět do roka.

Místní se na hlavním viníkovi shodnou. „Smog chodí z Polska. Občas je vidět, jak se odtud valí nažloutlá mlha, a ráno máme zaprášená auta i střechy,“říká asi čtyřicetil­etý muž, který žije v rodinném domku na okraji vsi. Jen pár kilometrů od mělké věřňovické kotliny jsou dvě polské vesnice, Gorzycki a Laziska. Na rozdíl od Věřňovic, kde zhruba sedmdesát procent obyvatel topí plynem, se v Polsku převážně spaluje takzvaný flot neboli levný vysušený uhelný kal.

Polské stopě nahrává i fakt, že zatímco na jaře a v létě jdou větry převážně od jihu na sever, při podzimních a zimních inverzích se proudění obrací.

Čistý vzduch však nemá na celém Ostravsku a Karvinsku snad jediná obec. Na ovzduší Věřňovic má vliv i blízkost Ostravy, bohumínský­ch železáren a dětmarovic­ké elektrárny. Roli hraje také lokální vytápění, i když místní se tomu brání. „Lidi si koupili z dotací ekologické kotle, uhlí už jich pálí jen třicet procent,“tvrdí věřňovický rodák Zdeněk Návrat. Pohled na komíny mu dává za pravdu. Při cestě z okraje obce na náves s restaurací a obchodem jde hustý kouř z jediného.

Alergie, kašel i nádory

Nikdo tu nepochybuj­e, že znečištěný vzduch škodí. „Je tu hodně onemocnění průdušek, alergií. Měli jsme teď i několik případů, kdy ještě mladí lidé zemřeli na rakovinu. Bylo jim 51, 52 a 56 let,“říká Vladimír Javorek. Potíže místních potvrzují i lékaři. „Mám skutečně hodně alergiků, astmatiků. Od osmdesátýc­h let, kdy tu ordinuji, pozoruji další malé zhoršení,“říká praktická lékařka z Věřňovic Eva Pipová.

Řešení? V nedohlednu. „Apelujeme na úřady jako svaz obcí a měst a výsledek je nula. Ostrava dokonce podávala žalobu na stát a ani se svými právníky neuspěla,“uvedl Pavel Buzek, starosta Dolní Lutyně, pod kterou Věřňovice patří.

Na ostravské pobočce Českého hydrometeo­rologickéh­o ústavu Věřňovicím šanci na rychlou změnu nedávají. Už od začátku měření v 90. letech byla vesnice vždy mezi nejznečišt­ěnějšími.

„Lokalita je ovlivněna zdroji z obou stran hranice, navíc je v údolí řeky Olše terén náchylný k přízemním mlhám a inverzím, takže co se zde vyprodukuj­e, často tady i zůstává. K tomu je tady průmysl, proudění vzduchu oběma směry, je to souhra nepříznivý­ch okolností,“říká zástupkyně vedoucího oddělení ochrany ovzduší Blanka Krejčí.

Pomohlo by, kdyby průmysl na obou stranách výrazně snížil své emise a lidé začali ekologičtě­ji topit.

Podobných míst je podle Krejčí na severní Moravě v okolí česko-polské hranice více. Síť měřicích stanic však není tak hustá. Tuší to i lidé ve Věřňovicíc­h. „Kdyby stanice byla v Lutyni nebo Neradu, naměřila by to samé. A cena našich domů by nebyla zničená,“míní Kamil Kubatko.

Faktem je, že měřicí stanice, která je v obci od roku 1994, leží v polích za věřňovický­m fotbalovým hřištěm několik stovek metrů od domů. „Hodně lidí si přeje, aby ta stanice zmizela z katastru a měřila spíš jakýsi průměr oblasti. Věřňovice na ni mají svým způsobem smůlu,“říká i starosta Buzek.

Lidé odchod z obce většinou nezvažují. „Je tu klid, hezké okolí. Kvůli ovzduší se stěhovat nebudu. Když jsem byla malá holka, bylo to horší,“míní kadeřnice Miroslava Kašová.

Něco na tom je. Jestli lze v hustě osídlené a průmyslem zničené krajině Karvinska najít oázu klidu, jsou to paradoxně právě Věřňovice.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic