Otevřený příběh biopaliv 2. generace

Symbolem biopaliv se v posledních letech stala páchnoucí žlutá řepková pole a jméno největšího pěstitele, současného ministra financí Andreje Babiše (a vlastníka vydavatele MF DNES, společnosti MAFRA, pozn. red.). Na řepku se v Česku jezdí nejméně od konce 80. let a Evropa začíná volat po biopalivech z jiných surovin, které nezabírají půdu potravinám.

Řešením, jak šetřit ovzduší a fosilní paliva, by mohla být biopaliva druhé generace vyráběná z odpa- dů. Díky nim by se mělo ušetřit na emisích skleníkových plynů ještě víc než dnes na palivech z řepky, kukuřice, cukrovky či obilí.

Brusel minulý týden členským státům Unie doporučil, aby alespoň půl procenta v dopravě tvořila tato moderní biopaliva. Jako povinnost to však nestanovil. Stále je totiž problém palivo vyrobit v dostatečném množství.

S podporou počítá také druhý český „víceletý program podpory biopaliv“, který čeká na své posvěcení v Bruselu. „Je nezbytné, aby bylo na moderní biopaliva uplatňováno plné osvobození od spotřební daně z minerálních olejů,“píše se v něm.

Zásadní problém je, kde brát odpady. A Evropská komise ho musí vyřešit, než se výroba moderních biopaliv rozjede ve velkém. Poté je třeba správně nastavit podporu, aby se kvůli výhodnosti dotace odpady nevyráběly uměle. Snižování emisí takovým způsobem by totiž zcela pozbylo smyslu.

„V Česku se už objevilo pár inves- torů, kteří sondují, jestli by se tu mohla postavit jednotka, například závod na 70 tisíc tun lihu. Potřebovali by na to 350 tisíc tun slámy. Umíte si představit svézt toto množství do jednoho závodu, třeba v centru středních Čech? Je to logisticky nepředstavitelné,“říká Petr Jevič, šéf Sdružení výrobců biopaliv z Výzkumného ústavu zemědělské techniky. Slámu ale zemědělci potřebují. Zaorávají ji do půdy kvůli úrodnosti.

V Česku se biopaliva z odpadů vyrábějí. Bionaftu dělá liberecká firma Oleo Chemical z kafilátu, tedy zbytků z jatek. Veškerou surovinu dováží a produkci vyváží do států EU. „Legislativa a národní příloha normy EN 14214 neumožňují použití metylesteru ze živočišných tuků v Česku na přimíchávání biosložky do nafty ani jako samostatné biopalivo,“vysvětluje člen představenstva firmy Kamil Jirounek. Biosložka totiž musí splňovat parametry filtrovatelnosti (bod tuhnutí) a podle Jirounka jsou zde normy příliš přísné.

Druhý důvod, proč nelze živočišné tuky v biopalivu v Česku používat, je závažnější. V roce 2009 se do zákona o spotřební dani dostalo na základě pozměňovacího návrhu poslance Miloslava Souška (ČSSD) ustanovení, že do směsné nafty B30 se smí přimíchávat jen řepkový metylester, žádný jiný. Podle odborníků tomu z technického hlediska nic nebrání.