70 let poté: Dědečku, díky za vítězství!

Moskva se chystá velkolepě slavit 70. výročí konce války. A že nepřijedou západní politici? Stejně je to náš svátek, říkají někteří Moskvané.

„Jak to, že ne? Mám dvě! Tahle je letošní a tahle loňská,“směje se pětatřicetiletá Taťána Klokovová a obrací batoh, z něhož visí dvě černo-oranžové stužky. Jedna se takřka leskne, u druhé už skoro splývá původní oranžová s černou a je jasné, že na batohu už visí dlouho.

Taťána na kohosi čeká na Novém Arbatu v centru Moskvy a vyhřívá se přitom na slunci. Za jejími zády se skví obří nápis na místním kině: Vítězství, 70 let. Vedle vzhlíží namalovaná bílá holubice, zobák namířený k černo-oranžové stuze.

Ty jsou skoro všude. Zdobí stánky s tretkami na Arbatu, lítací dveře do metra, klopy průvodčích ve vlaku. Občas povlávají z antén aut, dámských kabelek, s jejich charakteristickými barvami se dá koupit i vodka či letní žabky.

Svatojiřské stužky. Ruský symbol vojenské cti s trochou nadsázky zaplavuje zemi. Spolu s oněmi bílými holubicemi, číslem 70 a hesly: Den ví- tězství, Děkuji dědovi za vítězství či Nezapomenu. Rusko se chystá na jeden ze svých nejdůležitějších svátků.

Vítězství ve Velké vlastenecké válce, jak říkají Rusové. Letos budou oslavy velkolepější, slaví se sedmdesáté výročí. Pro Rusy, jichž za války zemřelo na 27 milionů, je Den vítězství posvátný. Většinou se shodují: kdyby tehdy nebylo našich dědůvojáků, my bychom dnes nebyli.

Vše směřuje k sobotě, kdy přejde obrovská vojenská přehlídka na Rudém náměstí. Napochoduje na ně 16 tisíc vojáků, povalí se jím 200 vojenských vozidel, nad hlavami hostů prezidenta Vladimira Putina proletí 150 letadel a helikoptér.

Ovšem to, jakým způsobem se před Dnem vítězství rojí svatojiřské stužky, začalo už vadit i některým válečným veteránům. Jedna jejich asociace dokonce hodlá požádat vládu, aby použití symbolu omezila zákonem a specifikovala, za jakých okolností ho lze nosit. A také pokutovala podnikavce, kteří na něm profitují. „Je nemorální je prodávat. Takoví lidé nemají duši a čest. Není to byznys, je to paměť,“zlobí se i sedmadvacetiletá Olga Knjazeva. Sedí na Arbatu nedaleko stánku, kde stužky s odznakem prodávají za sedmdesát rublů.

Černo-oranžové pruhy coby symbol vojenské cti se v Rusku zrodily už za vlády Kateřiny Veliké, která zavedla Řád svatého Jiří coby nejvyšší vyznamenání impéria. Jeho součástí byla právě stuha se třemi černými a dvěma oranžovými pruhy, jež měly podle některých výkladů představovat střelný prach a oheň. Před deseti lety začali stužku nosit i řadoví Rusové. Právě v souvislosti s kulatým výročím konce války. Novináři z agentury Ria Novosti tehdy přišli s nápadem rozší- řit symbol mezi lidmi, a uctít tak 9. května oběti války. Rusové se nápadu nadšeně chopili a hbitě ho využily i úřady.

Stuha ze starého řádu nabyla nový rozměr – stal se z ní politický symbol ruského patriotismu a loajality ke Kremlu. Pak přišla revoluce na Ukrajině, ruská anexe Krymu a boje na východě Ukrajiny, kde si barvy svatojiřské stužky vzali za své proruští separatisté...

Rusové většinou tvrdí, že stužky nosí hlavně z úcty k předkům. „Pro mě je to velmi osobní. Den vítězství i stužka. Praděda bojoval v Berlíně, kde padl. Děda šel do války v šestnácti, bojoval v Japonském moři. Válku přežil, zemřel před dvěma lety. Dostal Řád Alexandra Něvského,“říká Olga Knjazeva.

U dalších je cítit, že stužka pro ně může symbolizovat víc. Byť to popírají. Jenže, co když přijde řeč na východ Ukrajiny? „Ten patřil vždycky k Rusku,“tvrdí Taťána Klokovová. „Rusko tam nemá vojsko, jsou tam dobrovolníci. Američané tam cvičí vojáky, ale nepřiznají to,“říká třiatřicetiletý automechanik z Karélie, jenž se představil jako Denis.

Pro režim je tak Den vítězství další příležitostí, jak vedle ukázky vojenských svalů utužovat u národa patriotismus. A že nepřijedou západní političtí lídři? „To je jejich věc. Pro mě je to velký svátek, a kdo přijede, nebo ne, mě nezajímá,“přemýšlí Olga Knjazeva. „Trochu jsem z toho smutná, ale ať si klidně sedí doma. Je to náš svátek,“dodává Taťána Klokovová.